Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Hezké dopoledne, dámy a pánové, vážení kolegyně, vážení kolegové. Tato věta z mých úst zazněla 6. září 2017 a já kolegům, kteří tady tehdy nebyli, bych si s dovolením dovolil přečíst ten svůj projev, když jsme projednávali toho 6. září 2017 vlastně vydání pana Babiše a mě.

Takže ještě jednou hezké dopoledne, dámy a pánové, vážené kolegyně, vážení kolegové. Nebudu tak dlouhý jako náš pan předseda. Aktuální vsuvka - budu delší než pan předseda dneska. Budu podstatně stručnější, nicméně než začnu ten svůj projev, který jsem si včera večer připravil, tak bych měl jednu prosbu zejména na Českou televizi, aby pokud možno ve svých reportážích a informacích informovala objektivně.

Já mám totiž jednu osobní zkušenost z minulého týdne, v den, kdy zasedal mandátový a imunitní výbor a já jsem se tam šel obhajovat nebo na nějakou debatu, tak celý den v České televizi běžela informace minimálně třikrát až pětkrát tam dole na liště, že Jaroslav Faltýnek byl členem orgánů společnosti Farma Čapí hnízdo. Už jsem to říkal několikrát a prosil jsem pány redaktory, aby se podívali do obchodního rejstříku. Já jsem opravdu nikdy v této společnosti v orgánech neseděl. Ale to není podstatné. Já jenom touto formou prosím, aby naše veřejnoprávní Česká televize aspoň sem tam informovala objektivně.

Nyní tedy k té konkrétní věci. Měl jsem vlastně poprvé možnost se seznámit s obsahem policejní žádosti minulý týden v úterý, kdy jsem tam byl se svým právním zástupcem, a tam jsem si vlastně poprvé přečetl příběh, přestože mi to už nabízeli reportéři České televize zhruba před 14 dny, tak jsem si tam přečetl příběh, jehož mám být já vlastně jedním z hlavních aktérů. Ale tento příběh se mi osobně nestal, nepřihodil a nalezl jsem tam jen nějaké střípky svých tehdy reálných prožitků a zážitků a zkušeností. A podle mého názoru je to kompilát událostí, které se sice před deseti lety odehrály, ale probíhaly trošku jinak. Množství z těch věcí jsem si už nepamatoval, samozřejmě, po těch deseti letech, ale při přečtení žádosti jsem si potom vše postupně vybavoval.

Takže dámy a pánové, po prostudování té policejní žádosti a po konzultaci s kolegy jsem dospěl k závěru, že jak předseda Andrej Babiš, tak já a s námi i celé hnutí ANO čelíme vlastně bezprecedentnímu pokusu o nedemokratické ovlivnění parlamentních voleb za pomoci policejních orgánů. A teď vám řeknu, co mě k tomu přesvědčení vede.

Za prvé. Žádost o vydání v kauze staré více než deset let byla doručena do Sněmovny pouhých sedm týdnů před nadcházejícími volbami, navíc byla doručena přesně v poslední den, kdy Sněmovna ještě mohla proces o vydání vůbec zahájit. Připadá vám to jako náhoda? Zvláště v situaci, kdy existují významné pochybnosti, zda pro podání žádosti v ten okamžik jsou skutečné důvody?

Za druhé. A já se omlouvám, že se možná budu opakovat v tom, co říkal pan předseda Babiš. Nicméně za druhé - vyšetřováním byl pověřen policista, u něhož byly Vrchním soudem v Praze vysloveny důvodné pochybnosti o jeho neovlivnitelnosti, profesionalitě a nestrannosti. Tento policista byl v minulosti spojován s nekalými praktikami, proti nimž jsme my jako hnutí ANO po celou dobu našeho politického působení bojovali a důrazně se vymezovali. To je také náhoda? Jenom připomínám že stále jsme 6. září 2017.

Za třetí. Celá žádost o naše vydání je plná věcných chyb, nepřesností, nepodložených fabulací a - omlouvám se za ten výraz - úplných nesmyslů. Mluvím o žádosti, jíž předcházelo rok a půl policejní šetření. Jako příklad za všechny uvedu, že policejní orgán nám klade za vinu, že jsme prodali akcie soukromé společnosti bez veřejného výběrového řízení. Vsuvka. Když se podíváte na tu dnešní žádost po pěti letech nebo kolik to je, tak ono je to tam znovu. Ono je to tam znovu! Ale já se k tomu dostanu.

