Snaha prezidenta republiky rozeštvávat národ mezi sebou a uvádět zemi do chaosu, je naprosto bezkonkurenční. Nejvyšší opilec tohoto státu do toho investuje takřka nadlidské úsilí. V současné době ho předseda vlády připravuje o klidný spánek...

Bohuslav Sobotka, ve funkci premiéra, vnesl do české vládní politiky něco, co tady od dob „sametové revoluce“ doposud ještě nikdy nebylo – prostou lidskou slušnost.

Není ani alkoholikem, ani řetězovým kuřákem a národ neštve proti sobě (Zeman). V tuzemsku, ani v zahraničí nekrade propisovací tužky a na mezinárodní scéně nevyrábí jednu ostudu za druhou (Klaus). Nejde za „hlasem“ svého přirození, aby se rozvedl se svojí věrnou manželkou opustil rodinu a oženil se s nějakou pochybnou kráskou, jejíž hodnotu někteří kritici nazývají termínem: „pouhá násada na ohon“ (Paroubek a Nečas). Sobotka rovněž na veřejnosti nikdy nekopal do cizího dětského kočárku a sprostě nenadával kolem sebe (Topolánek)...

Zajímavým případem nestydatosti se stal premiér Stanislav Gross. Měl prokázat, kde sehnal cca. 30 milionů Kč na nákup nemovitostí tu i v zahraničí. Suveréně prohlásil, že si půjčil ony finance od svého strýce.

Obratem ruky se zjistilo neuvěřitelné: Strýc je důchodce a disponuje chatrným příjmem podle hesla „Pocházím z velice skromných poměrů a později jsem se zase do nich dostal“.

Ještě neuvěřitelnější je, že premiérovi všechno prošlo bez zádrhelů. Zdá se jakoby ruka ruku myla!

Gross byl přesto upřímným. Krátce před svou smrtí veřejně v televizi prohlásil, že národu jenom lhal. Jak se však dopídil ke 30 milionům Kč, to veřejnosti nesdělil a radši umřel.

V případě slabocha Nečase, jeho metresa (Nagyová), získala kontrolu nad bezpečnostními složkami ČR, ovládla premiéra i řídící páky státu. A tak začala bývalá kantýnská, pokladní závodní jídelny, řídit Českou republiku. Toto je zdrcujícím příkladem toho, kam to vede, když předseda vlády místo, aby myslel mozkem, myslí pouze svým vlastním přirozením...

Sobotka je prvním, kdo tento zrezavělý řetěz veřejné ostudy, selhání i křiváctví přetrhl a vnesl do vládní politiky ČR, co zde doposud vždy scházelo – prostou lidskou slušnost.

To je pro bytosti toho druhu, jak Miloš Zeman a jemu podobní, naprosto nepřijatelné. Prostě chlastat, lhát a krást se musí i nadále! Co si ten Sobotka myslí? Jaké tady zavadí tento prosťáček novoty? To je naprosto nemyslitelné – začít vychovávat národ ke slušnosti!

Také při jedné přednášce, kde se jakási tazatelka mdlého rozumu, optala prezidenta Zemana, jak se zbavit Sobotky, hlava státu jí radila použít „Kalašnikov“, tedy automatickou útočnou zbraň k usmrcení protivníka.

Slušnost je pro současného prezidenta tak nebezpečným fenomenem, že jediné řešení spatřuje v násilném atentátu proti předsedovi vlády. Poněkud podivné nápady údajného „demokrata“!

Jinak, abychom se nemýlili, tak Zeman podezíral Sobotku ze slušnosti již od samého počátku jeho vládní kariéry a hodlal se ho zbavit. Začal s tím, co geniálně ovládal - spřádat intriky. A tak po  volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2013 se prezident Zeman dne 26.10. 2013 na zámku v Lánech setkal s některými vysokými funkcionáři ČSSD, Haškem, Tejcem, Škromachem, Chovancem a Zimolou, přitom řádně zvolený a úřadující předseda strany Bohuslav Sobotka přizván nebyl.

Výkonný výbor ČSSD pak jednal v Lidovém domě o naléhavé nutnosti odstoupení Sobotky z čela ČSSD. Hašek i další účastníci několikrát v médiích lhali, že by se schůzka vůbec konala. Pod tlakem veřejného mínění, její účastník Chovanec, médiím svou účast potvrdil a tím „prásknul“ i ty ostatní spiklence.

A chování Bohuslava Sobotky? Považoval spiknutí za směšné, žádného z nich ze strany nevyloučil (ve skutečnosti: ztráta důvěry) a Chovance dokonce učinil ministrem vnitra svého vládního kabinetu (Ježíš Kristus: „Je psáno miluj svého bližního, ale co je to za umění mít někoho rád, kdo mě má také rád. To zvládne každý hlupák. Já vám pravím: Milujte své nepřátele!)“

Ovšem Zeman nechtěl tak snadno ustoupit a hodlal Sobotku za jeho slušnost potrestat v mezích svých prezidentských pravomocí. Jmenoval předsedu vlády až dne 17.01. 2014, tedy celých 83 dnů po volbách, což je v historii ČR nejdelší doba rozmezí mezi volbami a jmenováním premiéra. Možná, že prezident vyčkával a přistoupil ke jmenování Sobotky předsedou vlády až, tehdy když se nikdo s „Kalašnikovem“ nenašel. Snad si myslí, že se to vyřeší až někdy v budoucnu, protože slušnost ve vládní politice nelze vyřešit volbami. Naopak, mohlo by se zvrhnout v morálku a slušnost by se mohla stát základním mravním pravidlem. Zde dávám hlavě státu za pravdu. Proti slušnosti ve vládní politice lze postupovat skutečně pouze s Milošem Zemanem a s „Kalašnikovem“.