Stále stejní křiklouni a komentátoři křičí, že se vše hroutí, "nic nefunguje" apod. Stejně jako při startu registrací na Covid, stejně jako při startu elektronických přijímaček, znovu i teď. Žádná z jejich předpovědí se nikdy nevyplnila. Ze dvou hlavních důvodů:

1. Start projektu je vždy mimořádná událost. Ať z hlediska zátěže, která je při startu obvykle uměle vysoká (velký zájem, zvědavost) a často i řádově vyšší, než je obvyklá špičková zátěž. Tak také reálné chování uživatelů odhalí nečekaná úzká místa systému, UX a infrastruktury. Z toho důvodu komerční služby roky spouštějí své služby postupně pro malé skupiny uživatelů a produkt průběžně ladí. Stát toto neumí a ve většině případů ani legálně nemůže udělat.
2. Většina státních systémů vzniká tak, že se nejprve navrhne přesná a úplná specifikace systému, následně se začne vyvíjet, a pak se spustí hotový produkt (tzv. vodopádový/waterfall model, obdobně jako hrubá stavba domu). Dlouhodobá zkušenost dokazuje, že tento způsob v IT nefunguje, je velmi nepružný, neefektivní a drahý. Požadavky na digitální službu se mění, termíny se prodlužují a při delším vývoji se úvodní požadavky liší od aktuálních a v době dodání je už systém zastaralý a musí se předělat. Proto se v IT začaly digitální služby vyvíjet postupně, agilně. Spouštěné služby obsahují jen základní, nejnutnější funkce (tzv. minimum viable product, MVP). Další rozšířené funkce přicházejí podle zpětné vazby uživatelů, podle způsobů a intenzity používání aplikace a zájmu o jednotlivá rozšíření aplikace.

Každý kdo realizoval nějaký projekt (i neIT), ví, že ho můžete udělat

1. rychle,
2. kvalitně nebo
3. levně.

Když se daří, dosáhnete dvou vlastností současně, ale nikdy ne všech tří.

Moderní vývoj digitálních služeb je tak přirozeně v rozporu s laickou mediální kritikou při jejich spouštění. Nově spouštěné digitální služby nikdy nejsou a nebudou úplně hotové, úplně dokonalé a bezchybně funkční. S touto znalostí, optikou a vědomím hodnoťte, prosím, spouštění komerčních i státních digitálních služeb. Ať již to jsou nové daně, mobilní aplikace či právě spouštěné DSŘ. A neposlouchejte doomsayery/katastrofisty, jejichž výkřiky pro slávu se nikdy nesplnily.

A vážně si myslíte, že waterfall není problém? Příklad NEN (Národní elektronický nástroj) je ukázkovým odstrašujícím příkladem. Před 12 lety začalo Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) realizovat, za EU peníze, nástroj, který měl úřadům pomoci s vypisováním veřejných zakázek (VZ). Rok se psala zadávací dokumentace, která požadovala pokrytí všech scénářů a variant VZ, které zákon zná. Za půl miliardy (!) vznikl moloch, který byl zcela nepoužitelný, a úřady si vynutily výjimky, aby NEN nemuseli používat.

Po pár měsících MMR zadalo změnu NEN, aby obsahovalo tzv. zjednodušené řízení, které jednoduše a poměrně rychle pokrývalo 95 procent běžně používaných typů zadávacích postupů. Tato úprava stála dalších desítek milionů navíc. Pokud by takto MMR postupovalo od začátku, neutratilo by půl miliardy, ale začalo by s funkčností za desítky milionů a ušetřilo téměř dva roky času, půl miliardy korun a 90 procent nákladů. Stačilo tehdy postupovat agilně.