Tento nesmysl svědčí o nekompetentnosti policisty, který si plete povinnosti státní a soukromé společnosti. Každý, kdo kdy vlastnil třeba hospodu na návsi, dobře ví, že při prodeji vlastního majetku žádné výběrové řízení pořádat nemusí. Policejní komisař, který je pod žádostí podepsán, si dokonce nedal ani tu práci, aby si fakta uváděná v žádosti ověřil ve veřejně dostupných zdrojích. To je taky náhoda? A já, když jsem byl před rokem na výslechu nebo na podání vysvětlení na policii, tak ta hlavní otázka, která byla opakována ze strany pana komisaře několikrát, byla, proč jsme ty akcie neprodali ve veřejném výběrovém řízení. A já jsem se mu marně několikrát snažil vysvětlit, že si to popletl, že je to soukromá firma. Ale my jsme ty akcie tedy prodali, a k tomu se dostanu dál, za cenu dle znaleckého posudku.

Ve své žádosti také pan komisař Nevtípil píše, že akcie společnosti ZZN AGRO noví majitelé nepřevzali a nezaplatili za ně. Což je další lež. Noví majitelé akcie převzali, zaplatili za ně a pan policejní komisař má samozřejmě důkazy, které ovšem mandátovému a imunitnímu výboru zamlčel. Jsme stále v roce 2017 v září. A neuvádí je ani v žádosti. Přitom předávací protokol o fyzickém předání akcií i bankovní výpisy o zaplacení kupní ceny byly policií předány. V této souvislosti si vzpomínám na dotaz kolegy Romana Sklenáka, zde nyní nepřítomného, na mandátovém výboru, který se mě ptal, jestli jsem byl fyzicky přítomen při předávání akcií. Nebyl. Pro mě to skončilo rozhodnutím představenstva, kterého jsem byl členem, a podpisem kupní smlouvy.

Celá žádost je, a je dobře, že je to dneska veřejný dokument, prošpikována výrazy jako fiktivní, účelový, návodný a podobně. Vsuvka. Dodneška se nezměnilo nic. V té žádosti je to znovu takto nesmyslně popsáno. Žádné důkazy o čemkoliv fiktivním, účelovém či návodném v žádosti ani ve spisovém materiálu však nejsou. Není tak jasné, v čem má fiktivnost dané transakce spočívat, natož z jakých důkazů na ni policejní orgán usuzuje. A to je taky náhoda?

Celá žádost o naše vydání byla šitá na poslední chvíli horkou jehlou s vědomím blížících se voleb a blížícího se konce mandátu této Sněmovny. Jinak si totiž nemohu vysvětlit, že komisař Nevtípil žádá o moje vydání za to, že jsem 17. listopadu 2007 schválil převod akcií, které v tento den ještě neexistovaly, ještě neexistovaly. Pouhým nahlédnutím do obchodního rejstříku, který je přístupný na internetu každému, by totiž pan komisař zjistil, že v té době byla ZZN AGRO ještě společností s ručením omezeným, která, jak ví i ten provozovatel venkovské hospody, žádné akcie nemá a ani mít nemůže. To je další náhoda? Dle informací mandátového a imunitního výboru významným důkazem, který má policejní šetření posunout do další fáze, je jakýsi znalecký posudek. S jeho obsahem ovšem policejní orgány členy mandátového a imunitního výboru, kteří měli možnost nahlédnout do spisu, neseznámili. To je další náhoda? Příslušný kontrolní orgán Evropské unie do dnešního dne nevyhodnotil, zda vůbec v případě Farmy Čapí hnízdo došlo k pochybení, či nikoliv. Pan komisař však již nyní ví, že k pochybení došlo, a dokonce že toto pochybení je úmyslným trestným činem. To je další náhoda.

