Přeji všem dobré ráno. Jsem rád, že jsem se dočkal po čase, kdy můžu využít přednostního práva a vystoupit k projednávanému zákonu.
Vážené kolegyně, kolegové, chtěl bych se dnes v rámci závěrečného třetího čtení vládní novely zákona o důchodovém pojištění podívat na problematiku důchodů, našeho důchodového systému a důchodové reformy z trochu jiné perspektivy než obvykle, i proto, abych pouze neopakoval argumenty, které zde už zazněly a které jsou notoricky známé. Ale pro pořádek na úvod zopakuji, že hnutí SPD nikdy nepodpoří jakékoliv zvyšování hranice věku odchodu do důchodu ani zavedení přepočítávacího mechanismu, který by vedl k budoucímu poklesu důchodů vůči předchozí mzdě našich seniorů. Obojí Fialova vláda předkládá a prosazuje a my s tím nesouhlasíme a nahlas a jasně také říkáme proč. Současně předkládáme alternativy budoucí podoby našeho důchodového systému, způsoby a cesty k posílení jeho příjmové strany bez zvyšování daní a pojistného a další konstruktivní návrhy.
Myslím si, že pro nás je důležité využít tohoto času k tomu, abychom veřejnosti, společnosti, představili i jiné možnosti, jiné varianty důchodového systému. Ostatně téměř dva roky se pravidelně účastníme příslušných jednání s panem ministrem Jurečkou a jeho týmem, kde své výhrady, návrhy a postoje otevřeně prezentujeme. Já mu tímto za to děkuji. To, že nesouhlasíme se dvěma důležitými parametry vládního návrhu v žádném případě neznamená, že se vzdáváme odpovědnosti nebo zájmu podílet se na skutečné důchodové reformě. Naopak. Jsme k tomu vždy připraveni v zájmu českých občanů, současných i budoucích důchodců a v zájmu zdravého vývoje našich veřejných financí, a to je velmi důležité říct.
K vládní předloze předkládáme i řadu pozměňovacích návrhů, které jasně deklarují, že o podobě vývoje našeho důchodového systému máme zcela konkrétní představy, ať už jde o jeho parametrickou, finanční a ekonomickou stránku, tak i o představu o reformě celého ekonomického a společenského prostředí, ve kterém náš důchodový systém existuje. A musíme si říct, že jsou to spojené nádoby.
Tam klademe stěžejní důraz na provádění silné robustní, všestranné a systémové prorodinné politiky. To je prostě naprostý základ.
Kolegyně a kolegové, důchodové systémy můžeme pro zjednodušení rozdělit na kapitálové a fondové. Kapitálový systém hromadí aktiva uložená do finančních produktů. Jejich prostřednictvím se člověk stává spoluvlastníkem dluhopisů nebo akcií. Vyměřený důchod pak znamená postupný prodej těchto aktiv. Z pohledu fondu v rutinním, tedy vyváženém stavu celý proces funguje tak, že plátci do fondu poskytují de facto peníze na okamžitou výplatu těm, kteří už jsou ve fázi čerpání.
Fondy vytvořený kapitál by měl rovněž zajišťovat zhodnocování aktiv ke krytí inflace a růstu mezd.
Tento systém je zároveň spojen s ohromnými riziky, s turbulencemi na finančním trhu, s vyváděním aktiv vlastníky fondu a s oslabováním průběžného státního pilíře a tak podobně.
Prospěje České republice vítězství Donalda Trumpa?Anketa
Průběžný důchodový systém má několik podtypů, ale to teď ponechme stranou. Tento systém pracuje na zcela odlišném principu zhodnocení vkladů než systém kapitálový. Vklad do tohoto systému se rozděluje na dvě složky: za prvé oddělením části výnosu své výdělečné aktivity ve prospěch populace důchodu - tedy my, co aktivně pracujeme, platíme na to, aby dnešní důchodci mohli mít důchod; za druhé výchova nové generace, která se bude stejným způsobem dělit s námi. A toto právě ten druhý bod podle mého názoru ta důchodová reforma, která je nám dnes předkládána, neobsahuje, anebo jen velmi málo, takže nemůže zajistit tu výchovu nové generace.
