Po 11. květnu, kdy vláda představila svůj „ozdravný balíček“, si sportovní „bafuňáři“ mohli v klidu otřít studený pot z čela a mohou se přestat obávat, protože jim na rozdíl od zbytku společnosti utahování finančních kohoutků nehrozí. Někdejší sportovci a dnes v řadě případů poněkud opulentní představitelé sportovních svazů si dál budou užívat toku peněz přicházejícího k nim prostřednictvím penězovodu nazvaného Národní sportovní agentura. Letos, bohužel, v nezměněné výši 6,9 miliard Kč. Když jsem psal poněkud satirickou první verzi tohoto článku pro náš stranický web, ještě jsem netušil, že jejich lobbing u vlády bude tak úspěšný, a jak velkým políčkem zbytku společnosti bude jeho výsledek. Ostatně, ani agentura sama o sobě, byť je zákonem jako ústřední správní úřad vázána zákonem, není nic jiného než bezedná černá díra, v níž mizí peníze ze státního rozpočtu.

Sem tam si někdo zajede do hotelu ve Špindlu na služební cestu za státní peníze i se svými dětmi, dokonce si objedná jeden, aby si pak vzápětí objednal jiný. Možná by se ho kontrolní orgány měly zeptat, co se mu tam nezdálo, že by třeba wellness? Sem tam si pár lidí odtud udělá jen tak výlet do Japonska na baseball. Někteří „obyčejní“ státní úředníci, na které takový luxus nezbyl, tam alespoň pobírali osobní ohodnocení ve výši 100 % platového tarifu, aniž pro to splňovali velmi přísné zákonné podmínky. Přitom je zajímavé také to, že první veřejnosprávní kontrola z ministerstva financí, která nenechala na prvním předsedovi agentury nit suchou a vyčetla mu i to, co pak musela odvolat, si při své druhé návštěvě nadměrných osobních ohodnocení nevšimla. Můžeme si jen klást otázku jak z filmu Tankový prapor, jak je něco takového možné?

Agentura se vůbec moc nepovedla. Nejdřív měla být výkladní skříní jedné politické strany. Když to nefungovalo, zmizel její první předseda nejprve ze společných plakátů s premiérem. Následně pak zmizel i z jejího čela. Druhý se sice držel zuby nehty, ale nakonec odešel s ostudou také. Tedy alespoň podle vyjádření premiéra, sám takovou sebereflexi při tiskové konferenci na závěr svého působení neprojevil. V čele agentury, za krátkou dobu od jejího vzniku v roce 2019, stojí v pořadí již třetí předseda. Vystřídalo se celkem 7 místopředsedů a několikrát se obměnili prakticky všichni zaměstnanci. Přitom jejich počet nikdy nedosáhl plánovaného stavu. Není divu, že se vyplácení dotací k velké nelibosti všech citelně zpožďovalo.

Současné vedení Českého olympijského výboru, dobře zapsané u vládnoucí ODS, tvrdě tlačilo na odchod předposledního předsedy Filipa Neussera, aby do jejího čela prosadilo Ondřeje Šebka. Je známé, že se Filip Neusser v minulosti jednak chtěl stát předsedou Českého olympijského výboru, a jsou rovněž známé jeho výroky o podvodech s ochrannými opatřeními při covidovém letu na Olympijské hry v Tokiu. Ani jedno k dobrým vzájemným vztahům evidentně nepřispělo. Méně už je ale známé, že jak předseda Českého olympijského výboru Jiří Kejval, tak i Ondřej Šebek, byli v minulosti veslaři. Došlo také k „vylepšení“ zákona o podpoře sportu. Bylo posíleno postavení Národní sportovní agentury, její předseda konečně musí mít vysokoškolské vzdělání, když první dva „seděli“ na miliardách jako středoškoláci, a byla zřízena rada. Také byla zakotvena dozorčí komise, která má dohlížet na to, aby bylo vše křišťálově čisté. Anebo aby to tak alespoň tak na první pohled vypadalo. To ukáže až čas. No, už hned na začátku to ale nevypadá, že by zákon měl potřebný respekt. Zákon zná místopředsedu, a z jeho znění je zřejmé, že má být jen jeden. Ovšem, prostým pohledem na web agentury zjistíme, že má hned dva. To by asi pro daňového poplatníka nebylo to nejhorší, byť má plat jako náměstek ministra.

Všechny tyhle kosmetické úpravy mají ve skutečnosti za cíl zakrýt pravou podstatu tohoto sportovně – dotačního průmyslu. Malá země jako ta naše měla a stále bohužel má hned tři resortní sportovní centra: ministerstva obrany – Armádní sportovní centrum Dukla, ministerstva vnitra – Olymp centrum sportu MV a ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy – Victoria Vysokoškolské sportovní centrum MŠMT. Personál i většina sportovců jsou proto zaměstnanci státu. Resortní sportovní centra si mezi sebou v minulosti sporty rozdělila, takže si v jednotlivých sportech navzájem nekonkurují. Sportovec, nespokojený třeba s trenérem, nemá šanci svůj problém vyřešit přechodem do jiného. Někdo by třeba řekl chytré zbavení se konkurence. Někdo pod vidinou dělby úkolů by třeba řekl úsporné. S tím se ale nedá souhlasit. Jen platíme ze státního rozpočtu třikrát víc zaměstnanců v zajímavých manažerských pozicích i v docela zajímavých rolích podpůrného administrativního personálu. To spíš připomíná dárkový než úsporný balíček.