Za osmé. Pochybnosti ve mně vyvolal i průběh zasedání mandátového a imunitního výboru, kde jsem byl tedy poprvé a mohl jsem se toho jednání účastnit. Text návrhu usnesení byl již připraven před jeho vlastním projednáním, fyzicky ležel na stole před členy výboru. Diskuse i samotné projednání policejní žádosti tak podle mého názoru byly pouze formální i přesto, že jsem se pokusil doložit, že policie záměrně zatajuje důkazy před Poslaneckou sněmovnou. Důkazy, které tu pohádku o Čapím hnízdě bourají. Nicméně na tom textu připraveného usnesení, které máme na stole, se nezměnilo vůbec nic. Ani slovo. A víte, ještě poznámka kolegy Humla, který tehdy byl členem mandátového výboru, že se v mém případě zdá, že ta celá záležitost je nějaká ohnutá, svědčí o tom, že nejsme zdaleka sami, komu se zdá, že celá ta věc není úplná náhoda. Tímto se omlouvám kolegovi Humlovi, ale prostě to tam tak zaznělo. Mě to tam velmi pobavilo na tom výboru a v tu chvilku jsem měl pocit, že v tom nejsem úplně sám.

Po tomto výčtu mi, kolegyně, kolegové, dovolte ještě jednou zrekapitulovat, co jsem měl vlastně podle pana komisaře Nevtípila spáchat. Jak uvádí ve své žádosti Sněmovně, měl jsem spolu s kolegy z představenstva ZZN Pelhřimov, prodat nepotřebnou dceřinou společnost bez výběrového řízení dětem pana Babiše a jeho manželce. Tímto krokem jsme měli zakrýt skutečnou identitu pana Babiše. Nezdá se vám to absurdní? Aspoň právníkům v této Sněmovně? Skrývat skutečnou identitu pana Babiše tím, že to prodáme jeho dětem a jeho ženě? A podepsat účelovou a fiktivní smlouvu - to je další trestný čin - účelovou a fiktivní smlouvu na prodej akcií, a nabyvatelé si tyto akcie nepřevzali a ani je nezaplatili.

Já se znovu ptám: Je trestným činem prodat nepotřebnou firmu za cenu dle znaleckého posudku a vydělat na tom 20 %? Ano, to je účel podnikání. Vytvářet zisk. A může se to povést někdy, pane komisaři, i bez výběrového řízení. A co je to fiktivní smlouva? Je to smlouva, která existuje, je podepsaná oběma stranami, existují doklady o zaplacení kupní ceny a předávací protokol na převzetí akcií novými nabyvateli. Tyto všechny doklady má policie k dispozici. Tak se znovu ptám, co je na této smlouvě fiktivní? A navíc, moje role, moje osobní role v tomto příběhu končí na konci roku 2007. O to, co bylo dál s prodanou společností, jsem se nezajímal. Stejně jako v případě prodeje jiných nepotřebných firem v rámci skupiny Agrofert, kterých jsem já prodával desítky, nebo jsem se podílel na jejich prodeji. Cílem bylo vždy, logicky, na takové operaci vydělat, což si myslím, že je v podnikání normální.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, je mi známa i snaha některých z vás bagatelizovat načasování doručené žádosti. Znám ten argument, že každý rok se konají nějaké volby a policie by tak nemohla vůbec konat. Ale přiznejme si, že stojíme pár týdnů před celostátními volbami, které se konají jednou za čtyři roky a mají rozhodovat o dalším směřování naší země. A to určitě není náhoda. Nemohu se zbavit dojmu, že projednávání našeho vydání k trestnímu stíhání má sloužit k jedinému účelu, a to je poškození našeho mediálního obrazu. Férová politická soutěž podle mého názoru byla nahrazena mediální policejní hrou, při které je zpochybňována moje dosavadní manažerská kariéra a moje profesní i osobní čest. A já si dovolím tvrdit, že jde o poslední zoufalý pokus zvrátit dosud demokraticky probíhající proces volebního boje, v němž jsou kriminalizováni a dehonestováni čelní představitelé politické strany nebo hnutí, jejichž preference dosud nasvědčovaly možnému úspěchu.

Jedním ze stěžejních cílů našeho hnutí, který byl vytyčen a prosazován vlastně celé čtyřleté volební období, byl boj proti korupci. A právě žádost o vydání mé osoby - aspoň já to tak vnímám, k trestnímu stíhání, je vyústěním tohoto boje. Já jsem sice před svým působením v politice nebo ve vysoké politice, protože jsem dlouho působil v politice komunální, působil v komerční sféře, v níž nejsou promíjeny chyby ani osobní selhání, a osobní odpovědnost máte za každé jednotlivé rozhodnutí. A pokud by podobným způsobem, jako v mém případě, byly účelově vytrženy z kontextu nějaké kroky nebo nějaká jednání určitých osob a uměle pospojovány vlastně z jednání jiných osob, lze absurdům kriminalizovat každého, kohokoliv z nás.

