Já bych se ráda vyjádřila tedy za náš klub, hnutí SPD, právě k tomuto sněmovnímu tisku, protože tento návrh sice na první pohled může vypadat jako pokus o pomoc, ale ve skutečnosti přináší jen komplikovaný a drahý systém, spíš bych řekla sociální systém, který nepřináší nové byty na trh, a místo toho se spoléhá na to, že někdo vloží existující byt do systému právě od soukromníků, což vidím jako problém.
Hlavním problémem, který vnímám, je skutečnost, že tento zákon neřeší skutečnou potřebu nových bytů, vytváří složitý a finančně náročný systém, s tím, že doufáme, že někteří soukromí vlastníci budou ochotni vložit své byty do systému. Ale já se ptám: kolik těch bytů prostě může být? Taky to může být jenom pár desítek bytů a tuto situaci to vůbec neřeší. Tento systém přitom vyžaduje velké státní výdaje na zajištění bydlení v soukromém vlastnictví. A právě tento krok považuji za obrovský problém, který nebyl při pozměňovacích návrzích dostatečně zvážen.
Další problém spočívá v tom, že stát bude platit další výdaje těm, kteří zajistí byty od soukromníků. To je zcela neefektivní a problematické. Jak je možné, že stát v této situaci bude platit za shánění bytu od soukromníka, když by za ně (se?) měl soustředit na skutečné investice, a to právě do vlastního bytového fondu? Z pohledu občanů a jejich potřeb chápu, že je určitá poptávka po takovém typu pomoci, že určitě jsou ohrožené skupiny obyvatel, (které) potřebují okamžitou pomoc, ale z vlastní zkušenosti i z Plzeňského kraje, kde se často obchoduje s byty a právě s chudobou, třeba zrovna na Tachovsku, jsou různé ubytovny - vím, že tento návrh může otevřít dveře k novým problémům.
Tento systém se může stát výhodným pro spekulanty, kteří budou vydělávat na chudobě, což je absolutně neakceptovatelné. A nakonec stát sice v tomto návrhu slibuje záruky a garance, ale nemá žádnou záruku, že byty vůbec do systému někdo vloží. Vytváříme komplexní systém, který má stát miliardy, ale výsledek je nejistý. Místo toho, aby se stát zaměřil na podporu obcí a jejich bytové politiky, aby měly vlastní bytové fondy a byly schopny pomoci zranitelným skupinám, garantujeme to pouze soukromými vlastníky. To je zásadní pochybení, které v tomto návrhu vidím. Místo, abychom se snažili snížit byrokracii, regulace, předpisy v rámci nových bytů, tak naopak tento systém zahlcujeme.
Když se nejvíc stavělo v České republice, bylo předpisů a regulací zhruba 680. Dnes jich máme přes 10 000. Takže touto cestou bychom měli jít - prostě snížit regulace. Samozřejmě jsou tam nějaké pozměňovací návrhy, které podpoříme, protože vidíme, že některé jsou opravdu dobré, zvlášť, které zahrnují zranitelné skupiny, ať už jsou to matky samoživitelky, těhotné. Samozřejmě podpoříme i asistence, (které) budou potřebovat lidé, nějaké překlenovací období s přechodem do nového bydlení, ale jako celek tento zákon nemůžeme podpořit.
A já bych se ještě chtěla vrátit, když se podíváme právě do zmíněného Polska, jak se tam staví dálnice, jak se z dotací z Evropské unie postaví i byty, tak bych chtěla porovnat třeba, jak to funguje v Polsku a jak to funguje v České republice. Ve Varšavě třeba dostanete stavební povolení za 6 týdnů, v Praze za 13 let. Zatímco v Česku brzdí výstavby bytů zdlouhavé povolovací - že jo - procesy a složitá legislativa, Polsko staví ve velkém a s podporou samospráv. Speciální zákon, takzvaný lex developer, například umožnil polským developerům stavět i tam, kde by to jinak nebylo možné - výměnou za nové školy, školky nebo lepší infrastrukturu. Bytů je tak víc a developerská skupina Radka Menšíka, která ve Varšavě staví projekt bytových domů, je jednou z českých firem, které měly možnost otestovat polské stavební zákony. Skupina si výstavbu v Polsku chválí. Podle ředitelky projektu Fialkové se ale například ve Varšavě staví tolik, že se developeři dokonce musí snažit, aby prodali. Konkurence a nabídka je zde vysoká.
Když to porovnáme s Českou republikou, tak my jsme úplně někde jinde. Našimi běžnými zákazníky jsou rodiny střední třídy. Byty stojí zhruba polovinu ceny, co v Praze, a dosáhne na ně běžná populace, stejně jak tomu ještě před deseti lety bylo i v Česku. Řešením trablí v Česku by podle ní bylo, aby stát odstranil překážky, které brzdí výstavbu, a nechal soukromý sektor zaplavit trh množstvím nových bytů.
A já tvrdím, že i stát by se měl podílet právě na výstavbě nových bytů, a z toho důvodu, že tyto sociálně zranitelné skupiny by mohl přesunout do těch státních bytů a nemusely by být někde na ubytovnách, kde se obchoduje vlastně s chudobou, nemusely by být nebo hledat se takhle soukromé byty, ale ty byty by měl stát. Tím pádem by se zvýšily i výdaje, které prostě tady se vyhazují z oken, protože tu věc vůbec neřeší, ten nedostatek bydlení ani jejich sociální situaci. Tím pádem kdyby stát měl ty byty, tak samozřejmě by to byly i nižší výdaje, co se týče za sociální dávky.
A to bych asi tak shrnula jako kompletně všechno za naše hnutí. Děkuji.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 0 čtenářů)
Zaostáváme za vývojem našich sousedů?
autor: PV
