Skutečnosti uváděné v novele školského zákona mi připadají naprosto zdůvodněné. Současná paní ministryně školství věnovala velké a upřímné úsilí, aby vše veřejnosti osvětlila. Přičemž diskutovala s mnoha lidmi prakticky všech věkových kategorií. Brala zcela vážně každý podnět z různých institucí i od jednotlivců. O tom svědčí skutečnost, že osvětlila zcela jasně, jak je to např. s inkluzivním vzděláváním. Ujistila veřejnost – a to jsem slyšela od ní jako jediné ministryně školství, že se nebudou rušit dosavadní školy, které slouží pro výuku dětí s různými handicapy. O všem budou de facto rozhodovat jejich rodiče, i když odborná vyjádření nebudou chybět. Ta budou vodítkem pro rozhodování rodičů i pro školu, ve které se mají vzdělávat.

Chci jí poděkovat za trpělivost, kterou jsem skutečně velmi obdivovala. A myslím si, že vše je promyšlené tak, aby to fungovalo. Samozřejmě že jsou tu věci nové, ale je potřeba se nad nimi zamyslet, zda jsou užitečné. A já jsem přesvědčena, že ano. Tímto svým přístupem de facto zrušila povědomí o nepříjemném direktivním přístupu např. bývalého ministra pana Drábka, nebo jeho podřízeného, vedoucího oddělení na ministerstvu práce a sociálních věcí pana Macely atd. I ti mohli hovořit např. o existenci kojeneckých ústavů, později dětských center, o pěstounské péči apod. Kategoricky předvídali zánik těchto zařízení, dokonce do určitého data. Zatímco zavedení přechodné a trvalé pěstounské péče se jim, dle mého soudu, příliš nepovedlo.

Paní ministryně nezapomněla sdělit, že původní školy pro handicapované děti tedy budou nadále existovat, poněvadž jsou v mnohých ohledech pro tyto děti dobrodiním. Učitelky tam mají na starosti méně dětí, mají možnost využívat jejich jistých sklonů, např. směrem k určitému vzdělávání, k určitému řemeslu, nebo dokonce ke sklonům uměleckým. Tyto informace by měli mít – například formou osvěty – především rodiče, kteří mají o osudu svého dítěte rozhodující slovo.

Jinou skutečnost, a to velmi důležitou, představuje možnost přijímání dvouletých dětí do mateřských škol. Tato možnost mě velmi zaujala a považuji ji já a mnohé ženy, nyní ve fertilním věku tedy buď skutečné nebo potenciální matky, včetně jejich různých sdružení za velmi užitečné. Budou v době mateřské dovolené svoje děti odteď, pokud zákon bude přijat, intenzivně a cíleně vychovávat např. k časným hygienickým návykům. Aby tím usnadnily jejich situaci v kolektivu mateřské školy, kde bude o ně pečovat chůva.

Zdůvodnění tohoto návrhu začnu od situace matky. I když prvořadým zájmem naším, a především jejím, je blaho jejího dvouletého dítěte. Jeho přijetí do mateřské školy představuje několik velmi důležitých skutečností. Zaprvé, bude tím umožněno jejich matce, aby buď z kariérních, ale hlavně z ekonomických důvodů se mohla vrátit do pracovního procesu a tím zlepšit finanční zabezpečení celé rodiny. A to jak úplné, tak zejména neúplné rodiny.

Zadruhé, nesmíme zapomenout, že některé obory lidské činnosti jdou mílovými kroky dopředu a žena matka nesmí utrpět subjektivní psychickou újmu, že jí ujíždí vlak.

Zatřetí, žena nesmí přijít o užitečný pocit seberealizace, najmě v případech, kdy věnovala předchozí velké úsilí, včetně svých rodičů, směrem ke kvalitnímu vzdělání, které je většinou takového charakteru, že vyžaduje intenzivní celoživotní vzdělávání.

Začtvrté, v některých oborech je formou atestací ověřováno, jak vědomosti a znalosti jsou zakotveny i u takové ženy. Přitom nejsou brány ohledy na to, kolik má dětí, zda není samoživitelka, zda netrpí hmotnou nouzí atd. To je ale dobře, neboť její kvalifikace nemůže být těmito skutečnostmi určována.

Zapáté, toto vše přispívá k pohodě v rodině, k příznivé atmosféře, ve které má dítě vyrůstat v ucelené rodině u láskyplných rodičů.

A zašesté, důležité je i to, že přijímání takovýchto dětí přispěje ke stabilizaci situace té které mateřské školy. Myslím tím zejména situaci personální, kapacitní atd. Některé obavy, které jsem vyslechla jak na oficiálních jednáních, tak i kuloárně, mají převážně muži. Nejsem feministka, ale to musím říct, že jsem to slyšela převážně od mužů. Ženy naopak tuto možnost vítají, neboť samy nejlépe vědí, o čem je řeč. Podobně by soudil i muž, který by prožíval rodičovskou dovolenou, ale těch je zatím málo, takže jsou v drtivé menšině.

Mohu vám sdělit zajímavou zkušenost, kterou jsem vstřebala během tzv. kolečka po promoční praxi. Byla jsem lékařkou na dětském oddělení chirurgické kliniky, kde byly děti od jednoho roku do patnácti roků věku.

A byly různě rozděleny do určitých oddílů, prosklených místností, takže i na sebe viděly. A protože nejsem chirurg, pohybovala jsem se častěji v lůžkové části tohoto oboru mezi nemocnými dětmi. Šlo o děti nemocné, u kterých se rozhodovalo o chirurgickém řešení, např. různých bolestí břicha. Některé byly už po akutní nebo plánované operaci.

Pláč jsem tam slyšela velmi zřídka. A pokud ano, tak jeho důvodem byla momentální fyzická bolest. Děti se naopak sdružovaly, hrály si, a musím přiznat, že i já jsem přispěla k jejich pohodě, právě různými aktivitami – skládáním skládaček, hrami atd. Jistě, takhle se zachází i s dětmi v mateřské škole, ať jsou jakéhokoli stáří. Z těchto důvodů nemám strach o tyto děti, ani o jejich bezpečnost či dobrou náladu, spíše naopak.

Pobyt v mateřské škole, a v tom jsem v rozporu s kolegou Papouškem, nepochybně přispěje k jejich důležité socializaci nejen v dětském kolektivu. Připraví je tak významným způsobem do života. A toto tedy rovněž velmi oceňuji. Možná i proto, že sama jsem jedináček a že jsem vždy ke kolektivu tíhla.

Ještě bych se chtěla velmi okrajově zmínit o individuálním vzdělávání, které je pro mě zcela nepochopitelné, zejména na druhém stupni školní docházky, pokud k tomu nevedou závažné zdravotní důvody. Připadá mi to jako nějaký šlechtický přežitek. Dokonce mi to připomíná dehonestaci našeho vzdělávacího procesu v základních školách, a to si prostě nemyslím. Je možné, že určitý rodič má všestranné a spíše specializované vzdělání a v tom jistě vyniká, ale to ještě neznamená, že bude mít úplně nejlepší vliv na své dítě. A možná bych i v některých případech nevyloučila možnost šikany. Tak to se snad nestane. Děkuji za pozornost.