Princip hodnocení je založen na předpokladu, že budoucí generace tvoří více zdrojů, takže poměr zdrojů vytvořených novou generací k vytvořeným zdrojům generace předchozí je právě onen zhodnocovací poměr. V reálných číslech se prostředky nezhodnocují formou zvýšení hodnoty odloženého kapitálu jako ve fondovém systému, ale růstem reálných mezd a růstem populace, tedy porodnosti. Vzhledem k principu fungování průběžného důchodového systému je dle mého názoru fatální chybou, že obě složky nutné k jeho fungování v něm v České republice nemají totožné a rovnocenné postavení. Zatímco první složka, řekněme pojistná, je zdůrazňována stále; druhá složka, tedy výchova dětí, je u nás zcela opomíjená a zásluhovost je v tomto ohledu minimální, respektive spíše žádná, nebo záporná.
Já zopakuju ještě jednou tu tezi, která je základní tezí pro každý průběžný důchodový systém na světě. Pokud se nebudou rodit děti, noví plátci, žádný průběžný důchodový systém na světě nemůže být funkční a nemůže fungovat. Většina dosavadních vládních reprezentací k průběžnému důchodovému systému přistupovala stejným způsobem jako ke kapitálovému systému, a tím jej zásadně deformovala. I tato vláda má plná ústa podpory rodin a dětí, ale realita je naprosto opačná. Jedno její rozhodnutí za druhým má na rodiny s dětmi negativní dopady.
Jak uvádí matematik a statistik Pavel Rusý, daňové zvýhodnění na dítě kleslo ze 4 % hrubé mzdy v roce 2002 na pouhé 3,3 % hrubé mzdy v letošním roce, tedy dokonce pod úroveň roku 2010. Rodičovský příspěvek klesá ze 7,8násobku hrubé mzdy v roce 2021 na její 6,9násobek v roce 2023. Ani jeho částečné zvýšení, navíc také jenom pro někoho, pro rok 2024 na 7,6násobek hrubé mzdy nedorovnalo toto snížení. S ohledem na růst nominálních mezd lze očekávat další snižování reálné hodnoty rodičovského příspěvku.
Dalším negativním opatřením ze strany Fialovy vlády je zrušení daňové slevy na náklady za předškolní zařízení, takzvaného školkovného. Proti pracujícím rodinám směřuje i zrušení daňového odpočtu na manželku v domácnosti od tří let věku dítěte. Ani zrušení daňové slevy na studenta není zrovna opatření ve prospěch rodin s dětmi. Mimochodem a pro představu, v součtu kvůli zrušení nebo omezení těchto prorodinných slev přišla rodina s dítětem do tří let o 44 000 korun čistého ročně.
Rovněž vládní změny v nastavení dohod o provedení práce postihnou nejvíce částečné přivýdělky rodičů s dětmi. Vláda i v oblasti takzvané reformy důchodového systému zvolila řešení, které nejvíce dopadne opět na rodiče s dětmi. Kombinací nového výpočtu důchodů a převážného nahrazení výchovného takzvaným rodinným vyměřovacím základem dojde k největšímu poklesu reálné hodnoty vyměřeného důchodu u matek dvou dětí se středními příjmy. Jedná se o pokles až o 13 %, zatímco u bezdětných seniorů půjde o pokles 8 %. Tato vládní politika se samozřejmě až hrozivě promítá do aktuálního strmého propadu porodnosti.
Nevím, jestli to víte, ale za poslední dva roky každý rok se nenarodilo 10 000 dětí. O 10 000 dětí je snížena natalita v České republice. Každý rok za poslední dva roky. Podstatný je zejména dramatický pokles plodnosti po delším období jejího růstu, mluvil tady o tom v interpelacích můj kolega pan doktor Zlínský. Tento pokles je dokonce významnější než v devadesátých letech minulého století. Nyní je tento pokles mnohem prudší, ačkoliv není navázán na takovou společenskou změnu, která by mohla vést k doplnění populace později.
