PROČ NEZMĚNÍTE JEDNACÍ ŘÁD?

Včera jsme udělali rekord v době schvalování pořadu schůze. Nerad jsem si zvykl, že prakticky všechny úterky ve sněmovně opozice zabije dlouhými projevy a navrhováním nesmyslných bodů na pořad schůze. Tentokrát řečnili opoziční politici i velkou část středy - celých 17 hodin a z toho Andrej Babiš mluvil celkem 7 hodin a tvrdil, že opozici nenecháme mluvit - a navrhovali další body na program schůze, aby zdrželi a zablokovali projednávání úsporného balíčku. před dvěma dny se jednalo do 2 hodin v noci. 

Je to ďábelsky geniální strategie, jak sebrat koalici čas na projednávání potřebných zákonů, jak nenechat vyspat a unavit koaliční poslance a pak vyčítat vládě pasivitu.

Geniální je to i v tom, že opoziční poslanci se dohodnou, kdy vyvolají procedurální hlasování např. o přerušení bodu na dva roky, takže stačí, když jich patnáct dvacet přes noc řeční a ostatní mohou jít spát a jen se případně v předem dohodnutý čas seběhnou do sálu na procedurální hlasování, kdy zkoušejí bdělost koalice, zda se také seběhne v dostatečném počtu a návrh zamítne. A jdou zase spát.

Ovšem koaliční poslanci netuší, kdy opozice procedurální hlasování vyvolá, takže musí být na doběh sálu v pohotovosti a pokud si chcete na chvilku zdřímnout, ležíte v obleku na karimatce na zemi v kanceláři, s mobilem u ucha a než se zvednete a doběhnete, kolegové, kteří mají službu dávají alternativní návrhy na přerušení schůze na 5, 7, 10 minut, aby se získal čas na doběhnutí a které pak společně všechny zamítneme. Někdy to zkusili jednou za noc, někdy každou hodinu. Pochybuji, že voliči chtějí, aby nevyspalí poslanci řešili zákony po desítky hodin trvajících schůzích ve tři hodiny ráno.

V západních parlamentech je většinou určen rozumný čas na projevy a někdy i počet vystoupení podle síly dané strany. Náš jednací řád byl tvořen v době po komunismu, kdy se omezení doby nebo počtu projevů bralo jako nesvobodné a pochopitelně tehdy tvůrci jednacího řádu předpokládali dobrou vůli všech poslanců.

„A PROČ NEZMĚNÍTE JEDNACÍ ŘÁD?“ píší mi lidé.

Problém je v tom, že jednací řád je zákon, takže musí projít dlouhým legislativním procesem – projednání ve výborech, třemi čteními včetně pozměňovacích návrhů, senátem a podpisem prezidenta. Ani není snadné a rychlé nový vyvážený jednací řád chytře napsat. A opozice by ho pochopitelně zuby nehty obstruovala. Další zásadní věc je, že změnu jednacího řádu nechce ODS a bez ní to prostě nejde. STAN se snažit toto téma v koalici nastolit a nepochodil. Tato koalice funguje tak, že projdou jen věci, se kterými - aspoň se skřípějícími zuby – souhlasí všichni. Nikoliv tak, že co chce většina koalice, to projde. ODS argumentuje tím, že pokud budeme příště v opozici, bude se nám možnost takových obstrukcí hodit. Možná na tom něco bude, ale přiznám se, možná ve velké politice jako naivní zelenáč, že takové obstrukce bych dělal jen opravdu nerad, možná v extrémním případě, že by skutečně šlo o demokracii jako takovou. Jinak si myslím, že na zdůvodnění zařazení nového bodu na program by mělo stačit omezení třeba na pět minut pro každého poslance.

Myslím, že by jakákoliv vláda měla mít možnost efektivně prosazovat svojí politiku a také za ni nést zodpovědnost před veřejností. A je potřeba říci, že žádná opozice nemůže úplně zabránit prosazování vládní politiky a že je potřeba také aktivní občanská společnost, aby ohlídala případné závažné excesy, které by demontovaly demokratický základ. Teď může požadovat změnu jednacího řádu nebo nezneužívání obstrukcí. Nejde nechat vše jen na politicích. Politici a občanská společnost jsou dva stejné pilíře demokracie.