Hezké odpoledne, vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, dámy a pánové.

Dovolte mi alespoň pár poznámek k tomuto návrhu zákona. Vím, že je téměř zbytečné vystupovat, a koneckonců už jsem na toto téma hovořil mnohokrát. Vím, že jste rozhodnuti tento zákon v podstatě ušitý na míru jednomu člověkovi schválit, ať už v jeho senátní, nebo sněmovní verzi. Přesto mi ale dovolte alespoň můj pohled na tento zákon. Nechci se opakovat, už jsem v minulosti na toto téma uváděl spoustu konkrétních argumentů, ale přesto mi dovolte stručnou rekapitulaci. Nezdržím vás dlouho. Není mým záměrem vůbec obstruovat nebo zdržovat přijetí tohoto zákona.

Zákon o střetu zájmů byl jednou z priorit naší vlády a měl přinést ztransparentnění majetkových přiznání politiků. Na tom se shodla celá vláda a takto zákon doputoval do Poslanecké sněmovny. Místo toho se z něho, jak řekl pan předseda ODS Petr Fiala, a já si ho za to vážím, že měl tu odvahu to zveřejnit na svém twitterovém účtu, se z něho stal vlastně lex Babiš, zákon o jednom člověkovi. Víte, je škoda, a už jsem to tu říkal několikrát, že bývalá vládní koalice, nebo tehdy opoziční sociální demokracie třeba v minulém volebním období nenavrhovala podobný zákon na své politiky-podnikatele sedící ve vládě. Měli bychom aspoň platný lex Bárta, nebo lex Schwarzenberg, nebo Řebíček, nebo to je jedno, těch ministrů tam sedělo spousta v té vládě, kteří byli podnikatelé. A mohli jsme mít problém vyřešen. A bylo by to před volbami a všem, kdo kandidovali, i voličům, by bylo jasné, jaká jsou pravidla, pravidla hry pro to další volební období. Bylo by všem jasné, že když chceš jít do politiky a máš firmu, kterou jsi celý život budoval, nebo nedej pánbůh vlastníš nějaké médium, tak se tohoto majetku musíš zbavit, jinak nemůžeš být ministrem. Pokud tak neučiníš, nemáš právo jít do politiky, nemáš právo stát se ministrem. A z mého pohledu je tato věc absurdní: vyloučit z politiky člověka, který celý život něco budoval, zaměstnával lidi, platil daně. Ale budiž. Pokud by tento absurdní zákon platil, tak by bylo všem jasné, na čem jsou.

Ale proč měníme pravidla během hry a kvůli jednomu člověkovi? Argumentace, že nastavujeme pravidla pro příští členy vlády, neobstojí. Snad s výjimkou návrhu pana kolegy Chvojky, který zakazuje vlastnit média až novým členům vlády, budoucím členům vlády a dalším politikům. Ale návrhy pana kolegy Plíška cílí na stávajícího člena vlády, který šel do politiky za stávajících pravidel. A tento návrh říká: změníme ti pravidla v průběhu tvého mandátu a ty se rozhodni, zda chceš být ministrem, nebo nechceš. Rozhodni se, ty, který jsi kandidoval ve volbách, dostal jsi, mám pocit, 18 tisíc preferenčních hlasů. Celý národ věděl, jaký majetek vlastníš, jaké daně platíš, zaměstnáváš zhruba 30 tisíc lidí. Rozhodni se teď hned, zda budeš dál ministrem financí a vzdáš se svého majetku, nebo ne, a tvoje firmy budou okamžitě - okamžitě - okamžitě - vyloučeny z možnosti soutěžit o veřejné zakázky a nebudou mít možnost požádat o dotace. Nebudou moci soutěžit o veřejné zakázky, kde jediným kritériem je cena, je výsledná cena soutěže. Nebudou moci požádat o dotace, které dostávají všichni zemědělci v celé Evropě bez ohledu na to, kdo tyto zemědělské firmy vlastní.

Nepřipadá vám absurdní a v rozporu s pravidly Evropské unie přijmout zákon, který vyloučí firmy, které zaměstnávají tisíce lidí, platí daně v České republice, z možnosti požádat a získat dotace?

