Vážené kolegyně, kolegové, je hezké, jak si tady všichni gratulujete, jak jsme to skvěle vymysleli. Já jsem tady zaslechl jedno rčení, že každý si zaslouží dostat šanci a já bych se k tomu chtěl vrátit, že ano, každý poctivý si zaslouží mít šanci splatit svoje dluhy za slušných podmínek. Na druhé straně každý, kdo půjčil, si zaslouží šanci, aby mu peníze byly vráceny. Já si myslím, tím, jak přistupujeme k exekucím a insolvencím, se absolutně rozcházíme v tomto, co jsem teď řekl. Dáváme přednost a možnost lidem, kteří spekulují, na straně těch, kteří vymáhají, a na druhé straně dáváme i možnost těm, kteří spekulují na straně dlužníků.

Když jsem šel do Poslanecké sněmovny, tak jsem šel hlavně s tím, že se pokusím s exekucemi něco udělat. To, co tady budu říkat, tak je převážně dá se říct jakoby mé stanovisko, nevystupuji za klub ANO ani za ANO, a mě obrovsky mrzí, že jsme propásli tu šanci, kterou jsem tady měli, abychom systémově změnili celé pojetí exekucí, ale i insolvencí.

Aby to vedlo opravdu k tomu, aby ti, kteří vymáhají, nemohli zneužívat. Aby ti, kteří se tím živí, vymáháním, nemohli zneužívat. A na druhé straně aby ti, kteří dluží, toho nemohli taky zneužívat. Jedna z věcí, která mě, když jsem sem přicházel, nejvíc trápila, byla obrovská zátěž firem. A ta se bohužel nezměnila ani nezmění. To, co firmy prožívají, není jednoduché. Máme jeden milion dlužníků. Když si vezmete, kolik je zaměstnaných lidí, těch, kteří jsou dejme tomu finančně méně zdatní, tak je to minimálně jedna třetina zaměstnanců. Takže každá firma má ve svém portfoliu několik lidí, kteří jsou v exekucích nebo v insolvencích.

Tito lidé, nejenom že jsou zátěží byrokratickou pro firmy, protože to, co často firma podstupuje v jednání s jedním, druhým, třetím, čtvrtým, ale v nějaké sféře třeba i pětadvacátým exekutorem, protože někdo má pětadvacet exekucí a pokaždé to spravuje někdo jiný, takže to je skvělé prohlášení pro získání informací pro to, aby ten zaměstnanec se vůbec dozvěděl, jak na tom je, protože často nemá šanci to vůbec zjistit. Takže firma často plní roli toho, kdo s tím dotyčným pracuje.

Třeba teď jsem potkal před dvěma dny jednoho ze svých vedoucích pracovníků a ten mi říkal - no, tak konečně se mi povedlo tomu jednomu zaměstnanci pomoci tím, že drží jeho peníze, dohodli se, jak moje bude vydávat, aby vůbec mohl žít, aby vůbec prošel tou exekucí zdárně. A to není to poslední. Tito zaměstnanci často přicházejí do svého zaměstnání s tím, že si jdou jenom splnit nutnost, to znamená potřebují být zaměstnaní, aby šlo sociální a zdravotní, je jim i často jedno, kolik si vydělají, protože stejně nemají šanci, i kdyby pracovali tři sta šedesát pět dní v roce dvacet čtyři hodin denně, si sáhnout na nějaké slušné živobytí.

Takže v tento okamžik ti poctiví, kteří opravdu chtějí tu půjčku splatit a pracují do roztrhání těla, v případě přednostní exekuce ještě před rokem při 25 000 hrubého jim zbylo 10 837. Myslíte, že s tím uživit rodina? Nelze. A ti lidé, i kdyby pracovali od rána do večera, jak jsem řekl, tři sta šedesát pět dní v roce, tak nedostali víc. A to je ten základní kámen, proč se nám nedaří odbývat exekuce. My těm lidem nedáme šanci, aby si legální cestou vydělali normální peníze a tím pádem je vrháme do šedé ekonomiky. Takže jestliže tady máme milion lidí v exekucích, tak si pište, že minimálně osm set tisíc z nich pracuje načerno, aby zabezpečili svoje rodiny, aby si vydělali na nájem, aby si vydělali na potřeby svých dětí, svých rodin.

Je to tak, že v rámci daňových úniků a samozřejmě čerpání sociálních výhod nám utíká ročně sto miliard, házíme je do koše. Jenom proto, že se nechceme zabývat tím, abychom změnili systémově to, jak se exekuce řeší. Díky tomu tady máme práci načerno, která je v naší republice tak vypiplaná do posledních detailů, že řada firem už i oficiálně platí tyto zaměstnance, protože díky daňové zátěži, která dneska je na práci - je to jedna z nejdražších položek - tyto firmy využívají toho, že zaměstnanci dám ofiko dvacet, deset mu dám taky ofiko, ale jinou cestou a zdaním to raději jednadvaceti procenty než padesáti, které stojí zaměstnanec v okamžiku, kdy mu to dám jako mzdu.

Takže tady na začátku jsem říkal, že každý si zaslouží šanci, ale tím, jak přistupujeme k řešení exekucí, tu šanci ztrácíme. Protože bohužel to řešíme pouze tak, že ano, tady zvýšíme nezabavitelnou částku, ano, tady někomu umožníme, že nebude moci být vymáhána ta exekuce, ano, tady změníme, že nemůže být vyžadováno větší procento z dluhu. To všechno je pozitivní, ale bohužel ti lidé pro svůj život potřebují úplně jiné peníze, než které jim zbudou po tom, co jim zabavíme to, co jim zabavit chceme.

Takže věřte tomu, že většina skončí tak, že má jedno, druhé, třetí, čtvrté zaměstnání, ale hlavně takové, kdy prostě ve státní kase neskončí ani koruna. Takže za mě to je všechno. Já doufám, že do příštích let, kdy budete v Poslanecké sněmovně, si něco z mých slov vezmete. Já jsem proto připravil celou změnu tohoto zákona, ale díky tomu, že jsem viděl, že ani mé straně, ale i ostatních není zájem o toto řešení, tak jsem si to ponechal. Mám to připravené celé od právní kanceláře se všemi dopady zpracované, takže když budete mít v budoucnu zájem, je možnost zavést úplně jiný systém, který bude fungovat opravdu tak, abychom motivovali ty, kteří upadnou do dluhů a aby se dále nezadlužovali, aby chtěli splácet, aby si chtěli vydělat a samozřejmě, aby nemohli být zneužívání. Děkuji za pozornost.