Děkuji za slovo. Já tedy k tomu vínu musím říct, že my jako hnutí SPD také podporujeme nulovou daň na tichá vína, protože to čeští vinaři nemají vůbec jednoduché v té konkurenci. No a pokud ty daně zvedneme, tak je výrazně znevýhodníme. A pokud je znevýhodníme, tak budou hrát tady v té středoevropské kotlině druhé vinařské housle, a to si myslím, že je špatně a že jim to přinese spoustu problémů v pěstování vína a dělání vína, že bychom to neměli dělat, protože jsem přesvědčen, že ten výnos z té daně nebude tak velký na to, aby to mohlo ovlivnit ty problémy, které má státní rozpočet. Jenom někoho pošleme zase do kolen a myslím si, že to je špatně, někoho v České republice, a těm zahraničním pomůžeme, protože ti okamžitě nastoupí na jejich místo a budou sem vozit svá vína. Hlavně mám na mysli Rakousko, rakouské vinaře, kteří ta vína mají opravdu dobrá, a myslím si, že by to byla velká škoda.

Ale teď už mě, vážené kolegyně, kolegové, dovolte, abych se vyjádřil k vládnímu balíčku návrhů zákonů, které mají dle jejich souborného názvu směřovat ke konsolidaci našich veřejných financí. Avšak podle mého názoru směřují ke všemu možnému jinému, jen ne ke konsolidaci veřejných financí. Můj projev bude analýzou a vysvětlením toho, proč vládní návrh považujeme za zásadně špatný, principiálně špatný a proč k němu podáváme desítky pozměňovacích návrhů. Je jich přes třicet, těch pozměňovacích návrhů, které mají za cíl minimalizovat škodlivé dopady tohoto balíčku na české občany a firmy a také hlavně na budoucnost české společnosti. V podstatě jediným legitimním a efektivním postupem vlády jak v současné chvíli a v současné ekonomické situaci konsolidovat veřejné finance a zkrotit tak hrozivě rostoucí deficit státního rozpočtu a státního dluhu, by bylo urychleně novelizovat zákon o státním rozpočtu na letošní rok, a to zejména na straně výdajů a jejich výrazným snížením. Já jsem to konzultoval i v televizi s panem ministrem Stanjurou a říkal jsem: vždyť přece výdaje jsou to, co se nám utrhlo z řetězu, nikoliv příjmy. Příjmy jsou bohužel i díky inflaci dostatečně velké. A myslím, že jsme si porozuměli. Ano, je to tak. Utrhly se nám výdaje z řetězu a podle mého názoru jedinou možností je restrukturalizovat státní rozpočet na straně výdajů a obdobně postupovat, i co se týče návrhu rozpočtu na rok 2024. Ale to vláda vůbec nedělá, protože i deficit na příští rok oproti původním slibům se markantně zvyšuje. Tak teď nám říkají kolegové z pětikoalice, že bude deficit 252 miliard. Uvidíme, dokonce se mluví i v koalici o tom, že by mohlo být 270 miliard a já myslím, že ta konsolidace, pokud se tomu dá říct konsolidace, postupuje poměrně malým tempem.

No a samozřejmě důležitým systémovým opatřením by bylo od základu změnit způsob, rozsah a výpočet některých výdajů státu. Mám na mysli hlavně nemandatorní, nepovinné, zbytné či provozní výdaje, ale hlavně nejrůznější nenárokové dotace, tedy neinvestiční dotace směřující k privátním subjektům, často dokonce zahraničním či politicky orientovaným, jakkoliv maskovaným magickými termíny neziskový sektor a podobně. Ale ani to vláda nedělá a vypadá to podle kroků z minulosti, že ani dělat nehodlá. Na straně rozpočtových příjmů bychom pak za legitimní konsolidační opatření považovali zavedení srážkové daně na dividendy vyplácené ze zisků vytvořených v České republice a vyváděných odsud do zahraničí. Takzvaná dorovnávací daň tímto opatřením rozhodně není. Ale já se k tomuto tématu ještě podrobně vrátím.

