Bylo by mnohem zábavnější, kdybych zde mohl psát o záživnějších tématech než zrovna o spalovně. Je to takové „smradlavé“ téma, o kterém by spousta občanů města raději ani nevěděla. Ale nejde to bohužel jinak.

V Uherském Hradišti má již velmi brzy dojít k výstavbě dokonce hned dvou spaloven. Jednu chce vybudovat Uherskohradišťská nemocnice přímo ve Štěpnicích, druhou plánuje postavit radnice v rámci rekonstrukce teplárny společnosti CTZ v Mařaticích.

A obě spalovny spojuje pro mne jeden zásadní problém. Aby naplnily svou kapacitu či dotační podmínky, musí proměnit naše krásné město na destinaci, do které se bude svážet odpad z celého širokého okolí. V případě nemocniční spalovny to bude nebezpečný zdravotnický odpad (včetně infekčního odpadu či části těl) z nemocnic v Kroměříži, ve Zlíně a možná také ve Vsetíně (1 000 tun ročně). V případě teplárny to pak bude asi 10 000 tun komunálního odpadu z přibližně padesátky měst a obcí v našem okolí.

Můžeme dlouze diskutovat o ekologických aspektech a ekonomických souvislostech. Budu bezpochyby klást řadu otázek, které slyším od občanů našeho města. Zároveň se však na věc dívám také z principiálního hlediska.

Nechci dopustit, abychom pod vyvolaným tlakem a v záplavě zdánlivě logických argumentů rezignovali na to, že chceme příštím generacím předat naše město zdravé, zelené a bez zbytečných ekologických zátěží.

Jasně, také naše město musí řešit, co s odpadem nebo jak dlouhodobě udržet stabilní cenu tepla pro školy, školky i bytové domy. Ale za jakou cenu? Skutečně důsledně zvažujeme všechny dostupné varianty, byť se možná na první pohled zdají být vzdálené a nereálné?