Roste i podíl umělých přerušení těhotenství na počtu zahájených těhotenství. Tento ukazatel zobrazuje, kolik ze zahájených těhotenství skončí zákrokem, jímž je těhotenství uměle ukončeno. Je to tedy indikátorem rozhodování žen o tom, zda si počaté dítě ponechají a donosí, anebo zda dají přednost umělému ukončení těhotenství. Nejde tedy o fyziologický konec těhotenství, ale ukončení vědomým rozhodnutím ženy. Tento podíl od roku 2021 setrvale významně roste z 12 na prozatímních 15 %. Je třeba uvést, že jde o nejdramatičtější změnu tohoto ukazatele v celém porevolučním období po roce 1989. To nás nesmí nechat klidnými. V případě, pokud by pokračoval trend z let 2011 až 2021, pak by hodnota tohoto ukazatele byla v roce 2023 cirka necelých 11 %. Promítnuto do absolutních čísel: jen v roce 2023 se pro umělé přerušení těhotenství rozhodlo o 3 422 žen více, než by odpovídalo dosavadním trendům.
Je třeba zdůraznit, že zde nedominuje pouze vliv inflace, jak by se někdo domníval. V době, kdy u nás byla srovnatelná i vyšší inflace, a to byla léta 1990 až 1993, došlo dokonce k největšímu poklesu tohoto ukazatele. Je pozoruhodné a vypovídající, že zásadní změny trendu úhrnné plodnosti a podílu umělých přerušení těhotenství jsou v jasné časové souvislosti s působením vlády pětikoalice a jejich protirodinnými kroky. Jakákoliv politika libovolné vlády má zásadní dopady na rozhodování lidí a má značný vliv na demografický vývoj. V situaci, kdy vláda svými rozhodnutími de facto trestá pracující rodiče a způsobuje pokles porodnosti, jde jednoznačně o protirodinnou a protipopulační politiku a o vytváření demografického deficitu, tedy o přímé a brutální ohrožování budoucí stability našeho důchodového systému.
Chápeme, jak jsou to spojené nádoby? Jak prorodinná politika, porodnost, natalita jsou důležité pro průběžný důchodový systém? Nedává vůbec smysl a logiku na jedné straně deklarovat snahu o vyvážení výdajů a příjmů důchodového systému zvyšováním věku odchodu do důchodu, a zároveň provozovat takto vyhraněnou protirodinnou politiku. To směřuje zcela proti sobě a nemůže to mít dobrý konec. A taky nebude. Vláda tedy v podstatě řeší demografický problém z přelomu tisíciletí tím, že svou neschopností chápat dopady svých rozhodnutí vytváří nový a ještě závažnější problém do budoucna.
V tomto kontextu byl i zásadně problematický původní koncept takzvaného rodinného vyměřovacího základu s omezením výchovného v prvním vládním návrhu důchodové reformy. Naprosto korektně tady říkám, že oceňuji jeho změnu, ke které možná došlo i na základě věcné a oprávněné kritiky SPD, a že nyní se má tento vyměřovací základ porovnávat i s jeho variantou včetně výchovného a budoucím seniorům bude do důchodu promítnuta a započítána pro ně ta výhodnější alternativa.
Statistik a demograf Pavel Rusý, který se důchodovými systémy dlouhodobě zabývá, provedl zajímavý modelový propočet toho, jaké dopady bude mít takzvaná vládní důchodová reforma na ženu, matku tří dětí, narozenou v roce 1972 s mediánovým příjmem. Tak poslouchejte.
