Děkuji, pane místopředsedo. Ne, chtěla jsem mlčet, ale nemůžu. Chtěla bych reagovat na paní kolegyni Válkovou, která snad to mohu prozradit, bydlí na Praze 2. Před ní stojí její starostka, která nosí šaty. Jsem předsedkyní výboru pro obranu. To si také myslím, že není úplně standardní postavení ve společnosti.

Já se skutečně paní kolegyně prostřednictvím pana místopředsedy necítím v této Sněmovně nijak diskriminována. Naopak. Musím poděkovat kolegům z výboru pro obranu, že jsou velkými gentlemany. Ano. I kolegové z výboru pro bezpečnost jsou gentlemany, kde také sedím. A u mě to spíš vyvolává úsměv na tváři.

Protože víte, paní kolegyně Válková, vy jste mohli mít dokonce ministryni obrany. A vy jste jí měli, mohli jsme se tam sejít jako dvě ženy, dvě silné ženy, jedna předsedkyně výboru, jedna ministryně obrany. Vy jste si ji sami odvolali a navrhli jste někoho jinýho. Já to nehodnotím. Já tím jenom dávám najevo to, že ono se to hezky poslouchá ta silná slova o tom, jak mají být ženy podporovány. Já jsem ta poslední, která by nechtěla podporovat ostatní ženy.

Na druhou stranu prosím zkuste se podívat na kandidátní listiny a na výsledek voleb. Kolik žen vykroužkovali muži. Proboha nechme i v tomto té společnosti na výběr. Já se necítím diskriminována, necítím se ani chytřejší, ani hloupější, protože jsem žena. Prostě neřešme tady pořád nějakou rovnost pohlaví. Jsme směšní. (Potlesk napříč sálem.)