Vážené kolegyně a kolegové,

děkuji za prostor, který mi je dán. V první řadě bych se ohradil, protože tímto způsobem se opravdu nedá moc dobře pracovat. V okamžiku, kdy na pořadu schůze není tento bod a je ráno zařazen, tak věřte tomu, že připravit se na něj je docela složité, protože jdeme do něčeho, na co jsem se nepřipravoval, a jdeme do něčeho, na co konkurence je připravena. V podnikání se tomu říká aut nebo podraz, a věřte tomu, že dobrý podnikatel tohle nedělá, aby přišel na jednání, to dělají řetězce, že si pozvou na jednání své dodavatele, tam jsou na něj čtyři a jedou, a jedou, a jedou, a jsou připraveni. Takže já bych se tady pustil v první řadě do poznámky třídní boj. Věřte tomu, že v okamžiku, kdy tuto otázku zvedáme, tak rozevírám nůžky mezi zaměstnavateli a zaměstnanci.

Je to dané tím, že už třicet let se tady snažíme vytvořit nový systém, třicet let nastavujeme pravidla, a ty pravidla se přesouvají stále více tam, odkud jsme přišli, do socialismu. Stále více máme sociálních výhod, stále více máme příspěvků na bydlení, na školství, na jídlo. Takhle bychom mohli jmenovat. A samozřejmě to pokřivuje to, jak naše nová generace začíná uvažovat. Samozřejmě, že to souvisí i hodně podrobně se školstvím. Tady to bylo jmenované a rozhodně školství je jedno z odvětví, které neuvěřitelně prostě zdegradovalo, ale zdegradoval i ten celý systém. Jestliže vyvádíme mezi pracovní profese lidi, kteří nerozumí tomu, co budou dělat, kteří se s tím ani nevyučili ani to nevystudovali, protože jsou to filozofové nebo nějací sportovní manažeři a tak dál, takhle bych mohl jmenovat řadu oborů, které jsou dělané jenom na oko, protože v nich není matematika, nejsou v nich odborné věci, které by ti lidé se museli učit nebo studenti se museli učit, a v okamžiku, kdy tito přijdou do zaměstnání, tak těm zaměstnavatelům nic jiného nezbývá, než je všechno naučit od začátku. Ale to včetně násobilky, to včetně pomalu abecedy, protože neumí napsat ani jeden kloudný firemní dopis.

Natož pak vytvořit nějaké hodnoty. A tito lidé přicházejí do práce a moc dobře znají svá práva. Čtyři týdny dovolené, hnedka bych jí chtěl už příští týden, pokud možno. V okamžiku bude pět, tak už bude argumentovat pět týdnů dovolené, už bych jí chtěl příští týden. To, že nárok na dovolenou vzniká až po odpracování nějakého času, to moc lidí nezajímá a s tím zaměstnavatelé musí pracovat. Já často docházím k tomu, že prostě lidé si berou dovolenou, pak se hodí marod, celý rok do práce nechodí, a my jim nemáme ani jak strhnout peníze, které se vybrali na dovolenou, na kterou neměli nárok. Takhle to běžně ve firmách chodí. Zaspali jsme, zaspali jsme v tom, jak se vychovává nová generace. Zaspali jsme v tom, jak se má tvořit školství, zaspali jsme v přístupu, zaspali jsme i ve vztazích, protože to, co se dneska děje na pracovištích mezi lidmi, mezi jednotlivými profesemi, mezi ženami a muži, jak se džendrujeme, jak se nazýváme. Ono to je vidět hodně dobře tady v Poslanecké sněmovně. Já jsem v úterý, když sem přišli zastupitelé Senátu, si myslel, že jsem zase ten malý kluk, který něco provedl, protože tak, jak se s opovržením na nás poslance dívali, připadalo mi to zbytečné.