Čas volebního klání. Západní Tennessee, rok 1827. Na startovní čáře amerických kongresových voleb v tehdejším druhém největším volebním obvodu stojí tři kandidáti. Generál William Arnold reprezentoval síly stojící proti tehdejšímu nejpopulárnějšímu jižanskému politikovi a prezidentskému kandidátovi Andrew Jacksonovi, hrdinovi z bitvy o New Orleans,  plukovník Adam Alexandr jako obhájce mandátu a Jacksonův podporovatel a nezávislý kandidát, hraničář, lovec a účastník indiánských válek plukovník David Crockett.

K stěžejním volebním tématům patřil vztah nových přistěhovalců k půdě a způsob financování školství z výnosů z prodeje půdy osadníkům.

A názory kandidátů? Generál Arnold tvrdil něco ve smyslu – je třeba vytvořit co nejlepší podmínky, aby se noví osadníci mohli dostat k neobdělávané půdě popřípadě ji dostat do vlastnictví.

Plukovník Alexandr tvrdil- osadníci žijící na půdě, k níž se právoplatní vlastníci dosud nepřihlásili (jedná se o vlastníky z doby před americkým záborem území) musí být preferováni při jejím přerozdělování a vytváření nových vlastnických vztahů.

Plukovník Crockett hřímal – lidé, kteří na půdě žijí a pracují ji musí dostat okamžitě do vlastnictví a to s vynaložením minimálních nákladů.

Pokud jde o školství, Arnold a Alexandr usilovali, aby z výnosů z prodeje půdy byly financovány univerzity, Crockett tvrdil, že běžný člověk nepotřebuje univerzitu, ale spíše základní školu a proto mají být financovány základní školy.

A jak to dopadlo? Arnold získal 2147 hlasů, Alexandr 3674 hlasů a Crockett 5868 hlasů. Crockett pak své vítězství zopakoval v letech 1829 a 1833.

Milovníci amerických westernů si možná vzpomenou na slavný film Alamo z roku 1960 s Johnem Waynem v hlavní roli zobrazující statečný boj několika dobrovolníků s mexickým generálem Santa Annou v pevnosti Alamo v San Antoniu, Texas. A jistě si vzpomenou, že na hradbách Alama vyhasl i život plukovníka  a bývalého senátora Davida Crocketta.

Francouzský historik a politik Alexis de Tocqueville Crocketta dva roky po jeho prvním zvolení charakterizoval následovně – před dvěma lety obyvatelé obvodu, jehož hlavním městem je Memphis, poslali do Sněmovny reprezentantů muže jménem David Crockett, člověka bez vzdělání, čtoucího pouze s obtížemi, bez majetku a trvalého bydliště, který tráví čas v lesích lovem a  žije z prodeje kůží…

Tocqueville trošku přeháněl, neboť nějaké vzdělání Crockett měl, psal a četl docela obstojně (z Washingtonu zásoboval místní noviny popisem svého boje za zákon o půdě), vlastnil mlýn a dokonce měl rodinu a trvalé bydliště. Tocqueville tenkrát nepopsal skutečného Crocketta, ale jeho mýtus odvážného hraničáře, který se vytvořil v lidových myslích (jeho voličů) a který nejlépe ztvárnil dramatik William Thomas Moncrieff v osobě divadelního hrdiny Západu Jeremiaha Kentucky.

Čest, statečnost, držení slova, obhajoba zájmů běžných občanů. Crockett byl možná neohrabaný snílek a idealista, který se příliš nehodil do soukolí washingtonské byrokracie, byl však lidovým idolem, jehož tehdy noví hraničáři a přistěhovalci preferovali před kariérními politiky více hájícími své vlastní zájmy než zájmy voličů. Crockettovo vyjádření k fungování Kongresu by asi našlo odezvu i v dnešních parlamentních diskusích – Je zde příliš mnoho mluvení. Mnoho lidí je zřejmě pyšno na to, že mohou říci tolik o ničem. Melou jazykem, ať už mají co říci nebo ne (z knihy Waltera Blaira: David Crockett, Legendary Frontier Hero).

Koukám-li na to, co se nabízí dneska k volbě, asi bych těžko nějakého toho svého Crocketta našel. Bude to těžká volba…

Dobrá, řekl jsem, jakého kandidáta budu hledat. Koho bych ale naopak určitě nevolil?

Tady je to jednoznačné. V žádném případě nemohu volit člověka, který nemá ani za mák porozumění, pochopení, soucítění s občanem. Který nejenže není ochoten pomoci, ale ještě se člověku vysmívá do tváře. Člověka povýšeného, arogantního, sebestředného. Těžko najít lepší učebnicový příklad takového taky politika než nabízí následující odpověď na obavy občanů z narušení klidu a pořádku po rozšíření fotbalového stadionu v Brně. Tento politik říká: „Obyvatelé by si měli uvědomit, že fotbalový stadion stál mnohem dříve, než vyrostla bytová zástavba. A všichni, kteří se do lokality stěhovali, věděli, že tam stadion je.“ (citováno z idnes.cz)

Asi stejná úroveň chápání, jako říci občanovi obávajícího se z výstavby dálnice – přistěhoval ses do domu u silnice, tak jsi mohl čekat, že tu může být dálnice. Nebo při výstavbě obchodního centra – byl tu obchod, mohl jsi čekat, že …..

Tak tohle by určitě můj zástupce nebyl. A nikdy nic takového volit nehodlám. A to ani uskupení, které by ho snad ještě znovu navrhovalo.

To raději budu hledat svého Davida Crocketta, i když vím, že je to jako hledání jehly v kupce sena.

(převzato z Profilu)