Komise vedená pirátským poslancem Lukášem Černohorským si pozvala advokátku Hanu Marvanovou, která se kauzou dlouhodobě zabývá. Marvanová upozornila na fakt, že stát při prodeji OKD v roce 2004 zvýhodnil Karbon Invest.Ten ovládala společnost Charles Capital Zdeňka Bakaly, což vláda netušila. Podle Marvanové má stát stále šanci odstoupit od kupní smlouvy.

„Stále existuje šance odstoupit od kupní smlouvy, kterou stát v roce 2004 uzavřel s Karbon Investem. A důvodů je hned několik,” věří předseda komise Lukáš Černohorský. „Nízká cena, nezahrnutí veškerého majetku včetně bytů a zamlčení toho, že Karbon Invest už vlastnila jiná společnost bez zkušeností s těžbou. Vláda pak neměla žádný důvod Karbon Invest zvýhodnit. Odpovědnost kupujícího je zakotvena v privatizační smlouvě,“ vysvětluje Černohorský. Komise by tak mohla dát vládě konkrétní doporučení, jak sjednat nápravu a právně zpochybnit celou smlouvu.

Další šancí, jak se po letech dobrat spravedlnosti v kauze, která se stala symbolem neschopnosti státu ochránit své nerostné bohatství i zájmy občanů, je Evropská komise. Ta by se mohla zabývat nedovolenou podporou a zahájit znovu řízení. Tuto stránku kauzy má objasnit na příštím zasedání komise Roman Macháček zastupující zájmy vlastníků bytů, kteří léta marně čekají na slíbený prodej bytového fondu na Ostravsku.

Komise se znovu sejde 19. dubna a bude se podrobněji zabývat třetí části vývoje kauzy OKD, tedy neobjasněnými okolnostmi úpadku těžařské společnosti. Komise si proto na příště pozvala také insolvenčního správce Lee Loudu, který úpadek těžařského kolosu řeší. K rozkrytí majetkových přesunů by měl podle Václava Klause ml. přispět také bývalý člen ČNB Pavel Řežábek.

„Celá kauza je mimořádně složitá, Zdeněk Bakala byl zjevně mistrem v hledání kliček, řetězení firem a balancování na hraně zákona. Vinu ale nelze hledat pouze u něj. Kauza OKD poukázala na neschopnost státu pohlídat zájmy svých občanů, a to bohužel opakovaně. Jedním z cílů komise je zamezit opakování chyb. Piráti proto prosazují veřejně dostupný rejstřík konečných vlastníků firem, díky němu už by se nemohlo stát, že nevíte, kdo skutečně stojí za společností, s níž hodláte uzavřít obchod,“ dodává Lukáš Černohorský.