Všichni tvrdili, že ho podporují. Ne všichni se ale skutečně radovali, že veřejnými budou smlouvy uzavírané státem, samosprávami nebo veřejnoprávními institucemi a že bez zveřejnění prostě platit nebudou. Aněkteří zkrátka i přes veřejné proklamace tak nějak pořád věřili, že neprojde. Fakt, že registr smluv prošel, překvapil nakonec i mě, jeho předkladatele. Účinnost zákona se blíží a s ním bude narůstat i frekvence útoků na něj. Už máme první tři vlaštovky.

Ohrožení konkurenceschopnosti

Nejdříve začal bojovat o vynětí z působnosti schváleného zákona Budvar. Národní podnik, který je ze sta procent veřejně vlastněn. Argumentuje tím, že by ho zveřejňování smluv, což už mimochodem musí podle zákona o svobodném přístupu k informacím dělat dnes, zničilo, zbavilo konkurenceschopnosti na trhu a prý by přišel o miliardu. O tom, zda se zákon bude vztahovat i na Budvar, se diskutovalo rok. A výsledkem bylo doplnění ustanovení, které umožňuje naprostou ochranu obchodního tajemství. Ohrožení Budvaru registrem smluv sice nevidím, dovedu si však představit, že s ohledem na konkurenty na trhu a vzhledem k tomu, že jako jeden z pivovarů neplní žádnou veřejnou funkci, se pro jeho vynětí sněmovna rozhodne.

Druhá vlaštovka se objevila v minulém týdnu, kdy se ozval generální ředitel České televize, který nasadil kalibr silnější – Čechy připraví registr smluv o přenosy biatlonu! Jsem fanoušek biatlonu a už kvůli sobě bych něco takového nikdy nedopustil. Prý nemohou zveřejnit cenu, za kterou nakoupila Česká televize vysílací práva. Nesmysl! Tyto informace jsou už dnes podle zákona o svobodném přístupu k informacím přece veřejné! Ostatně by pan ředitel mohl vědět, že navíc může využít výjimky v zákoně, podle které se nezveřejňují smlouvy, jejichž plnění je prováděno převážně mimo území ČR. Jeho argument tak sice zvedne emoce, právně ale stojí na vodě.