Poslanci zvolení do Evropského parlamentu za TOP 09/Starostové a KDU-ČSL včera nepodpořili reformu Soudního dvora Evropské unie v navrhované podobě.

Reforma je motivována snahou reagovat na zvýšení počtu případů, a tedy i počtu probíhajících řízení, s nimiž se zejména Tribunál Soudního dvora musí vypořádat.

Poslanci české národní delegace nezpochybňují, že reforma reagující na změněné okolnosti je nutná, jsou však přesvědčeni, že navýšení počtu soudců o 28, tedy na dvojnásobek dnešního stavu, je přehnané.

Je třeba říci, že sám Soudní dvůr EU požadoval v roce 2011navýšení o pouhých 12 nových soudců. S tím souhlasil Evropský parlament v rámci prvního čtení v roce 2014.

Členské státy ovšem na půdě Rady nenašly shodu na způsobu jmenování těchto 12 soudců, jelikož tato shoda předpokládá dohodu na rotačním mechanismu, který určí pořadí jednotlivých států při nominaci kandidátů.

Tato neschopnost dohody ze strany členských států je nakonec pravděpodobně tím pravým důvodem, proč Soudní dvůr nakonec navrhl zvýšení počtu o 28 nových států, protože v takovém případě problém týkající se rotačního mechanismu odpadá.

Pavel Svoboda (KDU-ČSL), předseda Výboru pro právní záležitosti, který návrh projednával, k tomu uvádí: „Nikdo mi zatím nevysvětlil, proč se v případě navýšení soudců Tribunálu nenašel podobný kompromis, jaký se našel v případě mechanismu jmenování 11 generálních advokátů.“

Dle názoru poslanců české národní delegace tak neexistují přesvědčivé důvody pro navýšení počtu soudců o dalších 28. Statistiky zvýšeného nápadu (počtu nových případů)  neodpovídají takto razantnímu navýšení počtu soudců, které se jeví i jako nehospodárné v situaci, kdy náklady na jednoho soudce jsou zhruba 1 mil. euro ročně.

Přijatelným důvodem není ani deklarovaný úmysl zajistit genderovou vyváženost mezi soudci Tribunálu. Kritéria pro jmenování soudců jsou uvedena ve Smlouvě o fungování EU a nelze je měnit změnou Statutu Soudního dvora. Prohlášení o záměru zajistit genderovou vyváženost schválené dnes Evropským parlamentem je tak pouze deklaratorním prohlášením, jehož existence automaticky nezajišťuje splnění tohoto záměru, a nelze jej tak použít jako argument ve prospěch reformy.