Musím zde zopakovat, že balík zákonů, který zde teď projednáváme, není ničím jiným než masivním plošným zvýšením všech existujících daní a odvodů v České republice a negativně dopadne na všechny skupiny občanů, zaměstnance, živnostníky, seniory, rodiny s dětmi, ale i na české firmy a zaměstnavatele. Tento balíček je i dle ekonomických expertů, a to napříč názorovým spektrem, silně proinflační a ještě dále bude snižovat čisté disponibilní příjmy a poptávku českých domácností a konkurenceschopnost českých firem. A samozřejmě to sníží i náš hospodářský růst měřený vývojem hrubého domácího produktu. Ostatně už teď relevantní statistické údaje hovoří jasnou řečí. Ve všech těchto parametrech včetně propadu reálných mezd jsme doslova na chvostu Evropy, ne doslova, jsme prostě poslední. Jenom tři země mají v Evropě pokles reálných mezd a Česká republika z těch tří je úplně poslední. Jinak všechny země ve mzdách reálně rostou.

V růstu HDP jsme poslední. Jsme v polovině volebního období a já tady tak trochu bilancuji výsledky této vlády. Propadáme se v průmyslu, ve stavebnictví, ve všech prostě relevantních statistických údajích, které svědčí o tom, co se děje. Bohužel, jak pan premiér říkal, a já jsem to viděl v televizi, velvyslancům, všecko jsme zvládli, nic z těch špatných scénářů, které tady opozice říkala, se nenaplnilo. Tak já tvrdím, že to není pravda, že se naplnilo. Zastavuje se průmysl Německa, zastavuje se ten německý motor Evropy, na který my jsme navázaní exportně a zastavuje se i ten průmyslový motor v České republice a dochází ke stagnaci a všecky relevantní statistické údaje i společnosti, které to dokumentují, o tom hovoří. Takže je to průšvih. Nejradši bych použil ještě tvrdší slovo, ale já ta slova nepoužívám. Je to prostě velký průšvih, který se týká naší budoucnosti. A to je nebetyčná ostuda a je až nepochopitelné, že tu vládu nechává v klidu, že reakce, jakákoliv reakce věcná, personální a podobně na tyto tristní skutečnosti, je doslova nulová. Nejenom ta reakce, že je nulová, ale vlastně vláda říká: my jsme úspěšní, všecko jsme zvládli, všecko je dobrý. Ale já tvrdím opak, že probíhá deindustrializace průmyslu v České republice a nejenom v České republice díky vysokým cenám energií. Ty firmy se prostě dívají jinam a bohužel ty firmy to neudělají tak, že se včera stal průšvih, dnes se rozhodnou a zítra budou pryč. Ale musí udělat nějaká rozhodnutí, musí udělat výběrová řízení, musí se někam posunout, získat na to finanční prostředky, takže to bude trvat několik let. A tato vláda, která s tím nic nedělá, už tady dávno nebude. Ale ty firmy prostě půjdou za levnějšími energiemi tak, aby jejich výrobky byly konkurenceschopné na mezinárodních trzích. Kdyby to neudělaly, je to jejich konec.

Návrhu této takzvané konsolidace absolutně nepředcházela žádná kvalitní analýza naší současné ekonomické situace, což je zásadní defekt, který z povahy věci nemůže vést k dobrým řešením. Když chcete něco měnit, řešit, vždycky potřebujete analýzu. Učí se to nejenom na vysoké škole, ale v obyčejných manažerských kurzech. Ale tato vláda to evidentně neví. A opět, neříkám to jenom já, ale i řada renomovaných ekonomů. Vláda nedokáže identifikovat příčiny současného neblahého stavu, a tak navrhuje zavést opatření, která současný stav bohužel ještě zhorší. Ukázkovým příkladem jsou chaotické změny v oblasti nastavení daně z přidané hodnoty, kde sama vláda přiznává, že jejich vliv na bilanci příjmů státního rozpočtu bude výrazně záporný, a přitom zruší tu nejnižší sazbu DPH, kde opravdu byly až na nějaké výjimky, s kterými bych souhlasil, věci nutné životní spotřeby pro občany České republiky. To znamená, že to ponižovalo jejich cenu v řetězcích a toho se ta vláda zbavila s odůvodněním jakési administrativní složitosti.

