Vládní programové prohlášení i v oblasti zemědělství trpí svojí základní charakteristickou vadou, která prostopuje celým dokumentem. Tou je především široké ideologické „rozpětí“ jednotlivých opatření definovaných tak, aby uspokojila jak pravicovou ODS, tak levicové Piráty.

Základním rysem dokumentu je deklarovaná snaha zvrátit dosavadní vývoj českého zemědělství a jeho organizační a výrobní strukturu, která je ale především determinována historickým vývojem. Dokument se tváří, jako by jedna správná a jediná cesta byla vrátit stav před kolektivizaci a tím především řešit ekologické problémy, krajinu a její držbu, biologickou diverzitu, a to v podstatě během jednoho volebního období.

V prohlášení, které je orientováno pro ekologicky a staví se na stranu „precizního“ zemědělství, absentuje představa, jaký by měl být optimální aktivní zemědělec, co by měl zajišťovat, zda by neměl být jedním ze základních požadavků na správnou zemědělskou praxi i současné zajišťování rostlinné a živočišné výroby, a to zejména s ohledem na potřebu zlepšování stavu zemědělské půdy.

Společná zemědělská politika (CAP) je především politikou evropskou, to znamená, že její pravidla a rámec financování je výsledkem vyjednaného kompromisu na rovni EU. Každá vláda by tedy měla mít na mysli i zachování konkurenceschopnosti v rámci EU při respektu především k environmentálním požadavkům a podmínkám.

ČR má jednu z nejnižších spotřeb jak umělých hnojiv, tak pesticidů v přepočtu na činnou látku na hektar. Pokud by byl realizován závazek plošného procentického snížení spotřeby, bude tím naše zemědělství výrazně poškozeno zejména v konkurenceschopnosti, a to bez ohledu na organizační formu.

Vláda by se tak při vyjednávání o změně CAP měla místo pouze zastropování dotací pro velké zemědělce zabývat i otázkou, zda místo plošného snížení spotřeby hnojiv a pesticidů by neměla požadovat zavedení závazného limitu jejich spotřeby na hektar, stejný pro všechny země EU. A pokud považuje zastropování za důležité, měla by postupovat tak, aby jeho výše nebyla likvidační pro nejdůležitější velikostní segment produkčních hospodářství. Navržená výše 30% je vysokou i ve srovnání s realitou sousedících zemí.

Prostředky získané zastropováním by mimo podpory malých hospodářství měly přednostně směrovat do potřebných krajinných a pozemkových úprav.

Problém stavu zemědělské půdy je dlouhodobě závažným a limitujícím faktorem. Nejde pouze o úbytek zemědělské a lesní půdy daný záborem pro výstavbu, jde i vážné erozní ohrožení.

Je tedy potřeba zvýšit výrobu a spotřebu organických hnojiv. Bohužel stav je takový, že ČR má nízké stavy hospodářských zvířat (VDJ) v přepočtu na hektar a produkce statkových hnojiv, i vzhledem ke změnám v technikách ustájení, je nedostatečná. Navíc snížením živočišné výroby dochází i ke změnám osevních postupů a absenci vojtěšek a jetelovin, jejichž kladný přínos pro stav půdy a její úrodnosti je mimo diskusi.

Přes tento objektivní fakt se dále vytváří zcela nerozumně tlak na snížení živočišné výroby, zejména jako producenta skleníkových plynů (metan) a také prostřednictvím neuváženě vysokého zastropování dotací pro velké zemědělské podniky, které jsou při tom z více než 70% chovateli dobytka a producenty statkových hnojiv.

Snížení rozlohy půdních bloků a to nikoli pouze administrativně je potřebné, ale je nutné při tom respektovat i místní podmínky. Někde může být 5 ha hodně a jinde může více než 30 ha vyhovovat. Navíc je nutné, že při těchto plánech je potřeba souhlasu vlastníka půdy nikoli jeho nájemce. Více než 75% zemědělské půdy v ČR je pronajímáno a vlastník musí potřebné úpravy, obnovení cest, mezí, remízků a solitérní zeleně strpět nebo přímo povolit. To se s vysokou mírou neobejde bez náhrad a kompenzací. Navíc jde o proces dlouhodobý, a ne zrovna levný.

Ve vládním programovém prohlášení v souvislosti s touto snahou absentuje jakákoliv strategie ohledně trhu s půdou tak, aby se jednak snižoval podíl pronajaté půdy u aktivních zemědělců, a jednak, aby bylo možno realizovat potřebné pozemkové a krajinné úpravy. Absentuje i důraz na podporu revitalizace zemědělských brownfieldů a jejich využití na novou výstavbu místo záboru zemědělské půdy.

Vládní prohlášení příliš nereflektuje problém dvojí kvality potravin, kterou nelze  tolerovat ani ze strany zahraničních výrobců a distributorů, ale stejně tak nelze tolerovat nízkou kvalitu některé domácí produkce. Nesmíme přehlížet problémy související s dominancí maloobchodních řetězců, porušování pravidel volné hospodářské soutěže a v mnoha případech porušování obyčejné podnikatelské a lidské slušnosti.

Je chvályhodné, že vláda chce v oblasti vodního hospodářství pokračovat v programu zahájeném ČSSD, a bude pokračovat v budování a revitalizaci malých vodních nádrží a rybniční sítě.

Absentuje jakýkoli důraz na potřebnou ochranu podzemních zdrojů pitné vody.

Není jasné, odkud a jak velké prostředky plánuje vláda směrovat do boje s kůrovcovou kalamitou, která sice ustupuje, ale nekončí a s tím související výdaje na změnu struktury lesních porostů a dalších potřebných mitigačních opatření v boji s klimatickou změnou.         

Vládní programové prohlášení by mělo vzít v potaz, vedle dodržování stanovených pravidel, i zachování konkurenceschopnosti českého zemědělství v evropském kontextu a to i z hlediska přiměřené potravinové bezpečnosti a soběstačnosti zejména u produkce mírného pásma, která do našich podmínek patří.

Terezie Daňková