Děkuji, pane místopředsedo. Paní ministryně, dámy a pánové, násilí na ženách a problematika znásilnění nesmí být tabu a musí být předmětem veřejné diskuse. To zcela jistě nikdo nepopírá. Ale naopak toto téma nemá být politizováno, zneužíváno jako předvolební téma, nesmí se stát předmětem závodu o to, kdo navrhne přísnější tresty nebo absurdnější pravidla, která by měla tyto negativní jevy eliminovat.

Pokud chceme tyto negativní jevy skutečně eliminovat a pokud chceme, aby bylo více pachatelů dopadeno a postiženo, musíme diskusi o této problematice racionalizovat. Násilníci často svou oběť znají dlouho, dokonce mohou být přímo z rodiny, mohou to být rodinní příslušníci, ale mnohdy jde i o psychické narušené osoby, které jednají impulzivně, pod vlivem emocí, alkoholu, drog, dalších návykových látek nebo psychických potíží a rozhodně je, dámy a pánové, neodradí to, že by jim hrozil přísnější trest. V momentu, kdy útočí, nad trestem nepřemýšlejí a tím spíše ne, když procento dopadených a potrestaných je nízké, a tudíž se sebepřísnější zákony jeví jako neúčinné, ať už kvůli důkazní nouzi, nebo kvůli pomalým soudům nebo neefektivitě soudnictví.

Jednou z hlavních příčin, proč je procento nahlášených a potrestaných násilných činů nízké, je samozřejmě nedůvěra obětí v soudní systém a orgány činné v trestním řízení obecně, obava z reakce veřejnosti, z medializace, ale i důkazní nouze u těchto trestných činů. A ani v těchto ohledech situaci bohužel nezmění jen pouhé zpřísňování trestů nebo ještě důslednější a detailnější právní úprava mezilidských vztahů. Úlohou zákona totiž není napravovat morálku lidí a společnosti, například měnit pohled společnosti na oběti znásilnění, nebo dávat lidem přesný návod, jak v jednotlivých životních situacích postupovat, tedy například nutnost jednoznačného souhlasu před pohlavním aktem, ale dávat jasné mantinely, co pro naši společnost přijatelné je a co přijatelné není.

Nejsem přesvědčená, že prostým zavedením definice sexuálního násilí založené na nutném souhlasu situaci zlepšíme či vyřešíme, a spíše se domnívám, že tento krok vyvolá ještě více nejasností, více otázek, povede k potřebě ještě detailnější právní úpravy, což je vždycky špatně. A zároveň nevidím garanci, že by tento krok snížil počet sexuálních deliktů, dodal na sebevědomí obětem a ani posílil jejich právní postavení. Zároveň je zde nepopiratelné riziko zneužitelnosti tohoto modelu ke společenské likvidaci domnělých pachatelů, což může přinést srovnatelné fatální následky, s jakými se musí vyrovnat oběti sexuálního násilí.

Tato prostá změna legislativy, která fakticky přenáší důkazní břemeno na obviněného, byť je mnohdy říkáno, že tomu tak není, není dle mého názoru vyvážená. Tím netvrdím, že současná situace vyvážená je nebo že by byla ideální. Co tedy udělat? Jsem přesvědčena, že musíme ještě více podpořit oblast prevence. Zvyšování trestů není prevence. Je to jen snaha odstrašit pachatele, ale ta se od určitého stupně bohužel jeví jako neúčinná. Za mě je daleko důležitější o této problematice nahlas mluvit, detabuizovat ji, věnovat jí pozornost, dávat potenciálním obětem návod, jak se bránit, poskytovat jim podporu.

A stejně tak je třeba posílit a podat pomocnou ruku těm, kdo se stanou skutečnými oběťmi, vybudovat instituce, které jim pomohou, kam se nebudou muset bát přijít, kde naleznou právní i jinou pomoc. Musíme se také více zaměřit na fungování a efektivitu orgánů činných v trestním řízení a soudů. A také na úroveň jejich etiky, aby se oběti při nahlášení trestného činu setkávaly s pochopením a nehrozila jejich dehonestace. (Poslanci před řečnickým pultíkem se hlasitě baví v lavicích.) Vstřícnost, empatie, rychlost a profesionalita by měla být základním kamenem pro obnovení důvěry v soudní systém, aby se tyto velmi citlivé trestné činy projednaly co nejdříve a oběti nebyly vláčeny po soudech a naopak viníci byli rychle známí a efektivně potrestáni... (Poslankyně Černochová se otáčí k předsedajícímu.) To nejde.