Takže výsledek je záporný, ale nemáme administrativní složitost. A doplatí na to jak státní rozpočet, tak občané České republiky. A navíc, chtělo by se říct o těch sazbách DPH a o těch změnách v DPH, chtělo by se říct, že jako bonus ještě všechny tyto změny povedou k růstu inflace, jsou výrazně proinflační. A říkají to ekonomové, nejenom já. To je skutečný vládní majstrštyk - to bohužel musím takhle ironicky tady říct.

Tato vláda prostě nemá žádnou dlouhodobou koncepci, žádnou rozpočtovou ani hospodářskou politiku vhodné toho označení a jen se potácí od jedné pseudoreformy k druhé a výsledek je ten, o kterém jsem mluvil: absolutně poslední místo v růstu HDP v Evropě, pokles reálných mezd poslední v Evropě, deindustrializace a de facto stagnace hospodářství a průmyslu. Základní podkladový materiál vlády k tomuto balíčku zákonů postrádá řazení priorit a zcela zde chybí makroekonomický kontext, to znamená prognóza jeho vlivu a dopadu na vývoj klíčových makroekonomických ukazatelů. Analýza RIA v rámci důvodové zprávy zase nedisponuje vyčíslením dopadů všech navrhovaných opatření na jednotlivé typy dotčených subjektů, což je například veřejná správa, soukromý sektor, senioři, rodiny s dětmi a tak dále.

Vláda ve svém balíčku, jak jsem již uvedl, zcela podceňuje, či spíše úplně pomíjí inflační rizika, protože to se jí samozřejmě nehodí. Přitom boj proti inflaci by měl být v tuto chvíli absolutní vládní, hospodářskou, politickou i strategickou prioritou. Vláda a premiér současnou situaci naprosto chybně - nevím, jestli záměrně, nebo ne - interpretuje tak, že klesající míra inflace znamená pokles cen, a to ještě navíc díky geniální ekonomické politice vlády. Tak to není žádná pravda. Znamená to jen, že ceny rostou o něco pomaleji než před rokem, a to z velmi vysoké předchozí základny, ale stále rostou. Od nástupu této vlády už je to v průměru o 23 %. Tento fakt vláda zcela ignoruje, a to jak s ohledem na dopad předkládaného balíčku na náklady a fungování firem, tak i na životní a příjmovou úroveň domácností, které jsou v posledních měsících nuceny rekordním způsobem snižovat svou spotřebu a po desítkách tisíc padají do takzvané příjmové chudoby.

Vláda rovněž vůbec nechápe a také ignoruje roli mezd v ekonomice. V souladu s tím, že jsme bohužel ekonomickou kolonií západu a hlavně nadnárodních korporací, o čemž jsem tu již několikrát hovořil, jsou touto vládou mzdy většinou vnímány pouze jako náklad a jejich růst jako ekonomický problém. Pokud by se ovšem česká ekonomika více orientovala na vlastní rozvoj, a tudíž i na domácí spotřebu, byly by mzdy vnímány a chápány jako významný, ba přímo hlavní zdroj kupní síly, což by bylo nanejvýše žádoucí, protože osobní spotřeba hraje v ekonomice velkou roli. A já se ještě k reálným mzdám vrátím. Jenom třem zemím v Evropě klesají reálné mzdy, jinak zbytku - nevím, kolik jich přesně je, nemyslím Evropskou unii, myslím Evropu - ve zbytku, to znamená zhruba ve třiceti dalších zemích, rostou reálné mzdy, které mají významný vliv na osobní spotřebu a tím na ekonomiku jednotlivých zemí. Výše mezd a jejich vývoj jsou rovněž klíčové parametry pro státní rozpočet, protože od nich se odvíjí nejen inkaso daně z příjmů fyzických osob, ale právě i kupní síla domácností, a tudíž i výběr daně z přidané hodnoty a dalších všech spotřebních daní.

