Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády,

já jsem měl tu čest zdůvodňovat svolání této mimořádné schůze minulý týden a tam jsem také vysvětlil klíčové důvody, které nás, Občanskou demokratickou stranu, vedli k tomu, že jsme společně s klubem Pirátů iniciovali svolání mimořádné schůze. Ale protože mezitím uběhl týden, tak bych přece jenom chtěl některé věci připomenout, zdůraznit - věci, které jsou důležité pro Občanskou demokratickou stranu a očekávání, se kterými do té dnešní diskuse vlastně jdeme.

Na úvod musím říct, že sice rozumím tomu, co tady říkal pan předseda Pirátů Ivan Bartoš, že děkoval ministrům, kteří tu jsou, že tu vůbec jsou a tak dále. Není to úplná samozřejmost v této Poslanecké sněmovně. Ale já bych to přece jen spíš otočil. Ona by to totiž měla být samozřejmost a u tak závažné věci, jako je inventura, hodnocení toho, co se České republice při řešení pandemie povedlo a co se nepovedlo, co nás čeká, jak jsme připraveni ekonomicky, po zdravotnické stránce, jak jsme se vyrovnali s tím, co tady bylo a jak jsme připraveni na to, co přijde. U tak závažné věci by tady měla být většina členů vlády v čele s premiérem. A prostě tu nejsou a to já považuji za něco, co je prostě špatné a na co bychom si neměli zvykat, protože vláda je odpovědná Poslanecké sněmovně, má se tady zpovídat ne opozici, ale nám poslancům jako celku, a tedy i občanům. Je to přirozený prostor, kde debata musí probíhat. A při vší úctě ke členům vlády, kteří dnes přišli, při vší úctě k vám je to ze strany vlády neúcta k Poslanecké sněmovně. Nemohu k tomu říct nic jiného. Ale dobře, není tu většina vlády, není tu premiér, nepovažuje debatu za důležitou, není to poprvé. Je to prostě tak. My si na to nezvykneme, my se s tím nesmíříme, ale pro tuto chvíli mi nezbývá nic jiného, než to nějakým způsobem vzít na vědomí.

Minule jsem říkal, a znovu to dnes opakuji, protože to pokládám za důležité, že Občanská demokratická strana neočekává od této schůze, nechceme být ti, kteří se hlavně věnují minulosti a kritice vlády. Těch věcí, které bychom mohli kritizovat - chaotická rozhodování, zmatek, to všechno - je dost, ale my se chceme zaměřit na klíčové věci. Chceme provést určitou inventuru, ale hlavně se chceme bavit, co bude dál, jak jsme připraveni na případnou druhou vlnu, jak jsme připraveni jako Česká republika na ekonomické problémy, které přijdou, jak jsme připraveni na budoucnost, protože určitě nelze navázat tam, kde vláda svým způsobem vládnutí před koronavirovou krizí skončila. Takže smyslem této schůze pro nás je ve chvíli, kdy jsme si oddechli, kdy se vracíme k normálnímu životu, provést určitou revizi toho, co se povedlo, co se nepovedlo a jak jsme připraveni na budoucí vývoj. Před námi stojí tři velké úkoly, o kterých tady musíme mluvit a o kterých chceme mluvit.

Ten první, připomenul jsem ho minule, dnes se k němu vrátím jenom krátce - musíme se naučit s kononavirem žít. Říkají nám to epidemiologové, říkají nám to zdravotníci, virus nezmizí, v nějaké podobě tu je, nejenom u nás, ale samozřejmě i v jiných zemích. Zvládli jsme první vlnu, poradili jsme si s pandemií, ale teď se musíme naučit s koronavirem žít, a to mimo jiné znamená, že musíme být připraveni i na ty horší scénáře, které si nikdo nepřejeme, které nikdo nechceme, ale které jako odpovědní politici nemůžeme úplně vyloučit. A pokud přijde nějaká druhá vlna, tak nemůžeme udělat to, co jsme udělali při první vlně. A říkám schválně udělali, protože jsme to udělali společně, my jsme podpořili restriktivní opatření vlády v první fázi, my jsme řekli ano, vypnutí republiky v této chvíli je v pořádku a podpořili jsme to zcela jednoznačně. Ale kdybychom to udělali podruhé, dámy a pánové, po tom všem, co víme a jak jsme se mohli připravit na případnou druhou vlnu pandemie, tak už by to byla velká chyba. Není prostě už podruhé možné vypnout celou republiku. A abychom ji příště nemuseli vypnout, tak musíme udělat určité kroky, které podle nás zatím nejsou přesvědčivě vykonány. Jeden z nich je to, o čem se pořád mluví, a to, co všichni skloňují, a to je chytrá karanténa. Jak ta chytrá karanténa funguje? Jak je opravdu účinná? Máme data? Víme to? A co se děje s těmi daty, která jsou nezbytná pro chytrou karanténu? Kdo s nimi pracuje? Jak jsou zabezpečena? Jsou to údaje o občanech - jak se s nimi pracuje? Víme to? A ptám se všech. Ptám se i vládních poslanců. Podle mě to nevíme, protože to prostě veřejně zatím není dostatečně debatováno. A když si z veřejných zdrojů přečtu fakta, která nikdo z vlády nerozporoval, a to je třeba to, jak funguje eRouška, jeden ze základních, důležitých, podstatných, klíčových, jak slyšíme, komponentů chytré karantény, tak vidíme, že pravděpodobně nefunguje, jestliže prostě 20 % lidí, kteří vlastní mobilní telefony, se aplikace dostatečným způsobem nezobrazuje, respektive se vypíná a není funkční. To neznamená, že jsme připraveni na případnou druhou vlnu. Pokud je to jinak, budu rád, když nám to tady vláda vysvětlí, ale zatím jsme se takového vysvětlení nedočkali.

