Byl jsem zvolen řadovým místopředsedou TOP 09 . Dámy a pánové, děkuji vám za důvěru. Mám radost z toho, že stranu i nadále povede silný tým. Budu moc rád, když si přečtete můj projev, ve kterém jsem mimo jiné zrekapituloval poslední dva roky naší práce a zdůvodnil, proč jsem na 8. celostátním sněmu neobhajoval post 1. místopředsedy.

Uplynulé dva roky byly velkou zkouškou. Mnozí z nás máme v živé paměti náš poslední sněm, který byl provázen povolební euforii. Nutno říct, že byla oprávněná. Podařilo se nám spolu odstavit oligarchy, kteří osm let, motivováni pouze vlastními zájmy, ničili náš stát. Zároveň jsme stanuli tváří v tvář obrovským očekáváním veřejnosti. Slíbili jsme, že dáme Česko dohromady, že přestaneme zaklekávat podnikatele a že otočíme zahraniční politiku západním směrem. To byl základní předpoklad úspěšného zvládnutí evropského předsednictví.

Slíbili jsme také, že se budeme intenzivně zabývat zeštíhlením státu. Vlastimil Válek dokázal na ministerstvu snížit počet úředníků o deset procent. To jsme splnili a neprávem se na to ve veřejné diskusi jaksi zapomíná. Je to odkaz vlády, jejíž je TOP 09 pevnou a autentickou součástí. Jsem přesvědčen, že na naši vládu se jednou bude v učebnicích vzpomínat jako na kabinet, který se přestal hrbit před čínskou pandou i “voloďou” z Moskvy. Na zahraniční politiku měla bezesporu vliv i změna na Pražském hradě. Pachuť po desetileté hrůzovládě Miloše Zemana naštěstí skončila brzy.

Na posledním sněmu jsem také řekl, že vítězství ve sněmovních volbách je sice krásné, ale reálná práce nám teprve začíná. Věděli jsme, že nám předchozí vláda nechala zemi a veřejné finance v situaci Titanicu, který se potácí deset metrů od ledové kry. Nemohli jsme však mít sebemenší potuchy, jakými dalšími krizemi se budeme muset zabývat a čelit jim. Jen pár stovek kilometrů od nás se na území Ukrajiny rozpoutal konflikt, který Evropa od druhé světové války nezažila. V souvislosti s tím musela naše vláda řešit situaci uprchlíků, přímou pomoc válkou sužované zemi, ale i nedostatek energií. Mám v živé paměti, jak nás opozice strašila, že tu nebude čím topit a že tu snad všichni zmrzneme. K tomu samozřejmě nedošlo. Zastropovali jsme ceny energií, naplnili zásobníky s plynem a zařídili LNG terminál v Nizozemí. Nicméně žijeme v nelehké době, kdy je válečných krizí mnohem více. Asi nikomu nemusím připomínat teroristický útok Hamasu na Izrael, který poslední měsíc plní novinové titulky.