Na jedné straně pietní shromáždění, pietní místa, pietní proslovy, na straně druhé bujaré oslavy placené z veřejných zdrojů. Na jedné straně bereme důchodcům a posíláme většinu z nich do chudoby, na straně druhé ušetřené peníze vyhazujeme za veřejná ministerská mecheche a podobné kratochvíle. V jedné ruce kondolence pozůstalým a příbuzným obětí, ve druhé ruce sklenice šampaňského a bujaré veselí.

Když byl ministr zdravotnictví Babišovy vlády Prymula přistižen v hospodě v době jejich uzávěry, rezignoval a pakoval se. Když ve stejné době bujaře slavil britský ministerský předseda Boris Johnson, vzdal se jak své premiérské, tak i poslanecké funkce. Uznat chybu je velké umění a vyvodit z ní důsledky vyžaduje velikou vůli i odvahu. Vyžaduje to kus chlapa.

A co lidovec Marián Jurečka? Hlavní protagonista médii propíraného bujarého veselí na MPSV. Tvrdý vůči spoluobčanům, zvláště těm, kteří se nemohou bránit, o to víc dopřávající sám sobě a svým vyvoleným. Už dávno ztratil povědomí o realitě života. Skromný, hodný  kluk z vesnice, který to někam dotáhl a nyní už jenom rozdává hraběcí rady, pózuje na traktoru a považuje se za spasitele českého národa a jeho financí. Ve svém dlouhém pracovním životě jsem už podobné typy poznal.  Typy, které funkce proměnila ze skromných tichošlápků na ředitele zeměkoule. Do chvíle, než malý chlapeček vykřikl, že král je nahý. Pak zmizeli jako pára nad hrncem a nikdo nikdy už o nich neslyšel. Jen smrad po nich ještě nějakou dobu přetrvával.

Dlouhodobě se stavím proti Jurečkovu patolízalství vůči ODS, které v zásadě vygumovalo KDU-ČSL z celostátní politické scény. Z jeho patolízalství už má prospěch jen omezená skupina lidoveckých papalášů, kteří by si bez deštníku ODS museli hledat jiné uplatnění. Což by bylo pro většinu z nich obtížné. Tak dobře jako v Poslanecké sněmovně už by se asi neměli.

A nesouhlasím ani s nynějším jednáním lidoveckého předsedy ve vztahu k bujarým oslavám na jeho úřadě. Pokud je to členům KDU-ČSL jedno a pokud nedají na svého guru dopustit, je to jejich věc. Mně to jedno není.

Očekávám, že Marián Jurečka vyvodí ze svého faux pas, byť třeba nechtěného, příslušné politické důsledky, zkusí se konečně zachovat jako chlap, zkusí se podívat rovně do očí truchlící veřejnosti, omluvit se a v tichosti se uklidit do ústraní. A uvolnit místo osobnosti, která vyvede potápějící se stranu ze současného marasmu farizejství a pokrytectví - najde-li se někdo takový. Občan může být při tragických událostech na rybách a popíjet slivovici, dokonce může být i v hospodě a připíjet na zdraví svých spolustolovníků. Politik a veřejný činitel však svými skutky utváří obraz národa a jeho morálku. Jeho slabost a pochybení už nejsou jen jeho soukromou věcí, ale věcí veřejnou s dopadem na jednání a konání národa jako celku. O to jsme přece v listopadu 1989 také usilovali.

Pokud Jurečka nechápe svou pozici a nevyvodí důsledky ze svého jednání nebo pokud ho KDU-ČSL k tomu nedotlačí, pak by už pro mě bylo velice obtížné být nadále spojován, byť i jen zcela pasivně, s politickou stranou, jejíž šéf svým asociálním jednáním kategorizuje občany a staví je vůči sobě navzájem (vztah k předčasným důchodům, výchovnému, porodnému, učitelé proti neučitelům ve školách...) a v době tragických událostí národa nerozpozná chvíli, kdy je třeba ukončit bujaré veselí a místo toho alespoň trošku soucítit s oběťmi střeleckého řádění.

Určitě není možné obviňovat kohokoliv z tragických událostí. Určitě ale je potřebné položit si otázku, není-li asociální chování vlády a její nezájem o veřejné blaho (viz třeba Fialova Nutela) jedním ze spouštěčů, které k takovým koncům vedou. A kolik takových tragédií přibude, až si budoucí penzisté po 35 těžce odpracovaných letech a odvodech státní pokladně vyzvednou svůj důchod v podobě 20 % průměrného platu?

Jak by se asi Jurečkova asociální politika a jeho chování v tragické chvíli země líbila protagonistovi sociálního tržního hospodářství Josefu Luxovi, jímž se KDU-ČSL stále tak ráda ohání?

Převzato z profilu politika.