Všichni tvrdili, že ho podporují. Ne všichni se ale skutečně radovali, že veřejnými budou smlouvy uzavírané státem, samosprávami nebo veřejnoprávními institucemi a že bez zveřejnění prostě platit nebudou. Aněkteří zkrátka i přes veřejné proklamace tak nějak pořád věřili, že neprojde. Fakt, že registr smluv prošel, překvapil nakonec i mě, jeho předkladatele. Účinnost zákona se blíží a s ním bude narůstat i frekvence útoků na něj. Už máme první tři vlaštovky.

Ohrožení konkurenceschopnosti

Nejdříve začal bojovat o vynětí z působnosti schváleného zákona Budvar. Národní podnik, který je ze sta procent veřejně vlastněn. Argumentuje tím, že by ho zveřejňování smluv, což už mimochodem musí podle zákona o svobodném přístupu k informacím dělat dnes, zničilo, zbavilo konkurenceschopnosti na trhu a prý by přišel o miliardu. O tom, zda se zákon bude vztahovat i na Budvar, se diskutovalo rok. A výsledkem bylo doplnění ustanovení, které umožňuje naprostou ochranu obchodního tajemství. Ohrožení Budvaru registrem smluv sice nevidím, dovedu si však představit, že s ohledem na konkurenty na trhu a vzhledem k tomu, že jako jeden z pivovarů neplní žádnou veřejnou funkci, se pro jeho vynětí sněmovna rozhodne.

Druhá vlaštovka se objevila v minulém týdnu, kdy se ozval generální ředitel České televize, který nasadil kalibr silnější – Čechy připraví registr smluv o přenosy biatlonu! Jsem fanoušek biatlonu a už kvůli sobě bych něco takového nikdy nedopustil. Prý nemohou zveřejnit cenu, za kterou nakoupila Česká televize vysílací práva. Nesmysl! Tyto informace jsou už dnes podle zákona o svobodném přístupu k informacím přece veřejné! Ostatně by pan ředitel mohl vědět, že navíc může využít výjimky v zákoně, podle které se nezveřejňují smlouvy, jejichž plnění je prováděno převážně mimo území ČR. Jeho argument tak sice zvedne emoce, právně ale stojí na vodě.

Dealeři před operačním sálem

Nejsilnější kalibr ale předvedl v úterním vydání MF DNES ředitel FN Motol Miloslav Ludvík: registr smluv prý může dokonce mnohé pacienty připravit o život! Třeba v případě probíhající operace – náhle potřebné léky by podle něj mohli lékaři použít až po zveřejnění smlouvy o jejich nákupu v registru smluv. Jenže: zveřejnění smlouvy je až poslední krok po jejím dojednání, sepsání a oboustranném dojednání. Opravdu nám chce pan ředitel Ludvík namluvit, že před operačním sálem dnes stojí zástupci farmaceutických firem s léky a čekají, až operatér podepíše smlouvu a pak teprve lék převezme? Troufám si tvrdit, že smlouvy se na sálech neuzavírají, a tudíž se při operaci ani nemusejí zveřejňovat. Důvod k odporu vůči registru smluv proto vidím někde jinde.

Čekám ještě mnoho návrhů na vynětí toho či onoho subjektu z povinnosti smlouvy zveřejňovat. Některé případy mohou být i opodstatněné. Tyto tři, které jsem zmínil, mezi ně ale rozhodně nepatří.

Jan Farský, poslanec