Před týdnem jsem se ve Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova Evropského parlamentu zúčastnil setkání s komisařem Marošem Šefčovičem, který byl nově pověřen řízením a koordinací Dreen Dealu, když se komisař Frans Timmermans definitivně znemožnil a rezignoval. Zatímco Timmermans je arogantní fanatik, Šefčovič je splachovací úředník a diplomat. Při možnosti položit mu otázku jako koordinátor frakce Identita a demokracie jsem ho označil jemněji, jako pragmatického.

Zatímco technokrati a racionálně uvažující veřejnost očekává opuštění nebo alespoň zmírnění šíleného Green Dealu, my, kteří máme přímou zkušenost s chováním Evropských struktur, víme, že se nic takového nestane.

Green Deal světové klima neovlivní, ale zničí hospodářství a sociální situaci většiny občanů Evropské unie. Cílů bude dosaženo. Aspoň částečně.

Koordinátoři a další členové výboru říkali to, co je už dnes všeobecně známo. „Nová zemědělská politika“ Evropské unie postavená na závazných cílech Green Dealu a speciálním podprogramu pro zemědělství „From farm to fork“ (z farmy na vidličku) společně s další redukcí podpory zemědělství (úspor má být využito pro podporu ukrajinského režimu) vede k destrukci zemědělství v zemích Evropské unie (čím jsou chudší, tím více). K tomu silně přispívá dominance obchodu nad zemědělskou prvovýrobou. Ta vede k růstu dovozu z mimounijních oblastí náhradou za omezení produkce v Unii. Velkoobchod i maloobchod ovládají nadnárodní korporace, zatímco oficiální Brusel se tváří, že mu záleží na rodinných farmách, které prý hospodaří ekologicky. Obrovské korporace se zmocňují i výroby a zpracování a malé farmy s nimi nemohou efektivitou soutěžit a zanikají. Průměrný věk zemědělců roste, venkov se vylidňuje.

Výbor pro zemědělství a rozvoj venkova je opravdu PRO zemědělství a rozvoj venkova, jenže na vývoj nemá páky. Ty drží zelení užiteční idioti ve Výboru pro životní prostředí a hlavně korporace, které fakticky řídí Evropskou unii.

Komisař Maroš Šefčovič čelil stížnostem a otázkám poslanců s profesionálním diplomatickoúřednickým úsměvem, aniž by hnul brvou. Poslanci mu připomínali růst všech vstupů do zemědělství, zatímco výkupní ceny stagnují nebo rostou nepatrně, připomínali mezinárodní smlouvy, které vedou a povedou k likvidující konkurenci, protože zahraničí není pod tlakem „klimatických cílů“ a jiných předpisů EU. Připomínali nepřiměřené požadavky vyplývající z Green Dealu. A samozřejmě poukazovali na masové protestní akce zemědělců v Nizozemí, Německu, Francii, Polsku, Rumunsku, atd.