Starostové obcí mají velký zájem o spolupráci se zemědělskými podniky, které většinou hospodaří na katastrech několika obcí.

Nabízí se např podpora hasičů a jejich kulturních a společenských akcí, spolupráce zemědělců se základními školami - zemědělci by mohli dětem ukazovat konkrétní příklady - jak se starají o dobré životní podmínky zvířat, jak se pěstuje a zpracovává ona symbolická řepka, zemědělci by mohli pořádat za účasti obcí místní dožínky. S obcemi by mohli spolupracovat na vytváření protierozních pásů, na výsadbě ovocných stromů v krajině. Jídelny škol by mohly odebírat potraviny místních zemědělců…Námětů jsou desítky.

Společnosti, které podniky sdružují - Agrární komora a Zemědělský svaz se organizování takových aktivit nevěnují, bohužel mluví, v případě stávky křičí, hlavně o penězích: “chceme více dotací”.

Přestože vláda posílila národní dotace, přidávané k evropským o 5 miliard Kč, jde prý o agrohazard.

Jen proto, že vláda zvýšila dotaci na prvních 150 ha každého podniku? A použila na to jednu šestnáctinu zemědělských dotací? Je v tom závist, že farmáři z menších farem dostanou o trochu více? Strach, z toho, že si nějaký vlastník vezme svých pár hektarů z podniku, který jich obhospodařuje tisíce, a začne hospodařit sám?

Nerozumím tomu.

V Lucerně se o tom se mnou zemědělci bavit nechtěli.

Snad se někdy sejdeme jako Starostové se zemědělci v klidu v regionech.

Akce “zakřičíme si v Lucerně” byla promarněnou příležitostí.