Dnes, u příležitosti 25. výročí událostí listopadu 1989 hodnotíme tuto historickou přeměnu, tento zásadní zvrat, a pokud ji chceme hodnotit nečernobíle, vyžaduje to vnímat širší historický kontext. K němu patří uvědomit si skutečnost, že po válce občané hledali spravedlivější alternativu vývoje. Jaká byla realita poválečného vývoje ?
Na jedné straně tehdejší systém nabídl řadu sociálních jistot, dostupnost veřejných služeb i rozvoj nejzaostalejších oblastí. Na druhé straně se ale překrývala tendence sociální emancipace mocenskou represí vlády jedné strany, což vedlo ke ztrátě důvěry a k sílící stagnaci.
Proto před rokem 1989 většina občanů vyžadovala zejm. demokratizaci v politice ale i uvolnění podnikatelské iniciativy a motivace v ekonomice. Lidem nemohli stačit pouhé řeči o přestavbě, vnímali připravované změny jako formální, mělké a nefunkční. Rok 1989 prostě nelze ocejchovat jako importovaný mocenský puč, byl důsledkem dlouhodobě neřešených zásadních společenských rozporů.
Samotný 17. listopad byl výbuchem občanské nespokojenosti se zneužíváním moci zakonzervovaným establishmentem. Byl také spouštěčem zhroucení režimu dovnitř, bez ohledu na původní režijní záměr některých aktérů.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Dolejš - profil