Tato paní má dnes naději na dožití 82 let a tří měsíců. Podle dosavadní úpravy měla jít do důchodu v 65 letech. Reforma navrhuje důchodový věk 65 let a sedm měsíců, a ovšem zatím bez záruky. Tato paní tedy stráví v důchodu jen necelých 17 let přes proklamace vlády od 21,5 letech doby strávené v důchodu. Pokud by to porovnala s tím, jaký důchodový věk očekávala ve svých 40 letech, a to bylo 54 let, její očekávání se zkrátilo o 11,5 roku. Abychom byli spravedliví, drtivou část nárůstu důchodového věku této paní způsobila vláda ODS, TOP 09 a Věcí veřejných.
Co dnes předkládaná vládní reforma provede s výší důchodu této paní? Budeme-li počítat s dnešní úrovní cen a mezd a s oním mediánovým příjmem a s dnešním modelem výpočtu důchodu, vychází nám důchod ve výši 20 869 korun. Pokud by prošla vládní důchodová reforma, bude mít tato paní důchod 18 535 korun, tedy o 11,2 % nižší, než by měla dle současných pravidel, a do důchodu půjde o sedm měsíců později. Přijde tedy o sedm důchodů v původní plné výši, tedy o celkem 146 083 korun. Jelikož má dle očekávaného dožití pobírat důchod do 82 let a tří měsíců, tedy 16 let a osm měsíců, přijde krácením důchodu o dalších 466 800 korun, celkově bude po takzvané vládní reformě na důchodu čerpat o 612 883 korun méně, než by čerpala nyní. Ze svého příjmu v o osm měsíců prodloužené pracovní povinnosti přitom státu odvede včetně odvodů zaměstnavatele 72 210 korun jen na sociálním pojištění, k tomu daně a zdravotní pojištění, což bude podle mého názoru naprosto srovnatelná částka. Celkem tedy 140 000 korun. Pro státní rozpočet, bude tedy tato paní Jana znamenat zvýšený příjmem příjem o 140 000 korun a úsporu nákladů o 613 000 korun. Celkově tedy vylepší bilanci státního rozpočtu o tři čtvrtě milionu korun. A to je prosím jeden člověk s mediánovým příjmem.
Toto je tedy ona vládní v uvozovkách prorodinná politika a podpora pracujících rodičů. Toto bude realita a skutečný výsledek vládní takzvané důchodové reformy. Současná vláda deklaruje snížení důchodů, zvýšení odvodů a daní a prodlužování věku odchodu do důchodu jako jediné možnosti, jak zajistit do budoucna udržitelné důchody. Podle mě to tak není. Alespoň rámcově nastíním, abych nemluvil příliš dlouho, jiné nástroje a možnosti, co můžeme a máme v důchodové oblasti dělat. Zároveň jde o dlouhodobé koncepty SPD v oblastech důchodové a rodinné politiky.
Tak co je to konkrétně? Investice do školek a do míst v nich. Každé takové místo vygeneruje až 20 000 korun měsíčně na pojistném, dani z příjmu a dani z přidané hodnoty odvedených rodičem takto uvolněných do pracovního procesu. Pane předsedající...
Vážené kolegyně, kolegové, mnoho z nás se již blíží důchodovému věku, tak poslouchejte, co všechno nedostanete.
Tyto peníze tedy uživí jednoho důchodce. Dále. Omezení nadužívání odkladů nástupu do povinné školní docházky včetně varianty zrušení deváté třídy. Experti zde odhadují přínos ve formě zvýšení HDP o přibližně 2,5 procentního bodu, což je přesně kumulovaný efekt vládou navrženého prodlužování věku odchodu do důchodu a snižování budoucích důchodů. Dále ekonomická motivace k delšímu dobrovolnému zapojení seniorů do výdělečného procesu místo zvyšování věku odchodu do důchodu paušálně, tedy ekonomické řízení reálného důchodového věku. To SPD navrhuje dlouhodobě. Jde o daňové a pojistné úlevy pracujícím důchodcům a o možnost zastropovaného přivýdělku i pro příjemce předčasných důchodů a výrazné zvýšení důchodu za každý rok odpracovaný navíc.
