Některé strany sice program poctivě nabízí, ale jsou mediálně odstaveny na druhou a třetí kolej. Odpovědnost voličů byla celkem úspěšně zredukována na základní emoce; volíš Losnu nebo Mažňáka?

V normálních časech by voliči prostřednictvím médií sledovali a posuzovali základní parlamentní střet mezi koalicí a opozicí. Vláda by skládala účty, opozice by se snažila bořit vládní růžový pohled na svět. Hlavní komentátoři a analytici by poctivě srovnávali oba názory a voliči by si postupně utvářeli vlastní názor. Z toho už nezbylo vůbec nic. Hlavní politický problém dneška se zredukoval na to, jak velký je Andrej Babiš podvodník – jestli podváděl jenom trochu a v souladu se zákonem, nebo jestli podváděl hodně a protizákonně. Čili jinak řečeno, zda-li je jeho odpovědnost pouze na úrovni morální či etické, nebo zda-li je trestně právní. Jeho fanoušci se přiklání k první interpretaci a jeho odpůrci k té druhé. Všichni se sice shodují, že lhal (anebo předkládal alternativní pravdy) a podváděl (anebo obratně využíval nedokonalostí zákona k vlastnímu obohacení), ale je to už jedno. Zkrátka jsme licoměrnost akceptovali jako společensky přijatelné chování.

Přesto si dovolím téma chování Andreje Babiše opustit. Hlavně proto, že se kvůli němu přestalo dohlížet na vládu jako takovou: Prý je úspěšná, prý má skvělé rozpočtové výsledky. Nejvyššího kontrolní úřad přitom už minulý týden předložil poslancům své stanovisko, že hospodaření státu za rok 2016 nedopadlo dobře. Stát podle NKÚ nesplnil úkoly, se kterými v rozpočtu počítal. Například čerpání investičních výdajů bylo nejhorší za posledních 10 let. NKÚ vládu přímo kritizuje za úplné vyčerpání rozpočtových rezerv, které ještě v roce 2012 činily 140 mld. Kč, kdežto na konci roku 2016 z nich zbylo torzo ve výši 3 mld. Kč. Znamená to, že celkový skutečný deficit státního rozpočtu za roky 2014 – 2016 činí 215,8 mld. Kč.

Vláda přitom na roky 2014 – 2016 naplánovala celkový deficit ve výši 282 mld. Kč; odtud pramení ta optimistická prohlášení o jejím úspěšném působení. Zamlčuje se však, že díky nebývalému hospodářskému růstu vláda získala oproti plánu navíc celkem 251 mld. Kč. Takže bilance vlády je ve skutečnosti nikoli plus 66 mld. Kč, ale mínus 185 mld. Kč. Na růstu zadlužení se to neprojevilo pouze proto, že vláda vysála všechny své běžné účty až do sucha. Je to celé pouhý účetní trik.

Vláda Petra Nečase odpovědná za rozpočty 2011 – 2013, ta vláda, která po sobě zanechala onu zmíněnou dnes už neexistující rozpočtovou rezervu, skončila bilancí mínus 325 mld. Kč. Jenomže díky hospodářskému poklesu získala o 55 mld. Kč méně, než kolik očekávala. To znamená, že její skutečná bilance je mínus 270 mld. Kč.

Z hlediska průběhu ekonomického cyklu se dvě tříletá období – rozdílná jako den a noc – nakonec bilancí státního rozpočtu velice podobají. Ta současná vláda přitom měla k dispozici o 494 miliard Kč více než ta předchozí. Kdyby měl Petr Nečas totéž, co zcela neočekávaně získal Bohuslav Sobotka, skončila by jeho vláda téměř bez dluhů. Vždyť teprve v roce 2013 se příjmy státního rozpočtu vrátily na úroveň roku 2008 – tak hluboká byla ekonomická krize.

Opravdu tedy obstojí slova o úspěšné vládě? Ani náhodou. Jedná se o vládu rozhazovačnou, která se svezla na hospodářskému růstu. NKÚ ve své zprávě navíc varuje před nebezpečným trendem růstu běžných výdajů státního rozpočtu. To jsou výdaje, které nelze jednoduše přestat vydávat, takže příští hospodářský pokles, dokonce i pouhé zpomalení hospodářského růstu, vyvolá rychlý nárůst zadlužení. A to je skutečný výsledek vládnutí ČSSD + ANO + KDU-ČSL. Veřejnost byla obelhána vlastní vládou, jejím předsedou vlády, který se vzdal odpovědnosti a dnes se tváří jako bezvýznamný poslanec z jižní Moravy, jejím ministrem financí, který státní rozpočet využil hlavně jako dojnou krávu pro své firmy.

Přitom ani Čapí hnízdo, ani korunové dluhopisy ve skutečnosti nemají s budoucností této země nic společného. To jsou osobní problémy Andreje Babiše. Je to falešná stopa, po které se mají voliči vydat. Je to volební strategie, která má odvést pozornost: buďto ho miluješ a pak není co řešit (jak praví reklama), anebo ho nenávidíš a pak je celkem lhostejné jak moc. Marketingová hra s emocemi je atraktivní, protože nenutí spotřebitele přemýšlet. Vláda Petra Nečase bojovala s neočekávaným propadem příjmů státního rozpočtu mimo jiné tím, že zvýšila daně. To je dnes interpretováno jako zrada na voličích. Vláda Bohuslava Sobotky využila mimořádné příjmy státního rozpočtu nikoli ke snížení daní, ale k populistickému zvýšení výdajů. To je dnes interpretováno jako důkaz úspěchu této vlády. Ve veřejné komunikaci se pak využívá pouze té emocionální zkratky, že vláda Nečase byla neúspěšná, kdežto vláda Sobotky je úspěšná. Bezostyšně se lže, i když to není udržitelné. Důležité totiž je, aby ty lži praskly až po volbách. Pak se na to zapomene – a až přijde vhodný čas, tak se zase vytáhnou emocionální zkratky. A tak pořád dokola. Lhát se dá i o neúspěšném vládnutí. Přinejmenším je to levnější.

Převzato z profilu.