Stále stejní křiklouni a komentátoři křičí, že se vše hroutí, "nic nefunguje" apod. Stejně jako při startu registrací na Covid, stejně jako při startu elektronických přijímaček, znovu i teď. Žádná z jejich předpovědí se nikdy nevyplnila. Ze dvou hlavních důvodů:

1. Start projektu je vždy mimořádná událost. Ať z hlediska zátěže, která je při startu obvykle uměle vysoká (velký zájem, zvědavost) a často i řádově vyšší, než je obvyklá špičková zátěž. Tak také reálné chování uživatelů odhalí nečekaná úzká místa systému, UX a infrastruktury. Z toho důvodu komerční služby roky spouštějí své služby postupně pro malé skupiny uživatelů a produkt průběžně ladí. Stát toto neumí a ve většině případů ani legálně nemůže udělat.
2. Většina státních systémů vzniká tak, že se nejprve navrhne přesná a úplná specifikace systému, následně se začne vyvíjet, a pak se spustí hotový produkt (tzv. vodopádový/waterfall model, obdobně jako hrubá stavba domu). Dlouhodobá zkušenost dokazuje, že tento způsob v IT nefunguje, je velmi nepružný, neefektivní a drahý. Požadavky na digitální službu se mění, termíny se prodlužují a při delším vývoji se úvodní požadavky liší od aktuálních a v době dodání je už systém zastaralý a musí se předělat. Proto se v IT začaly digitální služby vyvíjet postupně, agilně. Spouštěné služby obsahují jen základní, nejnutnější funkce (tzv. minimum viable product, MVP). Další rozšířené funkce přicházejí podle zpětné vazby uživatelů, podle způsobů a intenzity používání aplikace a zájmu o jednotlivá rozšíření aplikace.

Každý kdo realizoval nějaký projekt (i neIT), ví, že ho můžete udělat