A je to tu zase. EU se od krize roku 2015 snaží vyřešit otázku migrace a stále se to nedaří. Ministr Rakušan tento týden zvedl ruku pro migrační pakt, který Komise představila již v roce 2020. Už tehdy jsem upozorňoval, že přes dílčí pozitiva, která návrh obsahoval, se nám do hry plíživě vrací kvóty. Tentokrát eufemisticky nazvané jako tzv. povinná flexibilní solidarita. Už samotný název je padlý na hlavu, protože solidarita nemůže být povinná. Přiléhavější název by byl povinně volitelné kvóty.

Migrační pakt má několik pozitivních myšlenek. Zrychlené azylové řízení na hranicích i za použití detence. Zrychlené návraty a větší spolupráce se zeměmi, ze kterých migranti přichází, a další. To jsou vcelku dobré nápady, ale papír snese všechno. Abychom mohli migranty, kteří nemají nárok na azyl, vracet zpět do jejich zemí, potřebujeme, aby s námi země původu spolupracovaly. To se bohužel ale často neděje. Nemáme dostatečné páky. Navíc bychom k tomu potřebovali dohodu o seznamu bezpečných zemí. Další věcí je, že se nám stále nedaří zprovoznit systémy, které by v kontrolách na hranicích pomáhaly. Cíl je tedy chvályhodný, ale nedaří se nám to přetavit do praxe.

Kamenem úrazu je povinná solidarita. Ta bude vyhovovat jen zemím, které jsou zasažené migrací z Afriky a Blízkého východu. Ministr Rakušan se nás snaží přesvědčit, že výsledná dohoda je přesně to, co chtěla už naše vláda. Že se vlastně můžeme rozhodnout, jak budeme pomáhat. Ano, naše vláda volala po dalších možnostech solidarity. Hlavním cílem bylo, abychom se mohli podílet na boji s převaděči, na ochraně vnějších hranic a pomáhat i v zemích, odkud migranti přichází. A to se nám dařilo. Přispívali jsme do fondů pro Afriku, posílali naše policisty na hranice a pomáhali jsme finančně také v jiných oblastech. To chceme dělat i nadále, ale ne tak, že zaplatíme odpustek, aniž bychom měli vliv na to, jak s ním bude nakládáno.

Jsou to kvóty. Navíc bez horní hranice. V paktu se píše, že počet ročních relokací bude 30 000. Finanční příspěvek je stanoven na 20 000 eur za hlavu. O dva odstavce dál se ale dočtete, že počet ročních relokací i částku může Evropská komise zvýšit v závislosti na situaci. Horní strop tam tedy de facto není a já nepochybuji, že obě tyto kvóty porostou. Zároveň bude řada států jako Itálie, Francie, Německo a další vyjmuta, protože jsou buď vstupními, nebo cílovými zeměmi. Kvótu si budou dominantně rozdělovat země střední Evropy a Balkánu. Tedy ty, kam ani migranti samotní nechtějí. Takže se neutěšujme, že zaplatíme pár set milionů ročně a budeme z toho venku. Budeme platit částky o jeden až dva řády vyšší!

Ministr Rakušan nám také tvrdí, že máme nějakou výjimku díky stovkám tisíc Ukrajinců. V paktu jsem se nic takového nedočetl, o Ukrajincích tam není ani slovo. Podle pana ministra nebudeme muset nyní nic přispívat. Moji kolegové z Evropského parlamentu ale odhadují, že při hladkém schvalování migračního balíčku lze očekávat první relokace někdy v roce 2026/27. K čemu je tedy údajná výjimka pro příští rok či dva?

Vláda nás také začala přesvědčovat, že díky Ukrajincům na tom můžeme vydělat, takže je to vlastně ideální scénář. Kladu si otázku, proč Polsko, které přijalo asi 1 milion válečných uprchlíků, hlasovalo v Radě proti paktu. Kolik tedy dostaneme? Aspoň odhadem?

K migrační vlně z Ukrajiny jsme se postavili příkladně. Občané ukázali neskutečnou solidaritu, samosprávy dělaly maximum, nikdo tu nekřičel po přerozdělování Ukrajinců. Do dnešních dnů pomáháme a je to dobře, ale mám trochu obavu, že jsme tím získali jen malé, bezvýznamné plus, které plánovaný relokační mechanismus nezohledňuje.

Pakt je jen dalším signálem pro pašeráky i migranty, že Evropa má otevřené dveře a že si s přílivem nějak poradí. Jdeme na to od konce. Základem je ochrana vnější hranice a efektivní návratová politika. Kdyby toto fungovalo, nemusíme řešit „přelakované“ kvóty.

Já tu nechci surfovat na vlně strachu a nenávisti. Během posledních dnů došlo v Evropě k několika ohavným událostem. Všichni jsme o tom četli, takže nemám potřebu tyto příběhy rozvíjet. Nekontrolovaná migrace bude vždy doprovázena kriminalitou. Proto musíme bránit vstupu ilegálním migrantům a vracet neúspěšné žadatele o azyl. Přerozdělování nic nevyřeší, jen problém přenáší jinam.

Na závěr bych rád řekl, že mám pochopení pro lidi, kteří se snaží dostat do Evropy. Jdou za lepším a tomu asi rozumíme všichni. Ale nezaměňujme pochopení se souhlasem. My nemáme povinnost přijmout každého ekonomického migranta, který sní o životě v Evropě, ale západní politici nejsou schopni změnit migrační paradigma: ulevit si tím, že přenesu problém na ostatní. Naše současná vláda jim k tomu bohužel svítí, navzdory vlastním slibům.