Dále. Odstranění nadmíry exekucí a insolvencí podporujících šedou ekonomiku. Ti lidé prostě nechtějí být oficiálně zaměstnaní, protože by neměli vůbec nic. Tedy přesun lidí z šedé ekonomiky mezi osoby, které platí řádně daně a pojistné. Dále zvýšení zásluhovosti v závislosti na počtu vychovaných dětí. Dále řešení takzvaných náročných profesí čistě pomocí zaměstnaneckých penzijních fondů v kombinaci s takzvaným předdůchodem. To velmi dobře funguje v řadě evropských zemí. A bylo by to skutečně reformní řešení. Neříkám, ať to spustíme od zítřka, ale je to zcela legitimní alternativa do budoucna, pokud by byla precizně připravena. Současná vládní důchodová reforma opravdu není reformou, ale kombinací nejrůznějších restriktivních opatření namířených hlavně proti pracujícím rodičům.
Vláda řeší následky kriticky nízké plodnosti v letech 1995 až 2005 tím, že nejen sníží důchody těm, kteří děti v této době měli a průběžný systém zachránili, ale dokonce jim je sníží výrazně více než těm, kdo je neměli. Vláda lidem s mírnou nadsázkou říká toto: Chcete-li se mít v produktivním věku a v důchodu dobře, tak nemějte děti, uspořené peníze investujte na finančním trhu a v důchodu budete mít stejný důchod jako rodiče, kterým již na investice nezbylo, a k tomu ještě druhý důchod ze svých investic.
Pracujícím rodičům dětí, kteří se blíží k důchodovému věku, tato vláda vyslala rovněž nepřehlédnutelný vzkaz nebo v řeči této vlády signál: Děkujeme vám za to, že jste měli děti a že jste zachránili průběžný důchodový systém před kolapsem, a proto budete muset za odměnu pracovat déle a pak budete mít i nižší důchod. Vaše děti pak obereme ještě více. Vaše vláda.
Matením lidí je i vládní tvrzení na obhajobu snižování nově vyměřovaných důchodů od roku 2026. Je to prezentováno jako zpomalení růstu důchodů. Zpomalení růstu důchodů. Nikoliv, tento návrh je skutečně reálným poklesem nově vyměřovaných důchodů, nejen zpomalením jejich růstu. Cíle, aby při uvedení návrhu v život nově vyměřované důchody rostly alespoň nominálně, lze dosáhnout pouze za podmínky, že inflace překoná snížení výměry důchodu.
Ani to ale nic nemění na tom, že reálná hodnota, tedy po očištění o inflaci nově vyměřeného důchodu, bude nižší. Navíc tato změna nejvíce dopadne na osoby, které se příjmově pohybují kolem minimální mzdy, kdy po přechodném období budou jim vyměřené důchody nižší, a teď poslouchejte, až o 10 %. Takže i tato část vládní důchodové reformy část budoucích důchodců nepochybně výrazně a poškodí.
V závěru se vlastně vracím na začátek k tomu, co považuji za nejdůležitější, a to je katastrofální propad porodnosti v České republice. Český statistický úřad zhruba před třemi týdny zveřejnil čísla o porodnosti za první pololetí letošního roku a oproti stejné době je to opět propad o 10 %, ze 46 100 dětí narozených vloni na 41 600 dětí narozených za stejné období letos. Při stejném trendu by to znamenalo, že letos se v České republice narodí 83 000 dětí.
Roku 2021 se jich u nás narodilo 112 000, v roce 2022 ještě 101 000, vloni už jen 91 000. Cítíte, jak každý rok klesáme o 10 000 nenarozených dětí? Jde jednoznačně o nejhlubší propad porodnosti v celé Evropě.
Dámy a pánové, je potřeba si to říct na rovinu - vymíráme. Nechci zde ani představovat propočet a prognózu, kam se dostaneme, pokud by tento trend pokračoval dalších 10 až 20 let. Nechci to říkat nejen proto, že nerad používám vulgarismy, ale jde už doslova o život a o přežití. Uvědomujeme si to? Uvědomuje si to tato vláda? A pokud ano, co proti tomu udělá? Musím z toho, co vím, odpovědět, bohužel, že nic. Naopak její kroky v ekonomické a sociální oblasti jsou vyloženě protirodinné, jak jsem zde před malou chvílí dokladoval. A protirodinná je i důchodová reforma, kterou zde dnes projednáváme v závěrečném čtení.
