Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych uvedl návrh novely zákona o volbách do Parlamentu České republiky, který se týká poměrně zásadní změny systému voleb do Senátu.

Zde na půdě Senátu, zejména na půdě Stálé komise Senátu pro Ústavu a parlamentní procedury už minimálně rok, spíše podstatně déle, vedeme debatu o skutečnosti, že u voleb do Senátu je poměrně nízká účast. Platí to zejména o druhém kole senátních voleb. V důvodové zprávě je i určitá statistika, kdy za posledních šest let v posledních třech řádných volbách do Senátu byla průměrná účast v prvním kole 35,69 % a ve druhém kole dokonce jenom 16,89 %. To samozřejmě Senátu příliš nepomáhá z hlediska jeho legitimity, z hlediska uznání jeho role, kterou nepochybně hraje. A proto jsme vedli debatu, jak účast ve volbách do Senátu zvýšit.

Z této debaty vzešly dva návrhy. Jeden, který už jsme na půdě Senátu jako senátní návrh zákona projednali a byl odeslán do sněmovny a začalo tak už jeho projednávání. To je velmi jednoduchá změna, která počítá s tím, že se prodlouží lhůta mezi prvním a druhým kolem z jednoho týdne na dva týdny, což by mělo zároveň umožnit informovat voliče, že se druhé kolo koná, a zároveň jim roznést lístky do schránek.

To reaguje na jednu z příčin. Za prvé si myslím, že asi vesměs všichni máme zkušenost, že mezi prvním a druhým kolem velká část kampaně spočívá v tom, vysvětlit voličům, že vlastně ještě druhé kolo je, protože doopravdy velmi masivně se setkáváme s tím, že voliči nemají vůbec povědomí o konání druhého kola voleb do Senátu. Je to v situaci, kdy první kolo zpravidla, až na jednu výjimku, je v souběhu buď s komunálními nebo s krajskými volbami, to znamená, že i v médiích už se vlastně řeší především to, jaké koalice kde v městech a obcích, případně na krajích vzniknou. A druhé kolo je i z hlediska mediálního zájmu už druhořadou záležitostí.

Tato novela řeší pouze tuto příčinu. Nicméně příčin je více. Je to nepochybně ten fakt, že druhé kolo už není se souběhem s jiným typem voleb, kdy motivace účastnit se je větší. Navíc další příčinou je určitá představa, že různých typů voleb, to znamená, že nějaké volby se konají příliš často, v případě voleb do Senátu se vyžaduje po voličích, aby přišli s odstupem jednoho týdne k volbám dvakrát a účast tím pádem výrazně klesá. Jednou z příčin nepochybně bude i fakt, že tím, že se lidé musí rozhodnout řekněme černobíle, musí si vybrat jediného kandidáta už v prvním kole voleb, takže tím, že postoupí dva do druhého kola, tak řada voličů ve druhém kole už svého kandidáta nemá, ale nechce se jim vybírat řekněme menší zlo, toho, kdo je relativně přijatelnější.

Myslím si, že na tyto další důvody může odpovědět právě podstatnější změna systému voleb do Senátu, kterou zahrnuje předložený návrh zákona.

Změna spočívá v tom, že stávající dvoukolový systém voleb do Senátu by se při zachování většinového principu, tak jak vyžaduje Ústava České republiky, nahradil jednokolovým systémem, ovšem ne tím, který je asi všeobecně známější, řekněme britského typu, relativní většiny, nebo jinými slovy, systému, kde první na pásce je automaticky vítězem. To by odpovídalo prvnímu kolu voleb do Senátu, že ten, kdo tam získá nejvíc, je rovnou zvolen, bez ohledu na to, jestli je to 10 % nebo 30 % na první pozici. To by asi nebyl úplně vhodný systém pro volby do Senátu vzhledem k povaze Senátu jako parlamentní komory v našem ústavním systému. Vhodnější je podle mého názoru právě navrhovaný systém alternativního nebo také tzv. australského hlasování.

Tento systém spočívá v tom, že pro voliče je jednokolový, ale z hlediska počítání je vlastně vícekolový. V čistém australském systému má volič povinnost označit pořadí všech kandidátů, kteří jsou všichni uvedeni na jednom hlasovacím lístku, to znamená označí je od č. 1 do čísla odpovídajícího celkovému počtu kandidátů.

Předložený návrh zákona počítá s kompromisní variantou, kdy vyžaduje k platnosti lístku označení aspoň prvních tří kandidátů, tedy arabskými číslicemi 1, 2 a 3, pokud samozřejmě není kandidátů méně, než tři, s tím, že už to není povinnost, ale může označit čtvrtého, pátého a další kandidáty až do celkového počtu kandidátů.

