Vážený pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové, projev paní profesorky Válkové, která nám tu četla a komentovala dopisy, mi svým způsobem ukázal, jak funguje soudce, právník a jeho přísedící. Ona právník, a podotýkám, že špičkový, se nás tu snažila ovlivnit a dostat tam, kam chtěla. Říkám si, jestli to taky není příklad porad u soudce právníka se svými přísedícími laiky.

A tak vlastně i soudce může své laické přísedící snadno ovlivnit emocemi a osobními předsudky. Soudci jsou školeni v tom, aby své rozhodování zakládali na objektivních faktech a právních zásadách. Na rozdíl od nich laičtí přísedící nemusí mít vzdělání v takové disciplíně a jejich rozhodování může být ovlivněno subjektivními názory, což může vést k nespravedlivým rozsudkům a mnohdy se může soudce za takové v uvozovkách hlasování Senátu i schovat.

Argumenty proti účasti laických přísedících u soudu lze shrnout do několika hlavních oblastí - pro mě z nich je nedostatek právní kompetence laických přísedících, určitě dalším argumentem je riziko subjektivnosti a emocionálních rozhodnutí. Texty, které jsem měl možnost číst, ukazují, že laičtí přísedící mají tendenci rozhodovat na základě intuice a emocí, což může vést k nekonzistentním a potenciálně nespravedlivým verdiktům. Tento problém je často označován jako syndrom krvácejícího srdce, kdy laičtí přísedící podezřele častěji osvobozují na základě sympatie, než by to učinili profesionální soudci.

Další obava spočívá v tom, že účast laiků v soudním procesu může vést i k trivializaci spravedlnosti. Komplexní právní otázky musí být často zjednodušeny, aby jim laičtí přísedící rozuměli, což může snížit také kvalitu právního rozhodování. Další argumenty si případně nechám na další diskuzi, protože mi uplynul čas. Děkuji.