Prostřednictvím ISP by měli dostat šanci na práci především dlouhodobě nezaměstnaní a lidé se zdravotním postižením nebo sociálním znevýhodněním. Na návrhu se rovněž podílelo Ministerstvo práce a sociálních věcí.

„Cílem je vytvořit chráněný trh práce pro sociálně znevýhodněné osoby tak, aby se maximálně usnadnila a podpořila jejich integrace na pracovním trhu. Chceme tak pomoct řešit problém, který trápí desítky tisíc lidí,“ představuje smysl ISP Jan Chvojka. V budoucnu by mohly zaměstnávat lidi, kteří byli dlouhodobě nezaměstnaní a zároveň se potýkali s dalšími rizikovými faktory, jako je zdravotní postižení, absence vzdělání, exekuce, hmotná nouze, bezdomovectví, nebo jsou například po výkonu trestu. Stát by přitom ISP podporoval prostřednictvím příspěvků vyplácených Úřadem práce ČR nebo vyhrazením veřejných zakázek. „Ukazuje se, že bez pomoci a intervence státu se těmto lidem ve většině případů na běžném trhu práce nedaří získat a udržet zaměstnání,“ vysvětluje předseda poslaneckého klubu ČSSD Jan Chvojka.

„Při dlouhodobé nezaměstnanosti lidé ztrácejí pracovní a sociální návyky a jejich šance na uplatnění na trhu práce v čase klesají. Podniky, které se v současnosti zaměřují na zaměstnávání osob se zdravotním postižením a jsou podporovány státem, se osvědčily a plní svůj účel,“ připomíná ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD). Podle předkladatelů návrhu je také velmi důležité pečlivě vymezit okruh znevýhodněných osob, které by měly být v rámci ISP podporovány.

Zákon podává jako spolupředkladatelka také místopředsedkyně Pirátů Olga Richterová: “Sociální podniky zatím mohou doufat jen v běžnou podporu společensky účelných pracovních míst (SÚPM) nebo veřejně prospěšných prací (VPP) podle toho, jakou mají právní subjektivitu. Obecně prospěšné instituce mohou dosáhnout spíše na VPP, pokud přijmou znevýhodněného nezaměstnaného do pracovního poměru. Samotnou úhradou části mzdy nelze ovšem nikoho integrovat na běžný trh práce. K tomu je zapotřebí také psychosociální pomoc a poskytování podpory například při řešení potíží s dluhy, a to jak zaměstnancům v exekuci, tak zaměstnavatelům. Vzhledem k tomu, že sociální podnikání není v ČR definováno v legislativě, ale jen v ad hoc výzvách, je pro zákazníky, obchodní partnery nebo banky, které by chtěly sociální podniky podpořit, obtížné je rozpoznat. Přidělování statusu integračního sociálního podniku na základě zákonem daných podmínek pomůže odlišit ty, které znevýhodněným osobám skutečně pomáhají, od těch, kteří to o sobě jen tvrdí.”