Jak jsem říkal, pro voliče tímto volba končí v jednom kole, ale z hlediska počítání je tento systém vlastně jakoby vícekolový. Lze si to představit tak, že se koná více kol, v každém kole vypadne nejhorší, a jakoby šli voliči znovu hlasovat do dalšího kola, ale už bez nejslabšího kandidáta. A v dalším kole, pokud někdo získá 50 % hlasů, je zvolen, když ne, zase se vyřadí nejslabší, a jakoby šli voliči hlasovat znovu v dalším kole. Ale my už je nenutíme tímto návrhem, aby šli hlasovat. Oni vlastně dopředu potenciální další preferencí vyjádří právě pořadím, které uvedou na hlasovacím lístku.

Šlo by to uvést ještě jinak. Představte si to tak, když voliči odevzdají hlasy, volební komise je vyjme z obálek a začne počítat, tak první kolo počítání je vlastně stejné, jako ve stávajícím systémů, protože se hlasy rozdělí na hromádky podle toho, kdo je tam určen v prvním pořadí. V momentě, kdy se rozhodne o tom, že nikdo ještě nezískal 50 %, nebyl zvolen, vyřazuje se nejslabší kandidát, vezme se hromádka hlasů, které pro něj byly odevzdány a přerozdělí se na hromádky těm kandidátům, kteří jsou tam určeni v druhém pořadí.

Pokud v druhém kole počítání nikdo není zvolen, nedostal přes 50 %, zase se vezme hromádka lístků nejslabšího kandidáta a přerozdělí se to na hromádky, kdo je tam druhý nebo v tomto případě už může být i třetí v pořadí, pokud hlasoval na třech pro dva nejslabší.

Tento systém má tu výhodu, že je v zásadě dostředivý, podobně jako stávající systém. Je to samozřejmě spekulativní, nelze to doložit, ale myslím si, že podle toho, jak funguje tento systém by výsledky asi nebyly zásadně odlišné od výsledků, které jsou dosahovány v senátních volbách, protože jak dvoukolový, tak australský systém alternativního hlasování doopravdy působí spíše dostředivě. To znamená, že kandidát musí být schopen získat širší podporu, nejenom těch, kteří ho primárně volí, tak jako je tomu nyní v prvním kole. Ale pak musí být schopen získávat alternativní druhé a třetí hlasy, podobně, jako musí být schopen ve druhém kole v současném systému oslovit voliče dalších kandidátů.

Ještě bych zmínil jednu výhodu tohoto systému. Asi se s tím každý v praxi setkává, kdy dnes jsou voliči často nuceni k tzv. taktické volbě, to znamená, musí udělat úvahu, do jaké míry kandidát má tzv. šanci postoupit do druhého kola, a často už v prvním kole jsou tak nuceni vybírat si z jejich pohledu pro ně ideálního kandidáta, ale řekněme zase nějaké menší zlo nebo nějakého relativně přijatelnějšího z těch, o kterých si myslí, o kterých udělá tuto úvahu, že mají šanci postoupit do druhého kola.

Australský systém k tomuto voliče nenutí, voliči se mohou rozhodovat zcela volně, protože mají jistotu, že když ten, koho označí na prvním místě, náhodou vypadne, že jejich hlas v tomto smyslu nepropadá z hlediska ovlivnění toho, kdo další bude mít šanci, protože oni dvojku dají tomu, kdo je druhý nejlepší a nemusí takto takticky uvažovat, protože takový hlas nikdy nepropadne.

S tím, že mají sice povinnost označit tři, ale mohou označit libovolně, klidně všechny, tím si mohou pojistit, že až do posledního okamžiku s tím jejich hlasem bude počítáno podle té vyjádřené preference.

Abych uvedl i rizika nebo spíše nevýhody, tak asi jediná nevýhoda toho systému je, že bude náročnější počítání v okrskových volebních komisích v tom jednom jediném kole. Ona to může být do jisté míry i výhoda, protože ty okrskové komise se sejdou jednou, na jedno kolo voleb, starostové jistě potvrdí, že už dnes je velký problém získávat lidi do okrskových volebních komisí na senátní volby, protože těch pár stovek navíc, za to, že tam přijdou i ten další víkend, není příliš motivující. A jsou s tím spojené taky nějaké náklady. Ale tou nevýhodou je, že to počítání bude složitější. Protože ten návrh zákona počítá s tím, že z různých hledisek, aby bylo spolehlivé to sčítání, aby byla umožněna následná kontrola, jak veřejná, tak soudní, tak ten proces musí mít nějaké parametry. Vzhledem k tomu, že nelze jednoduše zjistit ty výsledky na úrovni okrskové komise, lze jenom zachytit tu podobu těch hlasovacích lístků, maximálně určit to, kolikrát kdo byl první, druhý, třetí a tak dále, tak je potřeba při tom sčítání převést lístky do elektronické podoby, pokud se nemají fyzicky svážet na jedno místo, nikoliv tedy počítat v okrskové komisi, ale počítat na jednom centrálním místě ve volebním obvodě, tak aby to bylo proveditelné, je potřeba je převést do elektronické podoby.

