Karel Schwarzenberg za souhlasného sekundování Lubomíra Zaorálka prohlásil, že probíhající ukrajinská „odtrhávací“ referenda nelze přijmout, přesněji řečeno, že jejich výsledky musíme odmítnout. Argumentoval přitom tím, že nejsou vyhlášena v souladu s ukrajinskými zákony, tudíž jsou protiústavní. Mám dojem, že naši páni ministři zahraničních věcí trpí ztrátou paměti, protože současná ukrajinská státní moc se svého postavení domohla před pár týdny rovněž nelegálními prostředky. Věc se má tudíž tak, že nezákonnost oficiálně odmítáme pouze občas. Možná by to chtělo absolvovat nějaké kurzy vymývání mozků, abych jako občan České republiky dokázal rozlišovat mezi přijatelným a nepřijatelným porušováním zákonů. Třeba čínská anexe Tibetu je evidentně přijatelná, ale ruská anexe Krymu je nepřijatelná. Nebo střelba do lidí a upalování za živa je za jistých okolností teroristický čin, ovšem stejně tak to může být pouze politováníhodná skutečnost.

V televizních novinách se paní Augustová pozastavila nad tím, že zájezdy do zahraničí letos výrazně podražily. Cestovní kanceláře se chtějí napakovat a zahraniční hoteliéři z Čechů hodlají sedřít kůži. Například za řecký Kos si zákazníci letos připlatí 2000,- Kč. Jaká hanebnost! Škoda, že místo paní Augustové se tomuto tématu nevěnoval pan Singer z České národní banky. Dosud totiž devalvaci české koruny prezentoval vždy jako obrovský úspěch a vítězství ducha nad hmotou; exportéři se tetelí blahem a deflace byla úředně zažehnána. A ČNB navíc papírově vydělala majlant, protože si z moci úřední zjevila ve svých devizových rezervách dodatečných 70 miliard Kč. Jen tak mimochodem nyní zazněly hlasy, že na posilování koruny můžeme na dlouhou dobu zapomenout. Někdo si zřejmě uvědomil, že konkurenceschopnost si můžeme snadno kupovat řízenými devalvacemi. Připravme se tedy na časy skvělého růstu HDP a hojných přebytků zahraničního obchodu; a klesajících mezd v zahraničních měnách a rostoucích cen dováženého zboží.

Každý, kdo se chystá jít k volbám do Evropského parlamentu, by si měl povinně přečíst nejnovější materiál z dílny prominentního vládního eurohujera Tomáše Prouzy. Pan nový státní tajemník (ve funkci je od února letošního roku) s vážnou tváří předložil materiál, ve kterém tvrdí, že Česká republika díky členství v Evropské unii získala už 3,1 bilionu Kč (pro srovnání: HDP České republiky činí 3,9 bilionu Kč). Svůj výpočet opřel o úvahu, že v roce 2004 jsme přece „získali“ 30 mld., tudíž v roce 2005 už to bylo logicky 60 mld. (30 mld. roku 2004 + 30 mld. roku 2005), v roce 2006 pak 90 mld. (po 30 mld. za roky 2004, 2005 a 2006) atd. To znamená, že 30 mld. z roku 2004 započítal celkem 10x. Originální způsob výpočtu zdůvodnil tím, že přeci v eurotovárnách, které se v roce 2004 postavily, výroba pokračovala i v následujících letech. Pan Prouza uznal, že se jedná o novátorský metodologický přístup, a proto na konec května naplánoval seminář, v rámci kterého se všechno dokonale vysvětlí. Musím říct, že se na to nesmírně těším. Jako reklama na Evropskou unii je to výborné.