Já tomu rozumím, já myslím, že bych ho měl. Já jsem právě chtěl reagovat na pana Votavu věcně, ale asi to mohu spojit. Takže začnu reakcí na pana Votavu. Já jsem chtěl říct, že my samozřejmě vnímáme rozdíl v tom způsobu projednání, na druhou stranu nám jako poslaneckému klubu nezbylo než reagovat na to, jaký ten jednací řád je dnes. A chtěl bych zdůraznit, že jsme šli přesně v jeho smyslu, tzn. že snižujeme ten celkový schodek. Myslíme si, že smysl toho ustanovení je, aby ve druhém a třetím čtení nedošlo k masivnímu nárůstu toho deficitu, zatímco snižovat ho nám přijde celkem v pořádku, navíc se některé kapitoly, např. správa státního dluhu, opakovaně používají jako takový skrytý zdroj pro reálné navyšování deficitu. Takže reálná praxe v té Sněmovně je trochu složitější než to, co říká litera jednacího řádu. Každopádně navážu tím projevem k rozpočtu samotnému.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, my uznáváme jako Piráti, že ta situace nemá obdoby v dějinách České republiky, že skutečně to, abychom měli v půlce roku deficit 200 mld., nic takového tady nikdy nebylo, to abychom na několik měsíců vypnuli ekonomiku, to tady nikdy nebylo. My souhlasíme s tím, že cesta - a zdůrazňuji slovo jednorázového - schodku je správná. Z toho důvodu jsme také žádným způsobem neblokovali projednání toho rozpočtu. Vnímáme, že vládní rozpočtová rezerva nyní je prakticky vyčerpaná, vnímáme, že obce potřebují dostat ty miliardy, na které mají nárok ze zákona a na které zbývá vyhradit rozpočtovou kapitolu, vnímáme, že je tam celá řada kapitol třeba určených na investice pro obce, které je potřeba realizovat co nejrychleji, a kdyby se to zase zdrželo, tak to bude mít řadu negativních dopadů a hrozí, že se to třeba do konce roku nestihne vůbec vyčerpat.

Stejně tak jsme volali po tom, aby vláda nezapomínala na skupiny lidí, na které podle nás trochu pozapomněla. Podařilo se nám vyjednat kompenzační bonus pro část dohodářů, konkrétně pro ty, které odváděli pojistné. Bohužel se nám nepodařilo vyjednat kompenzační bonus pro lidi, co mají souběh OSVČ a malého pracovního úvazku, to je teď skupina, co mě bombarduje e-maily a cítí se zcela oprávněně vynechaná. Prostě podle nás vláda tu čáru pomoci nakreslila příliš nízko a je spousta lidí, kteří třeba dělají na malou pracovní smlouvu pro své bytové družstvo nebo pro společenství vlastníků jednotek a berou tam jednotky tisíc a kvůli těm pár tisícovkám přijdou o kompenzační bonus za své živnostenské povolání. Stejně tak nás mrzí, že osoby bez zdanitelných příjmů nedostaly stejné odpuštění zdravotního pojištění jako živnostníci, protože je to prostě podle nás nespravedlivé a je to byrokracie navíc. Ti lidé, aby dosáhli na podporu, si musí zřídit živnostenský list, což samo o sobě nedává smysl. Takže to byla druhá věc, co jsme po vládě chtěli, pomoci těm, na které pozapomněla. U dohodářů se to aspoň zčásti podařilo, doufám, že v pátek to hladce projde.

A stejně tak jsme apelovali na vládu, aby byla ta pomoc co nejrychlejší. Bohužel úvěrové programy skončily fiaskem, reálně COVID-1, COVID-2 byl takovým způsobem přetížený, že se úřadům nebo té bance, co to administrovala, nedařilo ani informovat uchazeče o tom, že ty úvěry nedostanou. A COVID-3 přišel bohužel tak pozdě, že většina firem už si mezitím pořídila standardní komerční úvěr nebo bohužel zkrachovali.

A stejně tak jsme apelovali na to, aby se stát připravil na dlouhodobý boj s tou nemocí, kde my považujeme za základní strategický prvek masivní testování výskytu nemoci. Chceme, aby stát měl skutečně infrastrukturu na 30 tis. testů za den, abychom byli schopni testovat v místech lokálních ohnisek, teď je to velmi aktuální v Karviné. Chtěli jsme i to, aby školství bylo připravené na to, kdyby bylo opět nutné připravit on line výuku, aby ta metodická podpora vůbec existovala, aby byla na nějaké úrovni. Ministerstvo školství podle nás bohužel v té první vlně dost silně zaspalo a je potřeba to co nejrychleji napravit. Tolik k tomu, kde se relativně shodujeme s vládou, spíš upozorňujeme na to, co pozapomněla, jak apeluje často pan premiér, abychom byli na jedné lodi.

S čím se ovšem ztotožnit nemůžeme, je, že ve chvíli, kdy vláda žádá o rekordních 500 mld. schodek státního rozpočtu a žádá nás, abychom jí ho schválili, tak není ochotná šetřit vůbec nikde, prostě ani miliardu, ani 100 mil., prostě ani korunu. Nikde není vláda ochotná ušetřit na svém provozu. My nesouhlasíme s tím, že je adekvátní reakce státu na takovouhle bezprecedentní krizi, aby řekl - všechny výdaje státu, co stát kde dělá, jsou tak efektivní, že je musíme teďka udělat. My souhlasíme s tím, že je potřeba co nejvíc pomoct firmám a lidem, my se hlásíme k těm pozměňovacím návrhům, které jsme podávali, byť je potřeba říct, že samozřejmě kdyby některé z nich prošly, tak třeba některé další nepodáme, ono se o nich nehlasovalo najednou. Takže argumentovat prostým součtem těch navrhovaných opatření není úplně fér. Nicméně to, že jsme chtěli větší pomoc pro občany a firmy zasažené krizí ještě neznamená, že bychom říkali, že stát nemá nikde šetřit. A podle nás ty úspory jsou na místě, např. v oblasti marketingových služeb, kde se utrácí milióny za lepší PR úřadů a institucí, které často vůbec žádné PR nepotřebují.