Na půdě komise pro ústavu jsme diskutovali různé varianty. Jedna z těch variant byla pořídit do okrskových komisí scannery, scannovat ty lístky, tím to načítat do toho elektronického systému, kromě nějaké debaty o chybovosti by to vyžadovalo pořídit více než 14 tisíc scannerů do všech okrskových volebních komisí, resp. volebních místností. Zatímco ta druhá varianta, která je v tom návrhu zahrnuta, kterou jsme diskutovali, tak ta počítá s tím, že ta komise vlastně přepíše ty výsledky do elektronické podoby. Na tom místě v té volební místnosti.

Výhodou je, že tak jak jsem zjišťoval u starostů, tak z 80 až 90 procent už dnes jsou okrskové volební komise, resp. volební místnosti vybaveny počítači, to znamená, náklady na vybavení volebních místností v tomto případě budou menší, s tím, že na tyto počítače ovšem musí dodat software Český statistický úřad, protože tam musí být jednotný software statistického úřadu pro převod těch hlasovacích lístků do elektronické podoby.

Já v tuto chvíli nepůjdu do větších detailů, myslím si, že pro popis toho navrhovaného systému to stačí. Já předpokládám, že tady není žádný spěch v tuto chvíli na projednávání tohoto návrhu zákona, protože v žádném případě nemůže být využit pro volby letos na podzim. Ten zákon předpokládá s delší legisvakancí z toho důvodu, že je potřeba také přizpůsobit právě informační systém Českého statistického úřadu, to je nějaká veřejná zakázka, ta probíhá v nějakých lhůtách. To znamená, předpoklad je, že by ten systém byl použit až pro řádné volby v roce 2020, bude-li samozřejmě zákon schválen. Také jsme se dohodli, že by si zasloužil nadstandardní projednání na půdě Senátu, mj. je dohoda na Stálé komisi pro ústavu, že by zorganizovala seminář pro všechny senátory, tak, aby se mohlo mnohem detailněji než na výborech a na plénu projít, jakým způsobem ten zákon funguje. I z tohoto důvodu bych pak navrhl, abychom prodloužili lhůtu pro projednávání mezi 1. a 2. čtením za 60 na 90 dnů. Je potřeba si doopravdy vyříkat, jakým způsobem by ten nově navrhovaný systém fungoval, aby nebyly pochybnosti. A také bych byl nerad, abychom ho tady schvalovali nějakým bojovým hlasováním, rozdílem jednoho hlasu. Myslím si, že to je věc, která by měla mít širší podporu, aby vůbec mělo smysl něco takového posílat do Poslanecké sněmovny.

Ještě možná na závěr, já už jsem to zmínil, to, co je podstatné, je uvědomit si, jakou roli má Senát v ústavním systému. Myslím si, že dnes platí více než dříve, že bychom měli stát o to, aby si udržel tu pozici té tzv. ústavní pojistky nebo zpětné vazby ve vztahu k Poslanecké sněmovny. Vidíme, co se děje v některých zemích jako v Maďarsku, když v jednokomorovém parlamentu jedna strana získá ústavní většinu, podle svých představ, tak, aby ten systém fungoval v její prospěch, si upraví celou ústavu, celý ústavní pořádek. Myslím si, že tady to je obrovská výhoda, to, jak byl nastaven ústavní systém, ustavování a vztah obou komor parlamentu, a to, že Senát je výrazně odlišný, díky tomu, že se volí po třetině každé dva roky, že se volí jiným volebním systémem, tak i z tohoto hlediska je potřeba tu možnou změnu volebního systému diskutovat, jestli tento princip nenarušuje. Já myslím, že ne, ale je dobré, abychom o tom byli ujištěni předtím, než případně schválíme tento návrh zákona.

V každém případě vás požádám, abychom to teď propustili do toho podrobného projednávání ve výborech. Děkuji za pozornost.