Děkuji za slovo. Dovolte, abych zareagoval ve své faktické na čekací doby.

Kolegyně, kolegové, vy, co jste tady zbyli, jak to uděláte vy, kdybyste náhodou chtěli být vyšetřeni, potřebujete být vyšetřeni a tušíte, že asi to bude trvat a že to není tak jednoduché? Zavoláte svému nějakému kamarádovi, mimochodem děje se to tady ve sněmovně, chodíte za tím za oním lékařem - ty, pomoz - napříč spektrem. No jo, ale víte, jak to dělají ostatní lidé? Oni si zavolají číslo 155.

V dobré víře, že si myslí, že to obejdou. - No přece oni pro mě přijedou. Já budu hned. - A velmi se mýlí, velmi se mýlí. Nicméně, co se tím stane? Tím zahltí, jinými slovy zneužívají. Oni to myslí dobře, prostě ten systém je přehlcen, nejsou lékaři, tam chybí CT, tam je spoustu lidí v čekající frontě. No tak si myslí, že když si zavolají, že budou první v pořadí. Není tomu tak.

A tak se dál vlastně tento problém posunuje na tu přednemocniční neodkladnou péčí. A dnes ty výjezdy, které vy si možná myslíte, že jsou spojené s nějakými havárkami a akutními případy, infarktem, cévní mozkovou příhodou, kde je potřeba tam být co nejrychleji - za čtyři, šest minut náš mozek neexistuje, když je zástava, tak tito lidé tím zneužíváním de facto zamezují pomoc těm opravdu urgentním pacientům.

Chtěl jsem říct, že tento problém je široký. Já nevím, jak vyřešit to zneužívání záchranné služby. Ale pane ministře, vy teď telefonujete, asi mě neposloucháte, ale to nevadí. Já věřím, že se tím budete zabývat. Kdybyste přišel někdo z vás na to, jakým způsobem zamezit tomu zneužívání té přednemocniční neodkladné péče, tak prosím, pojďte sem k pultíku, navrhněte to. Není to ani nějaký poplatek, protože mnoho lidí volá a ani neví, jak na tom ten člověk je. Je to problém a budu za to rád. Pojďte, navrhněte něco.