Jeden z hlavních faktorů prohlubujícího se deficitu rozpočtu a potažmo i důchodového účtu hledejme právě v nízké úrovni českých mezd. Nízké mzdy - nízké daně - nízká osobní spotřeba. A mnoho opatření konsolidačního balíčku v oblasti zvyšování daní povede ještě k dalšímu zhoršení situace v tomto směru, protože z těch vlastních příjmů budou muset zaplatit další daně, rodinám se zvýší daňové výdaje a tím budou mít míň peněz, budou méně nakupovat a tím odvádět méně těchto daní. Je jen velmi těžko představitelné, ba zhola nemožné, že bude jakákoliv konsolidace veřejných financí úspěšná, když budou reálné mzdy nadále silně klesat. Znovu opakuji: jsme poslední v Evropě, což se nyní už sedmé čtvrtletí za sebou děje. To znamená, sedmé čtvrtletí za sebou klesají reálné mzdy. A není náhodou, že se délka tohoto období přesně kryje s dobou působení této vlády.

Zdůrazňuji, že tento vládní balíček jednoznačně povede k dalšímu markantnímu poklesu čistých mezd českých občanů - kvůli zrušení školkovného, kvůli omezení daňové slevy na manželku či manžela pečujících v domácnosti o malé děti, kvůli znovuzavedení nemocenského pojištění zaměstnanců, kvůli rozšíření daňové progrese u daně z příjmů fyzických osob a kvůli zvýšení sociálních odvodů živnostníků. Pracující rodiny s dětmi od tří let takto přijdou v příštím roce minimálně o 42 000 korun ročně, což už je opravdu velký zářez. Zářez, který představuje přímý útok na pracující rodiny s dětmi a na rodiče samoživitele a kvůli kterému nízkopříjmové pracující rodiny ve velkém spadnou do systému sociálních dávek a kvůli kterému klesne i porodnost. A my jsme se tady před několika měsíci bavili o tom, že žádný důchodový průběžný systém není udržitelný, pokud poklesne porodnost a nebudou se rodit děti. A tady to máme. Tady to máme - proč budeme mít problémy s průběžným důchodovým systémem. Protože se nebudou rodit děti. Toto opatření navíc směřuje přímo proti vládou a ministrem Jurečkou deklarovaným záměrům a principům důchodové reformy. Teď jsem tady o tom mluvil a panu ministru Jurečkovi jsme to na osobních setkáních několikrát vysvětlovali. Ale fráze o rodině - o rodině na prvním místě - jsou v této vládě opravdu jenom fráze.

Ještě k problematice rozpočtových příjmů, potažmo i českých mezd. Česká republika přichází ročně o stovky miliard korun. Důvodem je, jak říká například i ekonomka docentka Švihlíková, i fakt, že čeští vládní politici jsou zbabělí amatéři, kteří nechtějí jít do konfliktu s národními korporacemi a Evropskou unií. A já s tím souhlasím. Protože kdysi kterási vláda před x lety něco slíbila Evropské unii, že bude držet tady nadnárodní korporace, a teď se bojíme, nebo tato vláda se o tom bojí hovořit, protože nemá dostatek politické odvahy si vydobýt něco pro Českou republiku. Ale má dostatek odvahy na to zvedat daně, aby ty peníze vytáhla z kapes českých daňových poplatníků.

Periferní a kolonizovaná ekonomika vytváří periferní a koloniální politiku, říká také Ilona Švihlíková. Naprostý souhlas. Co se týče odlivu zisků z české ekonomiky, také disponujeme oficiálními čísly, která eviduje Česká národní banka. Je to dlouhodobý strukturální problém české ekonomiky, která by byla velmi bohatá, kdyby tyto zdroje neodcházely pryč. Bavíme se zejména o odlivu dividend v rámci nadnárodních firem. Ty u nás většinou dosahují velmi vysoké ziskovosti - nadprůměrné ziskovosti i v rámci států Evropské unie. Od roku 2006 se také obrátil poměr mezi odlivem zisků a reinvesticemi ze strany těchto firem v České republice. Od té doby vidíme masivní odliv peněz, který je dlouhodobě pro českou ekonomiku likvidační. Jenom například v loňském roce to bylo 450 miliard, což mám ze statistik České národní banky. 450 miliard zisků a dividend. A to nemluvím o optimalizacích, které národní korporace dělají, platí vysoké nájmy svým matkám v cizině, platí poradenství svým matkám v cizině. Takže jsou to další možná stovky miliard, o které Česká republika přichází. Ty firmy to tady vydělají na tom, že tady máme nízké mzdy, a odvedou to svým matkám do zahraničí. A já jsem přesvědčen už velmi dlouho, že s tím musíme něco dělat. Bavíme se zejména od vlivu dividend v rámci nadnárodních společností. Ty u nás většinou, to už jsem říkal, dosahují vysoké ziskovosti.

