Děkuji za slovo, pane předsedající.

Když dovolíte, kolegyně a kolegové, ve vší stručnosti stanovisko klubu KSČM k hlasování o návrhu státního rozpočtu na rok 2016.

Především bych chtěl konstatovat, že sice chápu, když si vláda svůj vlastní návrh pochválí jako jeden z nejlepších, ale ve skutečnosti jde o kompromis relativně nesourodých politických sil, který jen těžko snese přídomek realistický. Nejen, že nenadchne, ale ekonomice ani příliš nepomůže, neodráží konzistentní hospodářskou strategii a pokud se před volbami v roce 2013 slibovalo, že půjdeme cestou od tupých škrtů a nepřiměřeného tlaku na rozpočtovou restrikci, která ještě zesílila krizové jevy, které jsme zažili v uplynulých letech, k nějaké promyšlené aktivní podpoře ekonomického a sociálního rozvoje společnosti, tak si myslím, že tento návrh rozpočtu takovou filozofii a takovou strategii neodráží.

Reálně, a je to dokazatelné na analýze základních statistických dat, tato vláda jako taková ekonomiku neodšpuntovává. Pouze se veze jednak ne mezinárodním oživení a na tom, že dočerpáváme evropské peníze za uplynulé sedmileté období evropského rozpočtu. Vlastně tato vláda udržuje provoz a nedává za sebe do společnosti své vlastní výrazné a viditelné stimuly. V tom je koncepční vada a to vytýkáme v návrhu rozpočtu, byť si samozřejmě dovedu v této fázi před hlasováním i o pozměňovacích návrzích představit, že některé dílčí věci mohou v tomto rozpočtu býti racionalizovány. Ovšem samozřejmě, a teď dodávám není mým úkolem polemizovat s pravou opozicí, ale hovořím o vládním návrhu, se nedomnívám, že základní vadou tohoto rozpočtu je, že mírně přidala na platech, protože tady pouze dohání určitou stagnaci a propad, které v platové sféře máme. A to neplatí jenom pro veřejnou sféru. Samozřejmě handicap levné práce je i v soukromém sektoru a koneckonců to mohu podpořit i argumentem České národní banky, která se rozhodně nedomnívá, že by tady dřímal nějaký nebezpečný inflační potenciál a naopak větší oživení platů i v soukromém sektoru by přispělo k poptávce jako kromě jiného i prorůstového faktoru.

Pokud jde o výraz politiky vlády, tak se to promítá do struktury výdajových a především příjmových opatření. Pokud vyjdu z toho, že je deficit zhruba 70 mld., sice není dramaticky snížen, ale není ani velký, že v podstatě odpovídá kondici české ekonomiky, pokud bych chtěl zaplatit některé věci, na které se nedostalo, tak si musím položit otázku, proč jsme nedokázali vybrat více peněz. Tady je stále ještě neoslyšena otázka změny daňové struktury, a to zejména v tom smyslu, že daňová progrese je opravdu minimální a obcházíme doslova a do písmene problematiku většího zdanění korporací. Říkám to proto, že to není jenom můj pocit nebo názor frakce KSČM, ale kdo jste si přečetl materiál, který byl zpracován ČMKOSem, odboráři, tak tam naleznete úvahy, jak dosáhnout změny hospodářské strategie mimo jiné i tím, že se více zdaní korporace. Jakou cestou, to je na debatu, konkrétní návrhy tady také padaly.