Po pádu Sovětského svazu jsme si mysleli, že máme hotovo. Zlo zmizelo.

Desítky let jsme si vybírali mírovou dividendu a věřili, že bezpečnost tak nějak existuje z principu sama. Mluvili jsme o hodnotách, ale měli jsme pocit, že se šíří samy a nemusíme za ně bojovat.

Nic není dál od pravdy. Byl to velký omyl a chyba.

Podcenili jsme ruský imperialismus, severokorejské zbrojení, íránskou snahu o jaderné zbraně, evropskou závislost na ruských palivech a čínské výrobě a trhu a schopnost těchto čtyř zemí se spojit.

Bezpečnost není sama od sebe, ale něco stojí. Stojí peníze, úsilí, ale především vůli, odvahu a oběti.

Abychom zajistili bezpečnost, musíme si být vědomi hrozeb. Už si uvědomujeme riziko horké války. Bohužel stále podceňujeme a neumíme se moc bránit ve válce hybridní, ve válce psychologické a dezinformační.

Naším úkolem není občany strašit, ale informovat je o hrozbách, zapojit je, nabídnout řešení a zajištění co nejvyšší bezpečnosti a udržitelnosti míru. Máme pro to díky členství v EU a NATO nejlepší podmínky v našich dějinách. My jsme EU. My jsme NATO.

Bytostně nesnáším, když se Češi prezentují jako malý bezmocný národ, kterým ostatní ubližují. Nebránili jsme se 1938, 1948 ani 1968 a to nám způsobilo ztrátu odvahy a sebevědomí na generace.

Je ale načase toto konečně překonat, a nabýt zdravého sebevědomí. Velmi dobře jsme s tím začali v sebevědomé pomoci Ukrajině, ale to je jen začátek.

Věřím, že k tomu přispěje i dnešní konference.