Jako každý rok touto dobou, setkali jsme se v Senicích, abychom si připomněli hrdiny ze Silver A.

Vážený pane starosto, dámy a pánové, vážení přítomní,

v dobré tradici se zde setkáváme již po desáté, a jsem rád, že vidím známé tváře. Jsem vděčný vám všem, kteří o tuto tradici pečujete. Důvod našeho každoročního setkání je vždycky totožný. Chceme si připomenout – letos již 79. výročí – hrdinství paraskupiny „Silver A“ na území Protektorátu Čechy a Morava. Chceme si připomenout tři statečné muže, tři hrdiny a vlastence, kteří nasadili život k ochraně vlasti. Nadporučíka Alfréda Bartoše, rotmistra Josefa Valčíka a četaře Jiřího Potůčka.

Každým rokem se, asi jako každý z vás, zamýšlím nad jejich činem, odvahou, možná trochu fanfarónstvím, láskou k vlasti a láskou k lidem. Letos, po dlouhé době pandemie, která strhla do svého víru celý svět, mi připadá blízká myšlenka na vlastenectví těchto tří vojáků.

Jak velká musela být jejich láska k vlasti, když je vedla k tomu, aby se vrátili do země svírané hrůzou z řádících nacistů. Jak velká musela být jejich láska k vlasti, když vzali na svá bedra těžký úkol a obrovské osobní riziko. Vždyť museli vědět, že jejich mise velmi pravděpodobně skončí smrtí. Museli také vědět, že jejich úkol nezvrátí běh dějin. Že je to jen střípek – velmi důležitý – ale jen střípek mezi všemi dalšími, které dohromady mohou přinést vlasti mír a svobodu.

Vlastenectví. To je asi klíčové slovo, vlastnost, mravní síla, která je vedla.

Vlastenectví, láska k vlasti, je jako každá jiná láska. Může být sobecká, myslet jen na sebe, na své zisky a na svůj profit. Taková pokřivená láska k vlasti vede ale jen k sobeckému prosazování své země na úkor ostatních. K vyvyšování svého národa a pohrdání ostatními, k pocitu vlastní výlučnosti. K povyšování vlastního názoru na univerzální pravdu. Takové pokřivené vlastenectví měli bezpochyby i nacisté.

Skutečná láska k vlasti je nesobecká, sebeobětující se a tolerantní. Právě tak milovali tito tři muži, nadporučík Alfréd Bartoš, rotmistr Josef Valčík a četař Jiří Potůček svou zemi. Dali se v oběť na oltář svobody a míru nejen svému národu, ale celé Evropě trpící pod nacistickou krutovládou. Obětovali se pro svobodu všech, kdo si přál žít v míru. Obětovali se bez nároku na osobní slávu. Přesto, ne - právě proto je jejich čin tak velký, že vrhá světlo na celou naši zemi. Tak velký, že svobodný svět zatajil dech.

Přál bych si, abychom každý sám v sobě našli kořeny takového vlastenectví. Pak budeme respektováni celým světem. A čin, který se udál před 79 lety, může vyrůst v košatý strom vlastenecké, hrdé a čestné společnosti. Mysleme na to nejen v tento den.

Vážení přátelé, děkuji všem obyvatelům této obce, starostovi i vám všem, kteří jste dnes přišli. I Vaší zásluhou nebudou naši tři váleční hrdinové zapomenuti a jejich oběť ponese poselství dalším generacím.

Děkuji vám.