Rozpočtová politika tohoto státu je dalším tématem, nad nímž kroutím hlavou.V plánu jsou schodky státního rozpočtu (na rok 2019 zatím 50 miliard), což považuji v době pozitivního růstu za totální nesmysl. Nyní by se měly naopak vytvářet přebytky, umořovat dluh a případně tvořit rezervy na budoucí krizi.

Přemýšlet v době blahobytu nad krizí není škarohlídství, ale pragmatismus. Krize dříve či později přijde. To je cyklický koloběh ekonomiky, která přirozeně pluje nahoru a dolů. A až ona krize nastane, naše zadlužení může být fatální.

Andrej Babiš sliboval státní rozpočet bez schodků. Pokračuje tedy v neplnění slibů, které započal řečmi o snižování schodku státního rozpočtu již Bohuslav Sobotka. Realitou závěrečného účtu je sice v roce 2016 přebytek 62 miliard Kč, ale mohl být mnohem větší. V roce 2017 navíc činil schodek opět 6,2 miliardy Kč.

V době, kdy patří ČR mezi nejrychleji rostoucí země v EU, jde při hlubším zamyšlení o čísla tristní. Bohužel. A co je na celé věci nejsmutnější, je fakt, že výdaje rozpočtu jsou krátkozrace „projídány“, nikoliv moudře investovány. Což posléze ještě více znepříjemní nástup krize.

(převzato z Profilu)