V průběhu této diskuse bylo několikrát zmiňováno, že se tento zákaz netýká takzvaných nárokových dotací. Ale náš právní řád nezná pojem nárokové a nenárokové dotace. A navíc většina právních výkladů včetně toho z Parlamentního institutu, který samozřejmě není žádné dogma a je to jejich názor, tak říká, že výklad může dát jedině soud. Jedině soud! A žádný judikát a precedens na to v současné době není.

Dámy a pánové, když už řešíme zákon pro jednoho člověka a pro jednu firmu, tak mi dovolte pár slov k dotacím.

Pan Babiš a jeho firmy jsou neustále obviňovány, i tady některými kolegy, že žijí z dotací, že dotace jsou vyšší než placené daně, že firmy drží obchod se státem a podobné nesmysly. Realita je ale jiná. Každý český zemědělec, a to lze ověřit, kdyby tady mezi námi seděl pan ministr zemědělství, tak by nám to určitě potvrdil, má stejnou dotaci z Evropské unie na hektar, což je zhruba 5 500 korun na jeden hektar, pro všechny stejně. Agrofert má celkem 110 tisíc hektarů v nájmu a zhruba 20 tisíc hektarů ve vlastnictví, to znamená, že z této takzvané nárokové dotace zaplatí vlastníkům půdy více než polovinu této částky na nájemném. Ročně takto platí firmy skupiny Agrofert zhruba 350 mil. korun za nájem pozemků majitelům.

Stále také slyšíme, že Agrofert v posledních letech významně navýšil čerpání dotací v souvislosti s angažmá pana Babiše ve vládě. Kdo by měl zájem, ať nezdržujeme ostatní, mám tady přesná čísla, kdo by opravdu potom chtěl argumentovat tímto argumentem, tak bych se s ním moc rád podělil o konkrétní čísla, nicméně je to pravda. Růst dotací pro Agrofert existuje a má dva důvody. Za prvé roste výměra obhospodařované půdy plochy hektarů, to znamená, že když hospodařím na větší ploše než v minulosti, tak logicky dostávám více peněz na hektar. Druhý důvod je, že v posledních letech byly realizovány ekologické investice zejména v některých chemičkách, které byly schváleny minulými vládami na základě požadavku Evropské unie z hlediska požadavku na životní prostředí a ekologii.

Další dotace, na které dle tohoto zákona společnosti vlastněné panem Babišem ztratí nárok, jsou investiční dotace pro zemědělce a zpracovatele na rozvoj nových technologií a kapacit, zejména v živočišné výrobě, kde vznikají nová pracovní místa.

Ještě mi dovolte na závěr pár konkrétních čísel k dotacím a placení daní koncernem Agrofert. Za deset let od roku 2006 do roku 2015 zaplatil Agrofert, nebo jeho firmy na dani z příjmu právnických osob do státního rozpočtu částku 5 mld. 730 mil. 880 tis. a na dotacích z rozpočtu České republiky dostaly společnosti částku 2 mld. 270 mil. Z rozpočtu Evropské unie dostaly tyto společnosti částku 4,6 mld. a v České republice celkem odvedly společnosti Agrofertu do státního rozpočtu na daních z příjmu a zdravotním a sociálním pojištění za deset let částku ve výši 22,8 mld. korun. Toto jsou pouze suchá čísla, ale prosím, až budeme zase příště diskutovat v médiích, jak je to s dotacemi a kdo na úkor koho žije, abychom používali opravdu relevantní a ověřená čísla.

Závěrem mi dovolte poslední větu, vyjádřit názor, že tento zákon, a je to většinový názor našeho poslaneckého klubu, ať už je to verze senátní nebo sněmovní, je z našeho pohledu protiústavní, v rozporu s Listinou základních práv a svobod a v neposlední řadě také, jak už jsem uvedl například u dotací, i v rozporu s pravidly společné zemědělské politiky Evropské unie. Tolik z mé strany pár poznámek k tomuto návrhu zákona.

Děkuji za pozornost.