Děkuji, pane místopředsedo. Samozřejmě už dnes existuje celá řada judikátů soudů, které je dobré vnímat, protože praxe bývá dynamická a neustrnula jsem v původních záměrech zákonodárců. A v neposlední řadě se v žádném případě nezříkám ani diskuse o úrovni trestů, nicméně tu bych uvítala v daleko širším kontextu, abychom neopakovali chyby v minulosti, kdy disproporce v trestech je bohužel v našem právním řádu značná.

ODS chce rozhodně tuto diskusi otevřít a podílet se na ní. Měli bychom se podívat na trestní sazby komplexně, přehodnotit reálnou škodlivost jednotlivých skutků a negativních společenských jevů a tresty určit přiměřeně. Chceme tak činit, ale ne na základě politických proklamací, deklarací čtyři měsíce před volbami. Chceme tak činit výhradně na základě odborné diskuse, bez emocí, dojmologií, ne pod vlivem aktuálních mediálních kauz.

Chtěla bych vám připomenout, že ODS byla i v minulosti tou stranou, která se stavěla na stranu obětí násilných činů a sexuálních násilí. V roce 2009 právě za naší vlády došlo ke schválení nového trestního zákoníku, který přinesl nové kategorie trestných činů v oblasti sexuálního násilí, jako je přechovávání dětské pornografie a zneužití dítěte k výrobě pornografie nebo zcela novou úpravu sexuálního nátlaku a vymezení sazeb trestů.

V roce 2012 jsme pak prosadili úpravu zákona o obětech trestných činů, která přinesla právo na poskytnutí odborné pomoci obětem - psychologické, právní, sociální poradenství, různé programy pomoci právní, případně zdravotní - která by v některých případech měla být poskytována zdarma nebo rozšíření okruhu příjemců peněžité pomoci obětem trestného činu proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti a děti, které jsou oběti trestného činu týrání svěřené osoby, pokud jim nevznikla nemajetková újma.

V letošním roce jsme také podpořili senátní návrh úpravy trestního zákoníku, která rozšiřuje okruh obětí trestných činů s právem postavení zranitelné osoby i na oběti trestných činů znásilnění, týrání svěřené osoby a týrání osob žijících ve společném obydlí. Zranitelné oběti mají právo na citlivější vyšetřování případu, např. u jejich výslechu není pachatel, mohou mít také bezplatně svého zmocněnce.

Jako starostka vnímám tuto problematiku jako důležitou a pro oběti domácího a sexuálního násilí se snažíme na Praze 2 udělat maximum. Věnujeme se proto podpoře obětem a organizacím pomáhajícím obětem trestných činů. V loňském roce naše radnice podpořila aktivity Bílého kruhu bezpečí a zahájila společný program Praha 2 - městská část vlídná k obětem, spočívající v aktivitách vedoucích ke zvýšení informovanosti občanů, úředníků, sociálních pracovník, policistů, strážníků o obětech trestných činů, o jejich potřebách, o jejich právech, o jejich postavení v trestním řízení a o možnostech pomoci.

Na území dvojky chceme centrum pomoci obětem domácího a sexuálního násilí, které může mít celou řadu podob - od zdravotní péče po tu právní, konzultační včetně zastupování. Tím chci zdůraznit, dámy a pánové, že tedy i role samospráv je velice důležitá a také v tomto stát může více motivovat obce, města a i kraje, aby se této problematice věnovaly a nalezly svou úlohu, jak pomoci. Rozhodně chceme společnost vnímavější k tématu násilí na ženách a netolerující jakékoliv jeho formy, nejenom na ženách, násilí může být pácháno i na mužích. Usilujeme o zvyšování kvality života obětí domácího a sexuálního násilí prostřednictvím zvyšování odbornosti, efektivity a dostupnosti systému pomoci. Musíme ale postupovat tak, aby přijímané změny nebyly překotné a nepřinesly více škod než užitku.

Závěrem chci zdůraznit, že tuto problematiku nelze vnímat ani paušálně, ani černobíle. Byla bych ráda, aby výsledkem nejen této dnešní diskuse byl vyvážený stav naší legislativy, která obětem násilí pomůže, ale zároveň bude garantovat, že zde nebude probíhat hon na čarodějnice.