Jde hlavně o velké banky, nadnárodní korporace či obchodní řetězce. Je třeba udělat proti tomu více opatření a výrazněji podpořit domácí české firmy, zmenšit vliv nadnárodních společností v české ekonomice. My jsme o tom mluvili v oblasti zemědělství. Chtěli jsme, aby nadnárodní řetězce od českých zemědělců brali aspoň v těch základních potravinách, které se u nás pěstují a vyrábějí, určité procento a nemohli to dovážet zvenku, abychom podpořili české zemědělce, ale s českými zemědělci bychom podpořili také českou krajinu, boj proti suchu a další věci. Ne! Počet českých zemědělců na českém trhu a potravinářů se nadále snižuje, protože je daleko levnější dovážet brambory z Egypta anebo hovězí maso z Jižní Ameriky, z třetích zemí, kde prostě... Divíte se, jak můžeme dovážet brambory z Egypta? Normálně. Pěstují se v písku. Ale jsou levnější. Ale ty, co máme ve skladu na Vysočině, prostě ty řetězce nechtějí, protože jsou o korunu dražší a samozřejmě to znamená nižší zisk. Řetězce mají jeden jediný zájem: zisk. Zisk, pak dlouho, dlouho nic, pak zisk a znovu zisk. Takže úplně kašlou na nějaké české zemědělce a potravináře, ale to je naše práce. My bychom jim měli pomoct, my bychome je neměli nechat, aby je likvidovali.

A velmi důležité je také i to, aby se zvyšovaly mzdy v naší ekonomice. Když se budou zvyšovat mzdy, bude to mimo jiné znamenat i menší prostor pro odliv zisků. U nás je enormně velký rozdíl mezi mzdovou úrovní a úrovní našeho HDP, tedy mezi naší ekonomickou výkonností a mezi platy. Jsme pro zahraniční firmy a státy stále velmi levnou, uměle udržovanou pracovní silou.

A je tu i další velký problém. Je to otázka zneužívání vnitrofiremních, tzv. transferových cen a zejména vazeb mezi mateřskou a dceřinou společností se sídlem v České republice. Teď jsem o tom hovořil, tzv. optimalizace. A to je druhý kanál, kromě nezdaněných dividend, kudy se vytahují zdroje z českých firem a z České republiky. Jde například o fiktivně vysoké nájemné účtované zahraniční mateřskou společností té dceřiné, o uměle předražené konzultace, poradenství, IT služby a podobně. Takto dochází k vytahování peněz z českých dceřiných společností do ciziny, a jak jsem říkal, odhadem je to v rozsahu 300-500 miliard ročně. To jsou přece závratná čísla. To je čtvrtina českého státního rozpočtu a měly by to být i stěžejní úkoly pro českou finanční správu, ale hlavně vládu. Ale pro tu je jednodušší zdanit české zaměstnance, snížit valorizace důchodů lidem, kteří se nemohou bránit a celý život poctivě pracovali pro český stát, než jít do Evropské unie a projevit politickou odvahu a bojovat za český průmysl a české občany. Bohužel ta vláda na nic jiného odvahu nemá!

