Učitelské odbory přišly s požadavkem (nikoliv novým), aby obvyklý plat učitele představoval 130 procent průměrné mzdy v zemi. Čehož má být dosaženo během příštích tří let, nejpozději do roku 2020.

Pokud se nyní zvyšují příjmy ve školství o osm procent pro pedagogy a cca pět procent pro ostatní pracovníky, v dalších letech by muselo jít o zvyšování ještě podstatně dynamičtější, totiž o patnáct procent ročně. A pak by opravdu bylo možné, že při předpokládané průměrné mzdě kolem 34 tisíc korun (rok 2020) by obvyklý plat učitele činil asi 45 tisíc korun. Ostatně česká mutace časopisu Newsweek vyšla na konci srpna s obálkou, na které křičel titulek: Dejte učitelům 50 000! A nešlo o ironii, naopak. Časopis shrnul řadů důvodů, proč by to tak mělo být.

Ale samozřejmě jsem už mnohokrát zaslechla, jak nehorázný je požadavek, aby plat učitelů o třetinu převýšil průměrnou mzdu. A také jak tento požadavek nerespektuje realitu.

Osobně jsem pro jeho naplnění všemi deseti nebo dvaceti. Samozřejmě je to správný cíl. Nejraději bych to udělala hned a celkem nepochybuji, že paní ministryně Kateřina Valachová také. Jenže neumíme zázraky na počkání. Stejně ale stojí za to, pokusit se o nemožné do tří let.

Letošní přidání učitelům vypadá asi takto: (ostatně jsem o tom nedávno psala i ZDE) Začínající učitelé s praxí do 6 let v 11. či 12. platové třídě si polepší cca o 1300 Kč, déle sloužící pedagogové pak o zhruba 1500 – 1600 korun. Zvýší se i platy učitelkám mateřských škol či asistentům pedagoga a nepedagogickým pracovníkům školství. Lze to říci i jinak. Objem peněz na platy pedagogů se zvyšuje o osm procent (šest procent v tarifu), u nepedagogických pracovníků o pět procent (čtyři procenta v tarifu). Technicky vzato s netarifními složkami platu (příplatky, odměny) mohou pedagogové dostat navíc v mateřských školách zhruba 2000 korun, v základních školách 2300 korun a na středních školách 2400 korun. Protože vcelku dobře vidím „do střev“ a velmi dobře vím, jak je těžké vyhádat každou korunu pro školství, tak je to v tento okamžik maximum možného.

Onen opravdu správný cíl dostat se (orientačně) na 130 procent průměrné mzdy je v tuto chvíli trochu „sci-fi“. Jde o úžasný plán, který má mimochodem plnou podporu ministryně školství, ale jestli se má splnit, musí ho vzít za svůj i mnozí další. Počínaje resortem financí. Jenže to opravdu klíčové je ještě něco dalšího.

Tento cíl musí akceptovat česká společnost a připustit si, že roky povídání o tom, že „učitel nese na svých zádech odpovědnost za budoucnost národa“ a „že má být respektovaný a ctěný“, nepřinesly samy o sobě žádnou relevantní změnu. Bez správného ohodnocení jsou to jenom a pouze slova. Veřejnost musí akceptovat, že být učitelem není oběť na oltář národa, ale profesionální práce vysoce kvalifikovaného člověka. Se vším, co k tomu patří.

Ale se začátkem školního roku by měla být řečena ještě jedna, možná stejně podstatná věc. Peníze pro učitele jsou jedna strana mince, další reformy ve školství pak strana druhá. Musíme sáhnout velmi zásadním způsobem do osnov, potřebujeme přehodnotit jak skladbu učiva v základním školství (primárně), tak i ve školství středním (hned potom). Náš svět se stále vyvíjí a ukazují se nové potřeby vzdělání. Je nutné tomu co nejdříve přizpůsobit výuku – mnohde na tom dávno pracují, ale potřebujeme systémovou změnu, která sáhne do principu a do samotné struktury školství.

Úspěšný boj o růst mezd v resortu ukazuje, že odvaha pro změny tady je. A tento školní rok by měl být dobou, kdy dojde nejen k reformě financování škol (což je obrovský úkol), ale kdy také nabere na intenzitě diskuse o změně celého vzdělávacího systému.

Psáno pro blog.idnes.cz