„Strašák“ jménem právo veta

Pro ty co nemají rádi delší čtení, tak hned úvodem upřesním jednu věc. Právo veta v EU musíme brát jako něco, co ochraňuje suverenitu všech států. Umožňuje nám vyjádřit nesouhlas v případech, kdy cítíme, že naše národní zájmy jsou ohroženy. Toto právo je nejen projevem respektu k rozmanitosti a suverenitě, ale také podporuje demokracii v rámci EU tím, že zajišťuje, aby přijatá rozhodnutí nebyla na úkor menšinových názorů. Jedním z klíčových aspektů práva veta je jeho schopnost motivovat členské státy k hledání kompromisů, tudíž neustále nutí k dialogu.

Po přijetí Lisabonské smlouvy, jsme převedli většinu hlasování pod tzv. dvojí kvalifikovanou většinu. Jedná se o většinu politik EU, tudíž o většinu legislativy, kterou EU tvoří. A je to dobře. EU je akčnější a na těchto tématech jsme se všichni shodli. Ale stále jsou pro členské státy velmi citlivé a důležité otázky, kde nechceme být přehlasováni. Je to zahraniční politika, rozšiřování EU, daně a třeba některé sociální oblasti.

Rozšíření používání kvalifikované většiny umožnilo EU rychleji a efektivněji reagovat na mnohé výzvy a potřeby. Nicméně, v oblastech, kde je zachováno právo veta, to odráží potřebu respektovat zásadní národní zájmy členských států. Právo veta a rozhodování kvalifikovanou většinou jsou obě nezbytné pro vyvážené a funkční rozhodovací struktury v EU, přičemž každý mechanismus slouží různým účelům a situacím.

Navzdory kritice a výzvám, které právo veta přináší, jeho zrušení by mělo dalekosáhlé a možná nežádoucí důsledky. Zrušení práva veta by mohlo vést k rozhodnutím, která by nebrala v potaz specifické potřeby a zájmy všech členských států, zejména těch menších. To by mohlo oslabit princip rovnosti mezi státy a podkopat důvěru v instituce EU.