Zastavme to a pracujme společně na skutečně velké reformě, na reformě, která se nebude týkat pouze důchodového systému, ale všech podstatných oblastí hospodářského a společenského života. Na prvním místě oblasti bydlení a hned potom daňového systému a celého komplexu podoby veřejných služeb. Hnutí SPD má v oblasti prorodinné politiky velmi kvalitní a komplexní program. Máme odborníky a máme vůli to řešit a také změnit. Jsme okamžitě připraveni k práci.
Krátce zmíním ještě dva důležité aspekty, které dle mého názoru do debaty o budoucnosti našeho důchodového systému jednoznačně patří. Jeden je velmi konkrétní a druhý spíše obecný, ale poměrně zásadní.
Za prvé, musíme reformovat a revidovat takzvaný třetí důchodový pilíř, tedy oblast dobrovolného, a to zdůrazňuji, dobrovolného, nikoliv povinného důchodového spoření, respektive penzijního připojištění v penzijních fondech.
Jednak chceme vrátit státní příspěvek na toto spoření lidem v důchodovém věku, kteří si zde zodpovědně šetří na pozdější fázi svého stáří, anebo zde spoří pro své děti či vnuky. Fialova vláda jim škrtem pera státní příspěvek sebrala, což je nehorázné.
Dále chceme zvýšit přímou finanční i nepřímou daňovou podporu penzijního a stavebního spoření a poskytnout ji lidem při jakékoliv měsíční úložce od 100 korun výše, tedy i při měsíční úložce nižší než je 500 korun. To dnes není možné, protože Fialova vláda zvýšila hranici minimální úložky důchodového spoření pro poskytnutí státního příspěvku z 300 na 500 korun měsíčně. Opět jde o naprosto nesmyslné a kontraproduktivní opatření, které poškodí zejména nízkopříjmové pracující občany a nejmladší pracující generaci. Přitom o tyto lidi, o jejich budoucnost, o jejich budoucí důchody a o budoucí podobu jejich pojistné a sociální ochrany by nám mělo jít především. A měli bychom je jednoznačně i motivovat k jejich vlastní aktivitě ohledně zajištění na stáří a pomoci jim v tom. Vláda jde neomylně opět opačným a podle mého názoru opět špatným směrem.
Ale my směřujeme ještě dále, chceme vnést do veřejné diskuse myšlenku založení penzijního fondu, ale pozor, se státní garancí, žádný opt-out, žádné nadnárodní korporace, seniorské cizí fondy, který by byl součástí právě třetího důchodového dobrovolného pilíře. Se státní garancí, aby se lidé nebáli, a tam bychom chtěli směřovat státní podporu tohoto typu spoření na důchod především. Opakuji, jde o třetí dobrovolný pilíř, o státní penzijní fond, o penzijní rezervní fond se státní garancí. Nejde o povinné spoření a o vyvádění peněz občanů z průběžného systému do kapes privátních majitelů zahraničních bank a fondů. Nejde o takzvaný opt-out, který ostře odmítáme. Když se bavíte s jakýmkoliv ekonomem o důchodové reformě, nic jiného je nezajímá, než opt-out. Než opt-out! To je alfa a omega všech ekonomů, nebo většiny ekonomů, kteří chtějí vyvádět naše peníze do nadnárodních fond.
Čili šlo by o státní penzijní fond umožňující českým občanům dobrovolné důchodové spoření a penzijní připojištění na dobu jejich stáří se státem pevně garantovaným výnosem. Bylo by zde například možné využít síť poboček České pošty, ale to už trochu předbíhám, co se týče technického a praktického provedení této myšlenky.
