Ročně je na českých farmách v neodpovídajících podmínkách odchováno a posléze plynem a elektřinou usmrceno na dvacet tisíc norků a lišek.

„Jsem přesvědčený, že na zabíjení zvířat pro kožešiny neexistuje v České republice důležitý lidský zájem. Trvání takové praxe vyvolává závažné etické otázky,“ řekl k návrhu předseda výboru pro životní prostředí Robin Böhnisch. Po dlouhých patnácti měsících projednávání na půdě parlamentu nakonec návrh jeho a dalších 49 poslanců podpořilo 132 zákonodárců.

Odborné výhrady proti kožešinovým farmám pak vycházely především ze skutečnosti, že pro svou kožešinu jsou chovány téměř výhradně živočišné druhy, u nichž proběhla jen velmi omezená domestikace. Hlavní výhradou proti kožešinovým farmám je fakt, že pro kožešinu jsou chována v podstatě divoká zvířata. Ta jsou přitom držena v klecových chovech, které ze své podstaty nemohou naplnit jejich vrozené etologické potřeby. Na tato fakta poukázalo ve svém podpůrném dopise přes čtyřicet předních českých vědců.

Schválená verze úpravy zákona počítá krom zákazu farem také s kompenzacemi pro chovatele, kteří by se po ukončení provozu farem mohli bez své viny dostat do vážných obtíží s plněním dlouhodobých finančních závazků vzniklých v souvislosti s provozem chovu zvířat pro kožešiny.

„Tyto příspěvky nemají nahrazovat očekávané zisky, ale pouze zaručit, aby legislativní zásah neměl na chovatele likvidační účinek. Takové řešení odpovídá judikatuře Ústavního soudu, podle kterého musí podnikatelé v zásadě akceptovat podnikatelské riziko spočívající ve změně zákonných záležitostí,“ uvedl k podobě možných kompenzací Robin Böhnisch.

Chov kožešinových zvířat je přímo či nepřímo skrze přísné standardy zakázán ve dvanácti evropských zemích, například ve Velké Británii, Rakousku, Slovinsku, Nizozemsku a v Německu.