Několik poznámek tomu, co jsem si právě v TV, ve studiu p. Moravce, se zájmem vyslechl.

Předně k tomu jak se nastavuje fungování státu: na počátku je politická ambice (v tomto případě např. „bezpečnost a prosperita“), vyjádřená volebním programem a eventuálně i programovým prohlášením vlády – tím je nastavena politická vůle konat – nastupuje legislativa, která je již definována, nebo nově definuje způsob jak konat – a konečně přichází ke slovu exekutiva, která dodržením legislativy realizuje rozhodnutí politiků – tento proces pak zpětně doplňuje politická kontrola - prostřednictví PSP ČR a Senátu Parlamentu ČR, respektive jejich orgánů, která průběžně kontroluje (v ideálním případě) zda se exekutiva neodchyluje od legislativy, respektive od původního politického zadání.

Pokud si to takto popíšu, pak je zájem Hnutí ANO2011 na tom, aby bezpečnost občanů byla zajištěna na co nejvyšší úrovni nejen logická, ale je to vysloveně naší povinností. Proč tedy tento údiv nad tím, že nesouhlasíme nad zásadní, ale bohužel nijak nekonzultovanou „reorganizací“, která kupodivu a nelogicky na hony předbíhá jednak závěry doposud nehotového, teprve zpracovávaného „Auditu národní bezpečnosti ČR“ a není obsažena ani v časově značně zpožděném předložení „Koncepce rozvoje PČR“ a ke které mají zásadní výhrady i odborné subjekty - jak státní zástupci a žalobci, tak i bezpečnostní experti.

Mám tedy jako politik, poslanec mlčet k tomu, co je dle mého názoru evidentně špatně – pokud ano, pak si vážení spoluobčané můžete poslaneckou sněmovnu namalovat a bude to stačit. Stále jsem velmi nespokojený občan a svůj mandát budu vykonávat, ať se to komu líbí nebo nelíbí.

Pokud pan ministr vnitra (a takto i první místopředseda ČSSD) považuje poznatky a analýzy pana Kroupy a pan Kmenty za relevantní zdroje takřka zpravodajských informací, pak to raději nebudu komentovat, nicméně jsem z toho „volajaký zmetěný“.