Vítězové:

- Netransparentní struktury typu Bilderberg, Aspen, Trilaterální komise, deep state, CIA a další, o jejichž existenci nemáme ani tušení opět demonstrovaly svou moc. Je téměř absolutní, ovládají peníze a tím také média a politické strany/hnutí.

- Vládní strany – občané v de facto referendu potvrdili, že jim snížení životní úrovně, inflace, zvyšování si platů, zavádění cenzury a buranské jednání některých politiků až tolik nevadí, že věří EU a chtějí pomoci Ukrajině. Vláda klidně může přitvrdit, zdá se, že jí téměř nic nehrozí…

- KSČM – je rehabilitována, k volbám se dostavilo velké množství voličů a drtivá většina z nich volila kandidáty, kteří byli dříve členy KSČ. Většině občanů evidentně bývalé členství v KSČ nevadí.

- Rusko/Putin – mít na pražském Hradě prezidenta, od kterého mám podepsaný vázací akt, se dá zřejmě mnohostranně využít, třeba je Pávek lepší rozvědčík, než je všeobecně zatím vnímán…

Poražení:

-  Občanské svobody, národní zájem, vlastenectví a národní hrdost, tradice, opozice jako celek

- Ćeská televize – v plné nahotě se ukázalo, že Česká televize vůbec neplní v oblasti zpravodajství a publicistiky své poslání. Její vysílání bylo nadále spíše tendenčně aktivistické ve prospěch kandidátů s podporou vlády, než nezávislé a vyvážené. Kapitolou samou pro sebe byly hlavní předvolební debaty před 1. I 2. Kolem, kdy před první ČT segregovala kandidáty na preferované a ostatní, zatímco při druhé moderátor trapně kladl nepříjemné otázky pouze jednomu z kandidátů a uzurpoval si pro sebe tolik času že to chvílemi vypadalo, že kandiduje on sám. Zejména profesionálně o řád kvalitněji udělaná debata na Primě nastavila ČT nepříjemné zrcadlo, ve kterém bylo vidět veřejnoprávní zaujatost a neprofesionalitu.

- Antikomunisté , jak oni skuteční, tak pokrytečtí, patří jednoznačně mezi hlavní poražené těchto prezidentských voleb. Nikdy v budoucnu už důvěryhodně nebude působit nikdo, kdo bude komunisty/komunismus kritizovat, ale v těchto prezidentských volbách podporoval Andreje Babiše nebo Petra Pavla, ať již veřejně, nebo tím, že někoho z nich volil

- SPD – zisk 4,45% rozhodně nelze považovat za úspěch. Straně očividně nevyšla sázka na Jaroslava Baštu, kterému se při vší snaze nepodařilo přesvědčit ani polovinu elektorátu SPD a dalších národně-konzervativních stran, aby ho svým hlasem podpořili. SPD tak prohospodařilo možnost získat na svou stranu další lidi z řad voličů opozice. Přitom příležitost byla, a jaká, jenom SPD nenominovala kandidáta schopného veřejnost více zaujmout, ač takovéto lidi po mém soudu má, například svého předsedu. Má-li ambici být v opozičním segmentu politických subjektů výraznější konkurencí dosud suverénního ANO, musí se nutně změnit, více otevřít a dle mého vnitřně demokratizovat – dát šanci novým lidem tuto stranu veřejně zastupovat .

-  Odbory – jasný poražený. Odborový předák Středula svým přehnaným taktizováním i velice podezřelým nakládáním s dary sponzorů udělal odborům vysloveně ostudu a nezbaví-li se ho, ulpí na nich cejch spolku, který politikaří a velice podivně nakládá s důvěrou svých členů. Je vůbec otázkou, co vlastně Josef Středula v odborech dělá, když si našel čas na poměrně dlouhodobou kampaň.

- ĆSSD – znovu se potvrdilo, že se strana ideově vyprázdnila a nemá občanům co nabídnout. Nebylo to ani tak tím, že ani nepostavila svého kandidáta, ale především podporou pro vládního kandidáta před druhým kolem. Sice si tím možná vybojovala nějaké další nadstandardní zvaní do médií, ale voličům už nebude v budoucnu moci nalhávat, že je opoziční stranou.

Převzato z Profilu.