Já vím, že Sněmovna není soud a nemůže posuzovat vinu či nevinu kohokoliv z nás tady. Ale děsí mě, že ve Sněmovně není ani ochota vnímat konkrétní lži a fabulace v žádosti o vydání poslanců. Dámy a pánové, cílem mého vystoupení není váš žádat nebo prosit, abyste mě nevydávali, nebo nás nevydávali, protože se toho nebojíme. My jsme nic špatného neudělali a pravda nakonec stejně vyjde najevo. Já jsem přesvědčen, že celé vyšetřování udělení dotace na Farmu Čapí hnízdo je, jak už jsem to tady mnohokrát řekl, policejní fabulací a nikdy by k němu nedošlo, kdybychom Andrej Babiš a já nebyli v politice.

A já se nebudu účastnit této špinavé hry tím, že bych vám doporučoval nebo žádal, jak máte hlasovat. Dnešní hlasování ve skutečnosti bude největším testem nás všech a s námi české demokracie. Moji předřečníci i já, nebo můj předřečník, ale určitě budou i další, jsme prokázali, že takzvaná kauza Farmy Čapí hnízdo i žádost o naše vydání je politickou kauzou. A my všichni, jak tu stojíme, sedíme, jsme vlastně slýchali už před volbami, dlouhé měsíce, že nás policie začne stíhat těsně před volbami. Celé měsíce to bylo veřejným tajemstvím, že máme být obviněni, pan předseda Babiš a já.

A je proto jen na vás a na vašem svědomí, jak dnes budete hlasovat. Andrej Babiš ani já dnes nemůžeme podle mého soudu prohrát. Když nás vydáte, bude to naše morální vítězství. Když nás nevydáte, bude to naše morální satisfakce. Závěrem bych vám rád řekl, že já sám budu hlasovat pro své vydání. Jsem totiž životním optimistou a věřím, že žiju v právním státě. Věřím v profesionalitu státních zástupců a nezávislost soudu. Neudělali jsme nic špatného, natož nezákonného, a pravda nakonec si myslím, že zvítězí a my očistíme své jméno. V našem případě a ke škodě české demokracie bohužel až po volbách, protože do voleb se nestane asi nic. Ale účel tohoto politického komplotu poškodil (?) v našem hnutí byl naplněn, ale taková je bohužel zatím naše česká politika. Děkuji za pozornost.

Takže tolik... ne, ne, ne, přátelé, netleskejte ještě, jsme v polovině. (Pobavení v sále.)

To jsme byli 6. září 2017. V tento den nás Sněmovna poprvé vydala, po volbách v říjnu 2017 jsme znovu získali imunitu a policie znovu požádala o naše vydání, které se uskutečnilo 19. ledna 2018.

Co bylo potom dál? Světe div se, 30. 4., 30. dubna 2018 rozhodl státní zástupce v mém případě o zrušení usnesení o zahájení trestního stíhání, pro které jsem byl Sněmovnou dvakrát vydán. A víte proč? Protože zjistil, že toto rozhodnutí bylo neodůvodněné. Neodůvodněné. Sečteno, podtrženo, mé trestní stíhání, které ovlivnilo politickou situaci v této zemi, nemělo žádný trestně právní důvod. Nemělo žádný trestně právní důvod. Sloužilo jen k politickému boji. Nehovořím o tom, že obdobný názor státní zástupce zaujal ve stejném okamžiku i u tří dalších politicky nijak neangažovaných spoluobviněných. Nehovořím o tom, jakým mediálním peklem si tito lidé prošli. Zdůrazňuji, že od 30. dubna 2018 už nikdy nikdo účast nás čtyř v této kauze neřešil. Vyšetřování skončilo, zapomeňte.

Mohl bych v této časové rekapitulaci skončit, nicméně nebudu zastírat, že se o tuto kauzu zajímám dál, což asi všichni chápete, takže budu krátce pokračovat.