Základní ideou je to, že půjde o státní, státem garantovaný fond, kde nebude existovat sebemenší riziko vyvedení či krádeže peněz občanů a kde dalším vedlejším benefitem bude i to, že stát nebude svými příspěvky k tomuto typu spoření sypat miliardy korun privátním zahraničním subjektům, bankám, spořitelnám či pojišťovnám na jejich provoz, na jejich paláce, na pohádkové platy jejich manažerů a na zvýšení zisků jejich majitelů, které stejně nejsou zdaňovány v České republice.
Mohlo by to být řešení, kterému se říká win-win, vyhrají obě dvě strany, řešení dobré pro Českou republiku, ale také řešení dobré pro její občany. Řešení, které by mohlo významným způsobem restartovat zájem lidí o dobrovolné zajištění na dobu stáří a hlavně posílit jejich důvěru v tento systém.
Mimochodem, v této souvislosti se málo mluví o jednom podstatném aspektu vládní otočky na poslední chvíli, kdy vyřadila více než 100 000 zaměstnanců v náročných profesích z nároku na dřívější odchod do plného a řádného starobního důchodu. O co se jedná? O podstatu politického výměnného obchodu mezi ODS a TOP 09 na jedné straně a lidovci a hnutím STAN na straně druhé. Lidovci slovy Mariana Jurečky z rozhovoru pro deník Právo v minulém týdnu souhlaili s vyškrtnutím těchto lidí z nároku na dřívější odchod do důchodu výměnou za slib, že v blízké budoucnosti vznikne právní úprava, podle které budou těmto zaměstnancům jejich zaměstnavatelé zasílat příspěvek na penzijní spoření právě do takzvaného třetího důchodového pilíře a příspěvek do takzvaného dlouhodobého investičního produktu. Nepůjde tedy o speciální odvod zaměstnavatelů do prvního průběžného pilíře a dřívější odchod těchto lidí do důchodu, jak bylo v návrhu zákona původně, ale o povinné příspěvky zaměstnavatelů do soukromých penzijních fondů a na účty soukromých investičních společností. To je ten opt-out, o kterém jsem před chvílí mluvil. A o pět let déle, než tomu mělo původně být. Kdo je hlavním a jediným vítězem a beneficientem této vládní dohody? No, zkuste hádat. Ani na to nepotřebujeme tři pokusy.
Ještě jedna důležitá věc, kterou bych chtěl zmínit na závěr. Vláda nás tady autoritativně straší tím, že v roce 2060 hrozí deficit takzvaného důchodového účtu v objemu 300 miliard korun ročně. Jako o hotové a neměnné věci hovoří o počtu dětí narozených za 30 let, o stavu rozpočtu ve druhé polovině tohoto století a podobně. Všechno je prý jasně nalajnované. Přitom jde o stejnou vládu, která ještě v prosinci roku 2022 nevěděla, jak vysoká inflace bude v lednu roku 2023. Šíleně je tehdy vývoj inflace zaskočil a překvapil, až z toho museli ve stavu legislativní nouze zákonnou valorizaci důchodů snížit o 50 %. Stejná vláda se pravidelně meziročně sekne o desítky miliard, co se týče odhadu rozpočtového schodku, a stejná vláda opakovaně predikuje meziroční růst HDP, přičemž reálným výsledkem je jeho pokles.
Skutečně někdo chce věřit tomu, že tato vláda naprosto přesně ví, jaká bude sociální a ekonomická realita České republiky za 30 let? Jaká bude v té době inflace, porodnost, nezaměstnanost, jaké budou příjmy státního rozpočtu? Samozřejmě že to neví a neví to nikdo. Hlavně o tom, jaká bude v té době situace v České republice, budeme do velké míry rozhodovat my politici a hlavně naši nástupci. Je to naše práce a máme na to vliv. Budou to naše rozhodnutí, námi schválené zákony, naše kroky v hospodářské politice a v dalších veřejných politikách, které rozhodujícím způsobem spoluurčí, jak a v jaké zemi budou žít naše děti a naši vnuci. Neschovávejme se za nesmyslné prognózy a nevyhýbejme se odpovědnosti. Rozhodnou o tom naše opatření v ekonomické politice. Rozhodne o tom to, zda a jak podpoříme porodnost a pracující rodiny. Rozhodne o tom to, jakým způsobem nastavíme naše školství, aby jeho podoba odpovídala potřebám trhu práce v budoucnosti, a hlavně aby reflektovala jeho vývoj.
