Jedná se o atentát na kandidáta usilujícího o prezidentský úřad, Roberta F. Kennedyho, na kterého byl dne 05.06. 1968 v Los Engeleském hotelu Ambassador spáchán zákeřný atentát. Jeden den poté, 06.06. 1968, oběť násilného činu umírá...

Pro tuto filmovou produkci je důležitá scéna, kde česká redaktorka „Rudého práva“ Lenka Janáčková, 05.06. 1968, krátce před atentátem na RFK, pobíhá v hotelových prostorách Ambassadoru (ostatně budova byla 2005 zbourána, takže záběr je natočen někde jinde) a vyžaduje na prezidentském kandidátovi rozhovor pro redakci zahraničního vysílání československého rozhlasu, kterou tehdy vedla PhDr. Jaroslava Pippichová.

Filmová scéna je transparentní fikce, neboť nic takového se v hotelu neudálo. Janáčková uskutečnila první rozhovor s Kennedym již 03.06. 1968 pro „Rudé právo“ a druhý měl být sice uskutečněn 05.06. 1968 po projevu prezidentského kandidáta přímo v apartmentu Kennedyho štábu, kde na něho reportérka čekala a nikde hystericky po hotelu nepobíhala...

Ono druhé interview, které se nikdy neuskutečnilo, neboť Kennedy byl zasažen výstřely atentátníka a již se do apartmentu hotelu Ambassador nevrátil, bylo určeno pro PhDr. Pippichovou a její redakci zahraničního vysílání Československého rozhlasu. Ony dva rozhovory s RFK měly svůj prvořadý politicko-vojenský význam a nebyly určeny pro masmédia ČSSR, nýbrž pro generála Václava Prchlíka, vedoucího 8. oddělení státně administrativního odboru ÚV KSČ, politicky řízeného ministerstvem obrany a vnitra. Přeloženo do srozumitelné češtiny, jednalo se o nejvyšší orgán politické rozvědky a kontra rozvědky.

Generála Prchlíka a jeho nejužší spolupracovníky urgentně zajímalo zjištění, zdali by byl Robert F. Kennedy, coby prezident USA, ochoten držet ochranou ruku nad vývojem událostí v ČSSR v roce 1968. Prchlík si mezitím zjistil, že prezident Lyndon Johnson a jeho vice prezident, Hubert Humphrey, tak v žádném případě neučiní. Hnací silou a nepřítelem jakýchkoli změn ve východním bloku byl v první řadě viceprezident Humphrey.