Dámy a pánové, rekordně vysoká a dlouhotrvající inflace ovlivňuje jak příjmy, tak výdaje státu. Výdaje ale zvedá ještě dramaticky více. Celkově stát vybral letos jen za první pololetí na daních o 12,9 % víc než vloni, to je cca o 35 miliard korun navíc. Výběr daní je tudíž i o něco vyšší než celková inflace, která se podle aktuálních dat pohybuje okolo 9 %. Když se k tomu připočte ještě vybrané sociální pojištění za první pololetí, rostou celkové daňové příjmy o 11,3 %, čili jasně nad úrovní inflace. Údaje k 31. srpnu jsou ještě více vypovídající. Příjmy státního rozpočtu dosáhly na konci srpna růstu 21,7 %. Meziročně jde o plus 222 miliard korun. Za tímto nárůstem stál opět také výběr povinného pojistného, inkaso daní z příjmů právnických osob a fyzických osob či daně z přidané hodnoty.

Kolegové a kolegyně, u vědomí těchto čísel říkám, že naším problémem nejsou nízké příjmy, zvyšovat tedy daně a odvody je rozpočtově, ekonomicky i sociálně nesmyslné a nepotřebné. Rozpočtový deficit primárně roste kvůli expandujícím výdajům a zde jsou klíčovou položkou kompenzace cen energií, které stát platí kvůli zgruntu špatnému nastavení a fungování cenových stropů dodavatelům těchto energií. Už jen za první pololetí letošního roku za ně stát utratil 40 miliard. Čtyřicet miliard jsme vyplatili překupníkům, obchodníkům s energiemi z českého státního rozpočtu. Jak si myslíte, že to může státní rozpočet dlouho vydržet? A to jsou jenom energie. Teď platíme samozřejmě ještě dávky na bydlení lidem, kteří na to nemají, na ty vysoké energie. Jak si myslíte, že to ten český státní rozpočet může dlouho vydržet? Dlouho ne! Ale abyste neřekli, tak já vám řeknu ten recept. Je to tzv. sociální tarif. Když my vyrobíme elektrickou energii například v jaderných elektrárnách, kterou vyrobíme podle dnešních cen za nula nula nic, ať si k tomu ČEZ přidá 10 %, a v sociálním tarifu to prodává českým občanům a českým firmám. Ale ne, my to prodáváme za horentní sumy, abychom mohli zaplatit překupníkům, abychom mohli zaplatit dalším a zaplatit sociální dávky českým občanům. To si myslím, že je špatně.

Původní plán byl, že to, co stát vyplatí dodavatelům na těchto kompenzacích, si vezme zpět na dani z mimořádných zisků, tzv. windfall tax. Tak vám řekněte, pane ministře, jak to dopadne, jestli vyberete to, co zaplatíte překupníkům, a proč to vůbec děláme? Proč se drbeme pravou rukou za levým uchem? Nemá to přece žádný význam! Ale já si myslím, že to už víme, že se nepodaří tento poměr. Tento poměr je v hluboké nerovnováze. Celá tato operace skončí pro stát minusem v řádu desítek miliard korun. Vláda se často nepravdivě chlubí, jak energetickou krizi zvládla, ale relevantní mezinárodní statistiky ukazují, že Česká republika zaznamenala jeden z nejvyšších růstů cen energií v Evropě. My vyrábíme téměř nejlevněji v Evropě. Máme jí teď ještě zatím přebytek, ale naši občané a firmy platí největší ceny energií. Vláda tedy neintervenovala a neutrácela veřejné prostředky v zájmu zákazníků a spotřebitelů, tedy občanů, domácností a firem, ale pouze v zájmu a ve prospěch energetických firem, překupníků a obchodníků s energiemi s obrovskými zisky. Namísto toho, aby vláda okamžitě řešila tuto zásadní věc radikálním snížením cenových stropů, tak jak jsem říkal, do sociálního tarifu, jejich zafixováním v případě elektřiny přímo u výrobců a okamžitým ukončením vyplácení kompenzací z veřejných peněz překupníkům, tak to takto prostě vláda nedokázala. Neměla na to politickou odvahu. A tak nyní koncový zákazník platí jen za silou elektřinu bez DPH a dalších distribučních poplatků šest korun za kilowatthodinu, ale obchodníci si účtují prakticky libovolnou, neomezenou, mnohem vyšší celkovou cenu a stát jim rozdíl z vybraných daní vyplácí. A odpovědní ministři nám dosud nesdělili, jak budou ceny energií nastaveny po prvním lednu, kdy přestane platit vyhláška o cenových stropech.