Z pohádky o jedenácti loupežnících jich zbylo sedm. Další téměř rok a půl nás média průběžně informovala o tom, jak trestní stíhání pana premiéra a jeho rodiny pokračuje. Občas se kauza mediálně teatrálně opepřila třeba únosem. A pak přišel další zlomový moment. 2. 9. 2019 oznámil státní zástupce, že zastavil trestní stíhání všech osob v kauze Čapí hnízdo, rozhodnutí ze dne 30. srpna 2019. Samozřejmě se tím okamžitě ocitl na nejen mediálním pranýři neboť změnil názor pan státní zástupce. Co na tom, že zásadní výhrady k práci policie uplatnil dozorující státní zástupce již 30. 4. 2018, tedy rok a půl předem, v rámci rozhodnutí o stížnostech proti usnesení o zahájení trestního stíhání, kde upozorňoval na nedostatek důkazů, upozorňuji po více než dvou letech intenzivního trestního řízení, tím myslím od 5. ledna 2016, kdy byly zahájeny úkony trestního řízení a z něj vyplývající možnost zastavení trestního stíhání všech osob, tedy i Andreje Babiše.

To se bohužel nehodilo do mediálního krámu, takže se hysterické pohledy kamer upnuly směrem k nejvyššímu státnímu zástupci. Všichni si to pamatujeme. Ten posléze splnil svou historickou úlohu a svým - nebojím se říct - politickým rozhodnutím opět vrátil trumfové eso politického boje na stůl a umožnil této pseudokauze přežít a ovlivnit další volby.

A tady si dovolím důrazně připomenout tehdejší výroky typu do voleb jsou téměř dva roky, policie má tedy dost času se s touto kauzou vypořádat a tak dále, a tak dále. A co bylo opět dál? Z pohádky o jedenácti či sedmi loupežnících máme epizodu o dvou lidech, kde samozřejmě nesmí chybět Andrej Babiš, protože to přece děláme kvůli němu. A nebudete tomu věřit, opět se to do voleb nestihlo. Naopak, před volbami se opět přiložilo do kotle, ano, únos je mediálně osvědčená věc, tedy zejména před volbami, protože po nich už se o něm nějak nemluví a mediální dramaturgové a producenti akce v podstatě zmizeli. A tak nám skutečně tato parodie ovlivnila další volby.

Tolik tedy časově přehledná sumarizace, vycházející z mé osobní zkušenosti s tímto případem. A jaký z ní učinit závěr? Rozhodujeme vlastně potřetí o vydání poslance Andreje Babiše. Jelikož v této kauze bylo původně stíháno jedenáct osob, z nich u čtyř bylo dne 30. 4. 2018 stíhání pravomocně zrušeno a u dalších pěti 30. 8. 2019 pravomocně zastaveno, zůstávají nám pouze dvě osoby. A já se nás tady všech ptám, jak je možné, že v žádosti o vydání, v dnešní žádosti o vydání, je znovu popisován příběh jedenácti osob, úplně stejně jako na začátku roku 2017. Vážené kolegyně, kolegové, není vám na tom něco divného? Není vám divné, že v podstatě znovu rozhodujete i o mně? I o mně, protože i když iniciálami JF, tak jsem v tomto textu ixkrát zmiňován, byť jsem téměř čtyři roky pravomocně očištěn a mé stíhání bylo dle slov státního zástupce neodůvodněné.

Já jsem ráno, když jsem to dostal na stůl do lavice, nevěřil vlastním očím, že znovu čtu ty nesmysly, které jsem tady četl před pěti lety. A na základě toho pokynu a po dohodě s Babišem představenstvo společnosti ve složení ZK, JF, JP, tento záměr projednalo, schválilo, bez veřejné nabídky a snahy o dosažení co nejvyšší prodejní ceny, s vědomím, že se jedná o účelový a fiktivní převod akcií za účelem zakrytí skutečné identity fakticky ovládající osoby.

Já si připadám jak v blázinci. Jak v blázinci. Takže já si z toho činím jediný závěr. V této kauze nikdy a u nikoho nešlo a nemohlo jít o trestnou činnost, což už orgány činné v trestním řízení samy přiznaly v devíti případech. Od začátku do dnešního dne nejde o kauzu kriminální, ale politickou. Politickou. Na objednávku. A je to na nás, na vás, vážené kolegyně, kolegové.

Já po svých osobních zkušenostech ruku pro vydání tentokrát nezvednu. Dvakrát jsem ji zvedl jak pro sebe, tak pro pana předsedu, ale tentokrát, nezlobte se, potom co jsem si podrobně přečetl tu žádost o vydání, ta je stejná jako v září 2017, nezlobte se, to fakt nemůžu.

Děkuju za pozornost.