Demokratická strana zelených - ZA PRÁVA ZVÍŘAT je pobouřena jednáním myslivce, který 28. února t.r. bezdůvodně zastřelil fenku v přítomnosti majitelky, jež byla střelbou rovněž ohrožena na životě a zdraví. Fenka Dixie umírala několik minut v krutých bolestech, jelikož měla zranění neslučitelná se životem, dusila se a sípala. Myslivec ji svým výstřelem, ať úmyslně či neúmyslně, nezabil, ale pouze smrtelně zranil. Následně ignoroval prosby majitelky, aby ukončil utrpení umírající fenky, tzv. ránou z milosti, čímž její bolestivé utrpení ještě záměrně prodloužil. 

DSZ - ZA PRÁVA ZVÍŘAT žádá orgány veřejné moci o spravedlivé a přísné potrestání viníka, očekává, že jednání střelce bude posouzeno jako trestný čin týrání zvířat.

DSZ - ZA PRÁVA ZVÍŘAT požaduje rovněž, aby pachatelé, kteří týrají či trýznivým způsobem zabíjí zvířata, byli spravedlivě odsuzováni k trestům stanoveným trestním zákoníkem a nikoliv jen k pohrůžkám trestem. Týrání zvířat je, s ohledem na naprostou bezmocnost obětí, mimořádně zavrženíhodné. DSZ - ZA PRÁVA ZVÍŘAT konstatuje, že zatím pachatelé těchto trestných činů odcházejí od soudů se směšnými tresty, tj. pokutou, podmíněnými tresty, nebo dokonce nejsou stíháni vůbec.

DSZ - ZA PRÁVA ZVÍŘAT vyzývá kompetentní orgány k přísnějšímu posuzování povolení vlastnit zbraň k mysliveckým účelům. Zároveň žádá osoby mající zákonodárnou pravomoc, aby neprodleně navrhli změnu mysliveckého zákona, která by zpřísnila nošení a používání střelných palných zbraní. Mnoho údajných omylů a nehod pramení právě z toho, že myslivci manipulují se střelnými zbraněmi, což má velmi často fatální následky. Podle DSZ - ZA PRÁVA ZVÍŘAT by se tak předešlo mnohým škodám na životech nejen zvířat, ale i lidí.

DSZ - ZA PRÁVA ZVÍŘAT uvádí pro úplnost popis skutku od majitelky fenky Dixie paní Sabiny Plačkové:

„Každý, kdo mě znal, znal automaticky i Dixie. Byla nepopiratelně mou součástí a stínem po 10 let. Po deset let stála neochvějně po mém boku a nikdy mě nezklamala.

Milovala lidi a nakonec právě oni byli důvodem, proč přišla o život. Přišlo mi mnoho zpráv o tom, co se stalo a já bych ráda vysvětlila situaci.

28.2.2023 jsme se šli spolu projít a já jsem netušila, že už se s ní nevrátím domů. Šli jsme s přítelem na procházku, ostatně tak, jako každý den. Pobíhala kolem nás, nevzdalovala se, byla to už dáma, a ačkoliv stále aktivní, tak už toho moc neuběhla. Většina lidí, který tenhle příběh zajímá, tak jsou z Darkovic a okolí, takže budou vědět o cyklostezce mezi Darkovicemi a Vřesinou, kde jsme ten osudný večer šli. Dixie jsem měla stále na očích nebo šla pár metrů za námi. Byla na volno, poslouchala na myšlenku, znala přes 80 triků a byl to dobře vycvičený pes. Byla za mnou zhruba deset metrů, když jsem přímo nad hlavou uslyšela výstřel…

Stáli jsem téměř vedle posedu ze kterého se střílelo. Když jsem se otočila, ležela na zemi. (Přikládám mapu, aby bylo zřetelné, jak blízko to bylo: X - kde padla, zelená tečka - my, zakroužkované - posed). I když jsem se v tu chvíli obávala i o vlastní život, aby nepřišla druhá rána, rozběhla jsem se hned k ní.

Už ji nebylo pomoci a ten pocit bezmoci nepřeji nikomu. Neuměla se nadechnout, všude se rozlévala krev, tak strašně moc krve. Byla jsem s ní do posledního dechu, hrozně se trápila. Střelil ji špatně. Křičela jsem na něho, ať ji ten srab přijde aspoň dostřelit, byla jsem zoufalá. Měla zranění neslučitelná se životem. Pak už jsem věděla, že marně, hladila a opakovala jsem ji, že byla ta nejhodnější holčička, a že ji miluju a jsem tam s ní. Přála jsem si, aby každý její nádech byl posledním, aby to sípání přestalo. Dixie mi zemřela v náručí.

Mezitím, co mi Dixie krvácela pod rukama, tak se pan „myslivec”, přes mé naléhání, neobtěžoval sejít dolů. Nejdříve se pobalil, stihl si zavolat podporu (hospodáře, který přijel 5 minut poté, co Dixie naposledy zatlouklo srdíčko), zamknout poklop, a až pak sešel dolů, kdy jeho motorické pohyby nebyly adekvátní k někomu, kdo by měl mít u sebe zbraň. Přítel na něho řval, když lezl dolů, na což mu odpověděl, že mu nerozumí, z čehož dedukuji, že je nedoslýchavý. Střílel nám přímo nad hlavami a dle jeho slov si nás vůbec nevšiml a prý střílel na lišku (Dixie měla na sobě světlý postroj). Nicméně, my se nebavili potichu, dost nahlas jsme se smáli a vtipkovali, musel nás slyšet. Ani si neumím představit, kam by střílel, kdyby chtěl střelit druhou ránu, protože já jsem byla v okamžiku u Dixie.

Pak se to vše seběhlo hrozně rychle, přijela policie a sepsala to. Páni „myslivci” se to snažili uhrát na to, že byla od nás daleko v poli, což není vůbec pravda. Poté co zazněl výstřel a já se otočila, ležela dva metry od cyklostezky, po které jsme šli i my. Se zraněním jaké měla, by neuběhla ani další dva a jejich tvrzení je lež. Střelil ji do hlavy. Na místě na nás navíc naléhal ať nikam nevoláme, že se snad nějak domluvíme. Proč asi? Snažil se komunikovat jen ten hospodář, myslivec jen mlčel. Žádná slova lítosti, nebo omluvy.