My jsme Jeruzalem,

My jsme město Davidovo, Ašamam, ir Šalom, Aelius, Jerušalajim, Al-Kuds... bez ohledu na to, zda jsme, či nejsme „věřící“, nejsvětější místo naší křesťansko-židovské civilizace, civilizace, která stovky a tisíce let přežívá, chrání a rozšiřuje své hodnoty na planetě Zemi.

Jeruzalem – je symbolem našeho dědictví, je náš závazek vůči nám samým a vůči našim potomkům. Vyjadřuje naši povinnost chránit a bránit vše, co je v názvu tohoto tohoto města obsaženo, co v nás asociuje - naší historii, naší příslušnost k civilizačnímu okruhu, který lidstvu dal Starý a Nový zákon, Deset přikázání a tisíciletým vývojem dospěl v parlamentní demokracii a právní stát, představuje i špatné svědomí lidstva, připomíná utrpení holocaustu a genocidní násilí, představuje boj proti útlaku, nezlomnou víru v lepší svět, sílu a schopnost oběti ve jménu svobody, představuje i sílu ducha a rozumu, inovace a schopnosti měnit poušť v oázu zeleně a představuje i symbol úspěšného boje proti agresi, násilí a terorismu, boje proti tmářství, zaostalosti a zlu – proti politickému Islámu.

A proti tomuto civilizačnímu okruhu, proti nám všem je vedena politickým Islámem nesmiřitelná válka ve všech možných formách. Jako Evropani jsme vystaveni nejen plíživé islamizaci společenského, veřejného života, ale i politického prostředí. Jsme vystaveni stále častějším bestiálním teroristickým útokům: 2015 - 7. leden, Paříž/14. únor, Kodaň/2. duben, Garrisa/13. listopad, Paříž, 2016 - 22. březen, Brusel/12. června, Orlando/14. července, Nice/19. prosinec, Berlín, 2017 - 8. ledna, Jeruzalem/3. dubna, Petrohrad/7. duben, Stockholm/20. duben, Paříž/22. března, centrum Londýna a nyní 22. května Manchester – ti, kteří zemřeli, jsou civilisté padlí ve válce o naši budoucnost, čest jejich památce.

Izraelský premiér Benjamin Netanjahu, stejně jako Izraelský velvyslanec v České republice Daniel Meron ocenili většinové rozhodnutí Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky uznat Jeruzalém jako hlavní město Izraele a naše jednoznačně odmítnutí snahy UNESCO o zpochybnění tohoto práva Izraelců na své hlavní město. Je to důkaz zvláštního vztahu našich dvou zemí, dvou národů, měst Prahy a Jeruzaléma, datovaným již od doby, kdy prezident T.G. Masaryk navštívil mandátní Palestinu v roce 1927.

Československo záhy po svém vzniku v roce 1918 jako jedna z mála zemí oficiálně uznala židovskou národnost, což pramenilo z našich vlastních zkušeností z bojů za naše národnostní uznání. Po druhé světové válce podporovalo Československo velmi účinně vznik Státu Izrael. Ministr zahraničních věcí Jan Masaryk osobně vyvíjel velkou diplomatickou aktivitu v tomto směru v Organizaci spojených národů. Již koncem roku 1947 také začala jednání o československé vojenské pomoci vznikajícímu židovskému státu, zatímco západní země uplatňovaly na nově zrozený stát Izrael, který se bránil invazi vojsk pěti arabských zemí, zbrojní embargo. Československo uznalo nezávislost Izraele 19. 5. 1948, 5 dnů po jeho vzniku. Diplomatické styky na úrovni velvyslanectví byly navázány 3. 7. 1948.