A znovu opakuji. Není možné, to je náš společný úkol, u případné druhé vlny znovu vypnout Českou republiku. Byla by to obrovská chyba.

Druhý velký úkol, který tady před námi, je pomoci těm, kteří byli ekonomicky postiženi. A já znovu připomínám to, co asi víte, ale co si ne dobře všichni uvědomují. Ti lidé nebyli postiženi pandemií jako takovou, je nezasáhl virus, je zasáhlo rozhodnutí státu, rozhodnutí vlády o tom, že se část ekonomiky vypne. A odtud vzniká povinnost státu těmto lidem tyto škody nahradit, těmto lidem pomoct, těmto lidem umožnit přežít. A já jsem rád, říkám to bez jakékoliv ironie, říkám to z přesvědčení, jsem rád, že vláda přijala řadu receptů, se kterými přišla Občanská demokratická strana a další opoziční strany, považuji to za užitečné, samozřejmě je mi líto, že něco přišlo pozdě a něco v podobě, která se pak musela opravovat a přitom šlo o čas, ale pánbůh zaplať za to, řada opatření nějakým způsobem funguje. Ale teď je právě ta chvíle, kdy se musíme podívat na to, která opatření jsou účinná, dobře provedená, nebyrokratická, která přivedla peníze k lidem a kde to je prostě jinak. Tady bych chtěl říct, že očekáváme hodně od práce komise, která byla včera na náš návrh odsouhlasena ostatními politickými stranami. Za to vám všem děkuji, protože komise se může velmi detailně zabývat tím, jak pomoc fungovala, kde byla účinná, kde nefungovala a co je potřeba do budoucna zlepšit. Nejde o žádnou virtuální realitu, nejde jenom o nějaká čísla, já tady nepovedu diskusi o tom, jestli se už vyplatilo 30 mld., nebo je to 35 mld., nebo to zítra bude 40 mld. To je samozřejmě důležité.

Ale jde o to, jestli se ty peníze, a není jich málo, dostaly k těm lidem, kteří je opravdu potřebují, kteří bez nich nepřežijí, kteří bez nich nezachrání svoje řemeslo, svoje služby, svou firmu, svoje zaměstnance, jestli tohle všechno skutečně fungovalo, bylo to nastaveno dobře a jestli jim to pomáhá.

A zase, dámy a pánové, toto není nějaká debata o minulosti. Ekonomické problémy na řadu lidí dopadají v těchto týdnech, v těchto měsících. A věříme-li těm prognózám, které nejsou úplně příznivé, tak řada lidí se s těmi ekonomickými problémy teprve v krátké době potká. A o to je důležitější, abychom si byli jisti, že ta ekonomická pomoc je dobře nastavená a že jsme využili všech nástrojů, které jako stát máme k tomu, abychom ty lidi zachránili, abychom jim opravdu pomohli.

S tím souvisí také samozřejmě ta debata o zdravotnických pomůckách, o ochranných prostředcích a další související věci. Jednak se nelze smířit s tím, opravdu nelze, že jedno ministerstvo nakupuje šestkrát dráž než druhé totéž prakticky ve stejném čase. To prostě nejde, protože my tady nemáme nějaké resorty jako ostrovy, které jsou samostatné a cosi si dělají a pak se z toho samy zodpovídají. Ta ministerstva dohromady vytvářejí stát, dohromady vytvářejí vládu. A prostě nemůže jedna ruka nakupovat šestkrát dráž než druhá. To prostě všichni chápeme. A k tomu je potřeba se vrátit a to je potřeba řešit.