Je to v zájmu snížení korupce v naší zemi i obnovení důvěry lidí v právní stát. Řada států EU proto podobnou legislativu má, jen u nás stále chybí a oznamovatelé i nadále zůstávají v nejistotě a obavách z možných postihů ze strany pachatelů. Jedinou naději v tomto ohledu nyní představuje pirátský návrh, který i přes negativní stanovisko kabinetu nyní poputuje do Sněmovny, kde jej za Piráty bude prosazovat jeden z předkladatelů – Lukáš Černohorský. Pokud by tento návrh platil už v době, kdy docházelo ke kriminálním aktivitám například v kauze ROP Severozápad, tak by stát možná ušetřil až 14 miliard korun, což je aktuálně uváděná škoda.

Vláda v minulosti sice přišla s vlastním řešením ochrany oznamovatelů, její návrh ale nepovažujeme za efektivní. Prokazatelně totiž nezajišťuje nezávislé a objektivní posuzování podnětů oznamovatelů, a tak se lze domnívat, že je dokonce v rozporu s evropskou směrnicí, která opakovaně zdůrazňuje nezbytnost nezávislých kanálů pro oznamování. Vypracovali jsme tedy po konzultaci s experty vlastní verzi.

Náš návrh zákona reaguje na celou řadu reálných kauz, kdy oznamovateli nebyla poskytnuta dostatečná podpora, a následně čelil odvetným krokům ze strany zaměstnavatele. Větší ochranu whistleblowerů má podle našeho záměru zajistit možnost anonymního podání oznámení o protiprávním jednání, pouze s uvedením adresy pro doručování. Oznamovatel musí být následně vyrozuměn o tom, jakým způsobem byl jeho podnět vyhodnocen. Tato úprava výslovně zakazuje, aby vůči oznamovateli byly učiněny odvetné kroky jako je psychický nátlak, veřejná dehonestace, šikana, účelové přeřazení na jinou pozici nebo dokonce ztráta zaměstnání. Ochrana se navíc týká nejen samotného oznamovatele, ale rovněž jeho blízkých osob či například osoby, která se podílela na přípravě oznámení.

Vláda zamítla pirátský návrh ze zcela absurdních důvodů. Zazlívá například Pirátům, že v návrhu použili pro ni nesrozumitelný termín „elektronická poštovní adresa”. Kritizuje, že v zákoně není podrobně rozepsaná pozice Veřejného ochránce práv, přitom toto by již řešil prováděcí předpis. Vláda zkrátka za každou cenu kritizuje pirátský návrh například kvůli „podhodnoceným finančním dopadům” či údajnému nedostatečnému navázání na současné předpisy, i když jde očividně jen o zástupné důvody a kabinet chce hlavně protlačit svůj vlastní návrh. Piráti trvají na tom, že uvedení pirátského záměru do praxe je rozhodně proveditelné, neboť vychází ze zahraničních úprav řešení whistleblowingu.

Sama vláda tvrdí, že se jedná o vysoce důležité, citlivé téma, jehož zapracování do české legislativy vyžaduje široku diskuzi a důkladné zvážení všech návazností na jiné právní předpisy. Z této diskuze však automaticky vyřazuje jiné návrhy a označuje je za nedostatečné s odůvodněním, že jen ona sama je schopna postihnout celou problematiku do všech detailů. A to je samozřejmě špatně. Pokud by vláda myslela tu širokou debatu skutečně vážně, přizvala by k ní i opoziční strany, akceptovala kritiku nevládních organizací a zvážila i jejich návrhy řešení.

Současné postavení oznamovatelů je totiž neúnosné. Je paradoxní, že na jedné straně stát po svých občanech vyžaduje, aby v případě, kdy se dozví o tom, že někdo jiný spáchal trestný čin, bezodkladně toto protiprávní jednání oznámili policejnímu orgánu nebo státnímu zástupci. Jinak se sami dopustí trestného činu – neoznámení trestného činu. Na straně druhé jim stát právně negarantuje žádnou specifickou ochranu. Takový člověk se v případě, že je opravdu svědkem protiprávního jednání, dostává do velice složité situace. Buď může tolerovat trestnou činnost a mlčet, a tím se sám vystavuje riziku spáchání trestného činu, nebo se rozhodne jednat dle zákona a podá oznámení, čímž se zase vystavuje rizikům v podobě ztráty zaměstnání, krácení příjmů nebo šikaně na pracovišti. No a pak může jen čekat, jak to pro něj skončí...

Nejde však jen o hrozbu, že by se sám člověk mohl svou nečinností dostat do problémů. Jde především o to, že by stát měl mít zájem hájit občany, kteří chtějí pochybným machinacím zabránit. Pirátský návrh zákona může ušetřit minimálně desítky miliard korun. Vláda Andreje Babiše nese plnou odpovědnost za případné nepřijetí tohoto klíčového protikorupčního opatření a dopady takového kroku na Českou republiku.