Paní předsedající, děkuji za slovo. Chtěl bych zareagovat na pana kolegu Stanjury (!). Přirovnám-li stát k rodině, té rodině šéfuju já jako otec, tedy možná i matka a máme děcka. A tady bych si dovolil, že budete vy, pane Stanjura, mým dítětem.

Nechtěl jsem až do takových detailů. Vaším prostřednictvím. (Nové pobavení v sále.)

Já jako otec, dejme tomu jako vláda, bych rozhodně chtěl mít systém, chtěl bych mít jakýmsi způsobem pořádek. Vy, pane Stanjura, jako dítě, chápu, že byste chtěl mít v tom chaos, nechtěl byste mít mantinely. To je prostě normální záležitost. Pokud v něčem chcete... Dokážete si představit, že by ve Švýcarsku byl binec? Ten binec je daný nějakým systémem, nějakým nastavením pravidel. Tady ta pravidla dlouhá léta nebyla. A vy se teď divíte, že tato vláda ta pravidla a ten systém chce nastavit? No chová se zodpovědně.

Já nevím, snad jsem neřekl nic, nějakou hloupost. Prostě normální logický přístup. A nechtěl jsem se vás tím děckem dotknout nějak. Promiňte.