Copak my víme, jaký bude podíl automatizace, robotizace a umělé inteligence v průmyslu a ve službách v roce 2068? No, tušíme, bude obrovský. Víme, jak se budou vyvíjet informační a komunikační technologie, jaké nové technologie budou vyvinuty nebo jaká bude podoba Evropy - nechci říct vůbec Evropské unie, ale Evropy - za 40 let? Jestli tedy v té době bude ještě Evropská unie existovat? Já doufám, že ne. Víme, zda zvítězí green dealoví fanatici, nebo jestli zachráníme nás český a evropský průmysl a zaměstnanost? Já doufám, že ano. Ale nevíme to, a tudíž ani nemůžeme vědět, kolik tady bude za půl století dětí, důchodců, zaměstnanců, živnostníků, jaká bude průměrná mzda, jaký bude stav státního rozpočtu a tak dále. Je to rovnice o mnoha neznámých.
Máme to do velké míry ve svých rukou a rozhodně nic nepůjde samospádem. Tak pracujme už teď na tom, aby naše země měla pozitivní budoucnost, aby měla perspektivu a aby naše děti nemusely mít z této budoucnosti obavy. A neříkejme, že nic nemůžeme ovlivnit, a že proto musíme zvýšit věk odchodu do důchodu a snížit budoucí důchody, nebo že jinak zkrachujeme. Není to pravda a není to ani důstojné.
Kolegyně, kolegové, uznávám nutnost učinit v oblasti důchodů i v širší oblasti veřejných politik, které stabilitu penzijního systému nejvíce ovlivňují a utvářejí, změny, které povedou k dlouhodobé udržitelnosti našeho důchodového systému a které umožní, aby důchody kontinuálně rostly a umožnily všem jejich příjemcům důstojný život, bez nutnosti žádat po celoživotní poctivé práci o sociální dávky, bez obav budoucích seniorů z dluhů a exekucí. To deklaruji jako jednoznačnou prioritu hnutí SPD. Jde o změny a reformy v oblasti sociální a rodinné politiky, ale i fiskální, rozpočtové a hospodářské politiky státu.
Důchody jsou nárokovým příjmem těch občanů, kteří si je celoživotní prací, odvody důchodového pojištění a výchovou dětí bohatě předplatili. Ve všech ostatních výdajových položkách můžeme a mnohde i musíme škrtat, ale v důchodech nemůžeme, nikdy. Nestrašme lidi tím, že na důchody nebude. Musí být a také bude. Je povinností každé vlády to zajistit, a my jsme si toho vědomi. Vláda, která tento zásadní princip neuznává a rozporuje, anebo jej neumí či nechce naplnit nebo má jiné priority, nemá vládnout. Strašení lidí o tom, že dnešní čtyřicátníci nebudou mít žádné důchody, navíc naprosto neodpovídá realitě.
Vytváření mýtů, že na důchody nebude a že celý důchodový systém je jakási obdoba podvodného finančního produktu typu letadlo, vybízí občany, hlavně ty mladší, maximálně k tomu, aby se vyvázali z placení daní a pojistných odvodů, což by nakonec ve finále k neudržitelnosti důchodového systému vést skutečně mohlo. V psychologii a sociologii se tomuto fenoménu říká Sebenaplňující předpověď, případně Sebenaplňující se proroctví nebo také Golemův efekt. Jde o jev, kde očekávání budoucích událostí vede k chování, které zapříčiní, že se nakonec daná skutečnost opravdu stane. Nezahrávejme si s tím a pojďme zodpovědně pracovat a provést potřebné a zásadní změny.
Děkuji vám za pozornost
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
