V první řadě mi dovolte uvést, že každý odborník na Čínu musí dobře vědět, že základním pilířem její zahraniční politiky je respekt k její územní celistvosti, uznání politiky jedné Číny a nepodporování samostatnosti Tibetu a Tchaj-wanu.

Podobná prohlášení, která v Pekingu při příležitosti cesty ministra zahraničních věcí Lubomíra Zaorálka vydala ministerstva zahraničních věcí obou zemí, proto najdeme jako základ vztahů mezi Čínou a téměř všemi evropskými zeměmi.

Senzitivní text odstavce v „Prohlášení“ zmiňující územní celistvost a uznání Tibetu jako nedílné součásti ČLR nebo princip nevměšování podle Charty OSN je doslovnou verzí veřejného textu, který existuje mezi Francií a ČLR. Textu, který byl přijat v době, kdy prezidentem Francie byl pravicový prezident Nicolas Sarkozy.

Mimochodem, podle mých informací česká diplomacie před cestou zvažovala, zda použije text německo-čínský (přijatý za současné kancléřky Angely Merkelové), britsko-čínský (schválený v loňském roce předsedou vlády Davidem Cameronem) nebo právě francouzsko-čínský, ale fakticky mezi nimi není vůbec žádný významový rozdíl.   

Všem kritikům, kteří moudře radí, jak ministr zahraničních věcí do Číny cestovat měl, ale prohlášení považují za nadbytečné, mohu jen sdělit, že bez veřejné akceptace těchto principů nedostal pozvání do ČLR ani prezident Francie nebo premiér Velké Británie.